Ip Man

Ani po třetím sledování Ip Mana jsem nedokázala setřást pochybnosti, které ve mně vyvolal. Ano, na první pohled je to určitě výborný bojový film s rozmanitými a dynamickými souboji (pravda, lehce předrátováno na tak drsný a kontaktní styl), ale další věci ve mně vzbuzují rozporuplné reakce. Laděním do tmavších a tlumených barev se odklání od jasných barevných kompozic nedávných wu-xia nebo Fearless, připomíná temnou SPL přenesenou do tradičních kulis kung-fu filmů. Bohužel ale nepřebírá nejednoznačné postavy a je to vidět hlavně na Ip Manovi. Např. Fearless měl lidského a chybujícího hrdinu, který se překonáváním svých nedostatků vyvíjí v opravdovou osobnost. Ip Man je osobnost, ale je to idealizovaná osobnost, značně lichotící obraz. Ip Man se buď straní zásahů do kritických událostí nebo se vmísí pod tlakem vnejších okolností. Kde je nějaký vnitřní konflikt, vývoj, nějaký hnací prvek pro jeho jednání x nejednání? Něco takového tu není, protože Ip Man zkrátka žádné špatné vlastnosti nemá. Bohužel tu není ani žádné odlehčení, které by ho polidštilo. Humor (v jediném okamžiku – jsem přece ve válce) přináší situace, nikoli samotný hlavní hrdina, v tom se liší od sympatičtějšího Iron Monkey. Na mém hodnocení se tedy z velké části podílí nadšení z tvrdých a nápaditých soubojů ale zůstavá tu mírná výčitka k přehnané glorifikaci hlavní postavy. (24.03.2009)

V ryze fotogenické rovině – souboje, kamera, dekorace, barva – funguje Ip Man výborně. Naopak rovina abstraktní – napětí, příběh, emoce, dialogy – patří spíše do průměru. V této souvislosti je možné položit následující zdůvodnění: Uvážíme-li, že pro současného Číňana a Araba s jejich zcela jinak uzpůsobeným intelektem má filosofie od Bacona až po Kanta nanejvýš hodnotu kuriozity, můžeme onu nefunkčnost příběhu či dialogů svést bez okolků na kulturní hranice. Protože zatímco obraz je transparentní, přenositelný a jasně srozumitelný, u jazyka to již neplatí, neboť jak tvrdí lingvisticko-antropologická Sapir-Whorfova hypotéza, pojetí reálného světa je vystavěno na jazykových zvyklostech konkrétní dané komunity. Zkrátka, jen stěží lze docenit Ip Mana, nejste-li z Hongkongu. ____ Stylistická poznámka: Bojová umění jako jedny z mála - na rozdíl od rozhovorů, automobilových honiček nebo fotbalového zápasu, kde by to diváky mátlo - snesou, a dokonce vyžadují porušování pravidla osy. Tudíž lze akci snímat střídavě z obou stran. Nebo minimálně ve formě prostřihů - to tehdy, zůstává-li jedna ze stran dominantní a prostřih z druhé strany akcentuje cosi neodkladně vzrušivého. (23.02.2009)

Nápadité a svižné spracovanie, parádne choreografie a sympatický hlavný hrdina, ktorý je v jadre dobrotivý a priateľský, ale vie to skutočne pekelne rozbaliť. Zobrazenie japonskej okupácie dodáva inak trochu slabému príbehu značnú dávku pôsobivosti a k ​​postavám si divák dokáže vytvoriť vzťah aj napriek tomu, že vedú celkom prapodivné dialógy a neoplývajú ktovieako výraznými emóciami. Film síce viac ocení čínske publikum, pre ktoré sú všetky činy postáv otázkou národnej hrdosti, ale aj nezaujatý divák sa zaručene skvele pobaví. Áno, na prvý pohľad je to určite výborný bojový film s rozmanitými a dynamickými súbojmi, ale ďalšie veci vo mne vzbudzujú rozporuplné reakcie. Kung-fu filmom síce nijako zvlášť neholdujem, ale Ip Man si rozhodne zaslúži rešpekt. (22.12.2019)

Nehraje v tom ani jedna panda a je to asi takhle: "Mé Kung-fu je lepší něž tvé Kung-fu! Ne, to se mýlíš, pane! Mé Kung-fu je lepší něž tvé Kung-fu! Při vší úctě a s maximální pokorou, mýlíš se ty, pane! Mé Kung-fu je lepší něž tvé Kung-fu! Ne, ne, ne a tisíckrát ne! Neuraž se, pane, ale mé Kung-fu je nejlepší Kung-fu ze všech Kung-fu, tudíž logicky musí být lepší než tvé Kung-fu! Taková drzost! Jsi neskonale domýšlivý ohledně svého Kung-fu! Ač mě mé Kung-fu učí pokoře a Kung-fu sebeovládání, nedáváš mi jinou možnost než porovnat, je-li mé Kung-fu lepší než tvé Kung-Fu.... (Urrrgh, Vzzzzum, Sssssvist)". Choreograficky perfektní Kung-fu, zabalené do klišovitého patosu tak hustého, že jej má místy problém prokopnout i dokonalé Mavashi pana Yena. (08.04.2010)

Kung-fu filmům sice nijak zvlášť (nebo spíše vůbec) neholduji, ale Ip Man si rozhodně zaslouží můj velký obdiv a respekt. Nápadité a svižné zpracování, parádní choreografie a stašně sympatický hlavní hrdina, který je v jádru dobrotivý a přátelský, ale umí to skutečně pekelně rozbalit. Zobrazení japonské okupace dodává jinak poněkud slabému příběhu značnou dávku působivosti a k postavám si divák dokáže vytvořit vztah i přesto, že vedou celkem prapodivné dialogy a neoplývají kdovíjak výraznými emocemi. Film sice více ocení čínské publikum, pro které jsou všechny činy postav otázkou národní hrdosti, ale i nezaujatý divák se zaručeně skvěle pobaví. Mezi čtyřmi a pěti.. (26.04.2013)