Žalobníci

Začíná to hezky. Příběh z vesnice. Romance mezi mladým Kostkou a supermladou Čočkovou. Vtipný Hrušínský. Pak se to zvrtne do šílené tragikomedie, která se ale dá přežít. Člověk to musí brát jako totálně nereálnou pitomost. Mladí soudruhují statečně. Nejaktivnějším mladým komunistou je kupodivu perzekuovaný Pucholt. Naivita by se dala snad i krájet. Ale všichni mluví pěkným nářečím. Pěkná píseň od Suchý-Šlitr. Hláška filmu od Hrušínského: „Vy komunisti se uschůzujete!“ Filmaři pouští pravdu: „Kdybysme šli kolem dokola celé Země, tak bysme měli nebe pořád nad sebou. Nebe je pořád nahoře.“ Symbolika: 23:29 – 2 x svatozář (svatozář = pohanské uctívání Slunce); Pešek: „K.P.“, pak znova. Proč největší komunista a předseda družstva bere Boží jméno nadarmo? (01.07.2022)

Přechod od krátkozrakého budovatelského optimismu padesátých let k reformnímu pohledu let šedesátých je rámován celou galerií mladých talentovaných herců narozených vesměs na konci let třicátých. Je tu galerie hereckých talentů a osobností v naprosto nezvyklých rolích a také záchvěvy - opravdu jen záchvěvy - let šedesátých. "Tání" výraz té doby film zachycuje vlastně přesně nehledě na určitou topornost jeho scénáristického ztvárnění. (15.06.2023)

Podivná taškařice o cestě ke světlým zítřkům, kdy se uvědomělá svazácká mládež rozhodne kolektivně nabonzovat svoje rodiče za rozkrádačky v soc. vlastnictví. Je to podáno humornou a laskavou formou, ale mrazí přitom, jako pokaždé, když se sugeruje, že loajalita k systému je víc než rodinné vztahy. Nakonec i dnes by jistě takový zmr. Fránek, prorežimní novinářský vepř z aktuálně, chrochtal blahem, kdybychom práskali svoji ženu nebo mámu, kterým jsme půjčili auto (mediálně oslavovaný tzv. konec osoby blízké). Takže zase nic nového pod sluncem. (07.04.2015)

Pražská představa moravské vesnice je jediným komediálním prvkem tohoto vpravdě nudného filmu. Petr Kostka v roli bázlivého Pavky Morozova bojuje s absencí jakéhokoliv nápadu ve scénáři, leč zcela marně. Za zmínku stojí Šlitrova budovatelská melodie, která zazní nejen jako úvodní znělka, ale také při merendě mladých u táboráku. (18.03.2012)

Fakani na vesnici řeší, jak žít bez kulturního vyžití, aby následně vymysleli, že by mohli začít práskat na svoje rodiče i známý, kteří se drží hesla, že "v socialistickym sektoru si každej veme co potřebuje, i kdyby to byl třeba jen kancelářskej papír". Děs běs. Divně se tu mluví, což má být asi nějaký nářečí, ale hercům to nejde z huby a poslouchat se to taky nedá. Dokoukáno jen díky (nepochopitelné) účasti R. Hrušínského, protože ten kudy chodí, tudy hlásí..."Děcka jsou nejlepší, když je má člověk aspoň padesát kilometrů daleko!" (05.04.2017)