Ip Man

Nářez od začátku do konce. Navíc lze-li v případě tohoto snímku slyšet několikanásobné vychvalování akčních scén, které údajně trumfnou i Neovy eskapády z Matrixu, rozhodně tomu jde uvěřit. Už po prvních pěti minutách jsem byl svědkem jednoho z nejlepších čínských soubojů za velmi dlouhou dobu. A film v této tradici naštěstí pokračuje - je to zábavná mlátička a těch 106 minut uteče, ani jsem nevěděl jak. Příběh, který ve většině podobných východních snímcích tohoto typu trochu skřípe, nebo hůře nudí, se také povedl. Nevšímal jsem si žádných hluchých míst nebo nesrovnalostí, takže po dějové stránce taky velká spokojenost... Doporučuji všem, kterým se líbil souboj Nea s agentem Smithem v metru! (09.08.2010)

Ip Mana jsem si musel oblíbit ze stejného důvodu, jako westerny Serigia Leoneho. Dokonale vykreslené heroické charaktery a do jediného souboje muž proti muži vklíněná osudovost je tu vystavěna na stejném principu. Ip Man funguje jako pohádka pro kluky všeho věku o boji dobra proti zlu a i když trochu tomu ubírá někdy až moc důrazná sentimentalita, stále je to velmi slušné. Vidět to, když mi bylo deset, nejspíš by mi to přirostlo k srdci mnohem víc. Tím nechci naznačit, že by šlo o dětinský film, jen tu vyhraněnost a černobílost nejde na 100% ocenit. Na 80%/90% ale určitě. Někdy se holt je možné nechat strhnout i tak jednoduchým filmem. (03.05.2010)

Geniálne spracovaný príbeh majstra bojového umenia Wing Tsun. Film je poznačený čínskou ideológiu... poukazuje na súdržnosť, hrdosť, rovnosť a nezlomnosť obyčajných ľudí, v ktorých sa skrýva sila národa, zdôrazňuje význam rodiny... Výborná hudba a obstojné grafické spracovanie sa postarali o parádnu atmosféru, vďaka čomu som sa dobre bavil :) (21.01.2012)

Donnie sviští po dojo se vztekem v očích, japonskými bajonety v zádech a ambicí trumfnout nejen Fearless, ale všechny kung-fu životopisy kolem. A má na to nejlepší tým. Wilson Yip si po noirové kriminálce, comicsové adaptaci a akčním thrilleru připisuje na konto další zvládnutý žánr. Bohužel čím náročnější příběh vypráví, tím víc se mu plete do cesty slabší dramaturgie (linie jsou jen tak vršené na sebe, gagster Fan Siu Wonga i mladší bratr jedné z postav štrádují dějem naprosto neochočeně) a slabší Donnie Yen, jehož kamenná tvář sice funguje v akčních sekvencích, méně pak při samotném hraní (Jet vede na body). Jakkoliv je film ve výsledku dech beroucí (což je méně než dechberoucí, aby bylo jasno :), nevyhne se při srovnání člověk pocitu, že na Fearless bylo více peněz, více času a především více opravdových herců - zaporák je nevýrazný, a rozhodně to není jeho jednorozměrností, ta je pochopitelná, slouží k akumulaci hrdinova hněvu. Od dob Fist of Legend se ale charismatičtí japonští generálové hledají těžko. Asi. Ale dost kritiky - "heslo máme holé ruce" v tomhle případě značí jen to nejlepší, protože když to Donnie rozjede v akčním módu, trhá na kusy japonské vojáky i pouhopouhé režimu oddané karatisty-pěšáky. Scéna v japonském dojo posouvá možnosti choreografie zas o kus dál. Wing Tsun v syrovém módu ukazuje neskutečnou brutalitu tohoto umění, a Yen ani Sammo Hung na postu choreografa si neberou žádné servítky (vzpomeňte si na drsné akční scény v Prodigal Son a vynásobte vnitřní krvácení deseti). Yip Man pobíhá po místnosti a šije to do Japonců jako kulomet s tlumičem. Buch-buch-buch... raketové ruce mění lidské interiéry na masokostní moučku a vám je nevolno. Hung čistotu akčních scén trochu kalí svými tradičními drátovačkami, které bychom už dneska v Donnieho filmu nečekali (někdo vyskočí do salta a získá tím dopřednou sílu na dva další kopy), ale tenhle kontrast vlastně není na škodu věci. Neubráním se prohlášení, že jsem od Yipa čekal trochu vyváženější a učesanější film, ale když si uvědomím, do čeho se to vlastně pustil, musím přimhouřit oči nad výhradami, zatleskat odvaze a těšit se na... druhý díl. (07.01.2009)

V ryze fotogenické rovině – souboje, kamera, dekorace, barva – funguje Ip Man výborně. Naopak rovina abstraktní – napětí, příběh, emoce, dialogy – patří spíše do průměru. V této souvislosti je možné položit následující zdůvodnění: Uvážíme-li, že pro současného Číňana a Araba s jejich zcela jinak uzpůsobeným intelektem má filosofie od Bacona až po Kanta nanejvýš hodnotu kuriozity, můžeme onu nefunkčnost příběhu či dialogů svést bez okolků na kulturní hranice. Protože zatímco obraz je transparentní, přenositelný a jasně srozumitelný, u jazyka to již neplatí, neboť jak tvrdí lingvisticko-antropologická Sapir-Whorfova hypotéza, pojetí reálného světa je vystavěno na jazykových zvyklostech konkrétní dané komunity. Zkrátka, jen stěží lze docenit Ip Mana, nejste-li z Hongkongu. ____ Stylistická poznámka: Bojová umění jako jedny z mála - na rozdíl od rozhovorů, automobilových honiček nebo fotbalového zápasu, kde by to diváky mátlo - snesou, a dokonce vyžadují porušování pravidla osy. Tudíž lze akci snímat střídavě z obou stran. Nebo minimálně ve formě prostřihů - to tehdy, zůstává-li jedna ze stran dominantní a prostřih z druhé strany akcentuje cosi neodkladně vzrušivého. (23.02.2009)