3 sezóny v pekle

Konečně zase český film, který vypadá jako film. Dobovka s poctivou výpravou, kostýmy, kamerou, hudbou, zvukem i střihem. Ani herecké výkony precizní technickou stránku nekazí. Sice jim s přehledem vévodí výkon Martina Huby, ale ani mladší ročníky nejsou k zahození. Jen mě ten film do sebe nedokázal vtáhnout, jako by byl odtažitý, bez hloubky (70%). (12.01.2010)

Humbuk kolem nepochopitelně přeceňovaného „Protektora“, jakož i českého lva pro naši neafektovanější herečku jsem dodnes nerozdýchala. Slovenské drama „Pokoj v duši“ Vladimíra Balka a technicky precizní, esteticky krásný film výtvarníka Tomáše Mašína, byly pro mne nejzajímavější domácí filmy roku 2009. Velké plátno ten dojem samozřejmě umocnilo, ale krom herců a výpravy cením především skutečnost, že „3 sezóny v pekle“ se vracejí k tragickým únorovým událostem českých dějin, které filmaři jinak celkem opomíjejí. (18.03.2012)

Čím to sakra je, že když u nás vznikne jen trošku jiný film, mnoho lidí se může zbláznit z toho, že je to událost fenomenálního významu??? Přitom ročně u nás vznikají jeden, dva vynikající snímky, tři nadprůměrné, přibližně deset šedivých a zbytek kolem bodu mrazu. Liší se pouze počet, natáčí se čím dál větší množství, což je div, vzhledem k financování a tak. No a tenhle příklad? Z druhé kategorie. Nevidím sebemenší důvod, dělat z něj něco víc. Tečka. (01.02.2010)

čeští filmoví tvůrci jsou kreténi, nedokážou se poučit z vlastních chyb a točí filmy pořád stejně. Ať státní fond pro rozvoj a podporu české kinematografie radši investuje do lepšího mikrofonu, ať to chudáci herci nemusí znovu předabovávat (nevím ale, proč to tak udělali i při scéně v uzavřeném bytě bez zvuků z vnější - tam venku ais musela řádit sbíječka...). Už odmítám dělit filmy podle kvality na světové a ty české. Film jako film, češi jsou v tomto oboru zřejmě neschopní a už 20 let to dělají pořád stejně (paradox je, že ty mnohem starší filmy jsou pořád na o hodně vyšší úrovni než ty současné, což je docela smutné). A taky by si tvůrci měli uvědomit, že na hudbě sakra záleží a provázet celým dějem jedním motivem (který byl ještě k tomu tak neskutečně otravný!) nemá v tomhle filmu uplatnění. Například ale Protektor se v tomhle ohledu velmi povedl. Taky by nebylo naškodu sjednotit střih a kameru (rozklepaná vs statická se sem vůbec nehodila). Mělo to samozřejmě i pár světlých momentů, ale ta negativa převládá. (11.12.2009)

Tak nevím. Dobrý nebo blbý? Těšil jsem se na film o Bondym z doby kolem Prosraného Února a on tam nějaký Dicaprio důležitě deklamuje Bondyho verše (nehledě k tomu, že Franková byla hodně "zestetizovanou" podobou Krejcarové). A nastojte: za celou dobu ani jedno pivo! Nicméně mě ten kluk bavil a protože jinak to bylo výborný, rozhodl jsem se vysrat se na Bondyho (ostatně co já vím, jaký byl v sedumnácti?) a věřit Heinzovi. A stálo to za to. Tedy aspoň první půlku. Ta doba tragické 3. republiky opravdu nebyla vystižena zrovna věrně, ale nešť. Diskutující bohémové, "zvrhlí umělci", večírky, surrealismus, revoluce - bylo snadné uvěřit této úzce nasvícené hře reality a fikce, bylo velmi povznášející sledovat právě to, co si autor z této vroucí doby vybral, chtělo se mi volat "ano, jen houšť!". Bondy je mrtev, ať žije Heinz. Navíc na pozadí výborných dobových obrázků, a aspoň náznaků stahujících se mračen - pokud už nějaké náznaky čehokoli byly, tak všechno hezky a působivě udělané. (Problém mám spíš s tím, co tam všechno nebylo.) No ale zhruba tak od propuštění z psychiatrie to ztrácelo šťávu. Téměř výlučné zaměření na vztah Heinze s Frankovou mě brzo přestalo bavit. Samotné to nebylo moc zajímavé (jakkoli v první půli jejich vztah zajímavý byl) a zaslechnout v tom cokoli jiného se moc nedalo. Jakási nepodařená romance v hnízdečku obehnaném ostnatým drátem. Co se kurva děje venku? Kam všichni zmizeli? Osvěžením byl výlet do Vídně. Dosti působivé - z toho megalágru najednou v křesle v šantánu s vědomím, že za chvíli musí jít přes čáru zpátky. Pomoc někdejšího (ne)přítele estébáka mě v tomto filmu nějak nedojmula. Musíme si pomáhat? Naopak výborný fór byl, jak Heinz u výslechu mluví o svém plánu zlikvidovat Trumana otrávenými blechami. Bondy totiž ve svých pamětech popisuje, jak tohle nabízel na západní straně proti Stalinovi. Tumáš Mao! Jenomže v tu dobu už nebyl ani Bondy, ani Heinz, ale zbýval mi tam opravdu jen ten Dicaprio. Přes výslechy, hrozbu kriminálu a záchraně v léčebně se Dicaprio dostává k závěrečnému "jít si svou cestou" - v této fázi už jsem to tomu Heinzovi prostě nevěřil - ne proto, že by "hrdina zklamal". To film zkolaboval. Naopak mě upřímě dojal pohled z Paříže - což nebyl zrovna ten efekt, který jsem od tohoto filmu očekával. Nejenže to skončilo slaďákem, ale dokonce mě to jako slaďák dostalo. Hovno svou cestou! V celku jsem rád, že tento film vznikl, že někoho vůbec napadlo vzít tohle téma a udělat si ho po svém, pohrát si s tou dobou, navíc s použitím Bondyho. Ale jestli se na to podívám někdy znova, první půlka mi bude stačit. Dost se mi líbil Kraus (to neříkám proto, že by se mi ostatní nelíbili, ale spíš jako úlevu, že byl opravdu dobrý). Pan Huba jako otec byl nenápadný, ale bravurní. Ostatní herce nehodnotím, protože mi prostě splývají s postavami. Takže asi dobrý. Strašný zvuk. Líbila se mi muzika, i když tam moc nepatřila, ale to bych bral jako autorovu licenci. Naopak závěrečnou píseň si měl odpustit. (05.06.2011)