3 sezóny v pekle

Lyrická báseň o vystřízlivění z mladické naivity a o ztrátě pochybných ideálů. Divácky poměrně nevděčné, tak jako u většiny filmů, v nichž se klade důraz na abstraktnější dějovou linii. Vizuální stránka pěkná, herci nad očekávání dobří. Každopádně udělat hlavního hrdinu z člověka, kterého si divák zaprvé oblíbit nemůže, a za druhé si ho z logiky filmu ani oblíbit nemá, je poměrně hodně odvážný krok. Vzít si Ivana Heinze za vzor je totiž možné pouze při špatném čtení snímku. Naprosto špatném. Zajímavý a nevšední přístup, proto tentokrát 7/10 zaokrouhlím nahoru. (21.12.2009)

Kryštof Hádek ( coby Ivan Heinz ) pronáší: s něžnou opatrností prdím, abych se neposral. JÁ s něžnou opatrností slova volím, abych následný komentář k snímku neposral a plitce nevyzněl. Také říká: je mi jedno jestli vyhrávám nebo prohrávám.....prostě si chci zahrát! Já osobně už mám raději ty výhry, ale když je vám náct, nejdůležitější je opravdu " HRÁT ". Přiznávám, prvních 20min jsem měl se snímkem ( i Kryštofem Hádkem ) velký problém a nevěděl, jak si k snímku najít cestu a jeho variaci na Egona Bondyho jsem mu ani na okamžik nežral. ALE od momentu návštevy na večírku a jeho " přednesu " : ....alespoň to zkusili, musíme vyrušovat. Načechrat lidem to jejich prděníčko... si mě snímek ( Kryštof Hádek ) získal a přes pár drobných zaškobrtnutí si mou pozornost udržel až do konce. Výsledkem je tak poměrně zdařilý výlet do 50. - tých let , který by sice mohl jít ještě mnohem více pod povrch ( k jádru problému ), nicméně např. při větě Martina Huby: ty tvoji " Češi u kamen "dokážou být pěkné svině, tuhne krev v žilách a zároveń nemůžu říci, že bych se nudil a neužíval si to. A TO se cení. Stejně jako zde ta vyobrazená konfrontace bezstarostného mládí narážející na krutou realitu je podaná naprosto věrohodně. Podobně je tomu i v případě vyobrazení vztahu Ivana a Jany ( v podání Karoliny Gruszke). Ta nejen, že má šmrnc, ale své role se zhostila s nadhledem a je vidět, že ví, co hrát a v čem je její přednost. Za zmínku stojí určitě také povedený hudební doprovod F. Jelínka. Jsem nesmírně rád, že v českém snímku se v poslední době i v tomto směru blýská na lepší časy. Příkladem za všechny budiž Protektor či Pouta. Výsledné hodnocení: je to u mě na hraně mezi 3 a 4*. Nicméně mám v trendu české snímky lehce nadhodnocovat ( samozřejmě TY, které si to zaslouží ), takže.... slabší 4* (15.10.2010)

Osudy levicové nekomunistické inteligence na přelomu čtyřicátých a padesátých let jsou prakticky neznámou oblastí-bílým místem našeho historického poznání a tím spíše i veřejného povědomí. Rozporuplná, až bizarní osobnost před časem zesnulého filozofa a slovesného umělce Zbyňka Fišera, známějšího pod pseudonymem Egona Bondy, představuje žádoucí průnik do životního stylu této nonkonformní komunity, která tvoří přímý spojovací článek mezi rovněž levicovými avantgardami dvacátých a třicátých let a kreativním světem literatury a malých divadelních scén rovněž rychle zapomínaných let šedesátých minulého století. Snaha bondyovské generace romantické antikapitalistické subkultury o vlastní životní styl se záhy střetá s drsnou praxí nastupujícího komunistického režimu i dusným mezidobím počínajících padesátých let a v Bonnově i Janině postavě upadá do svébytného bezčasí, prokládaného občasnými výpady do civilizace Bonnova otce či známých z dřívějška. Vystižení a přesvědčivé promyšlené budování tohoto světa ve výpravě i scénáři je jednoznačným úspěchem mladého autorského týmu. TŘI SEZÓNY jsou vedle PROTEKTORA dalším nesporným českým filmem roku. Kvalitou filmové řeči, propracovaností scénáře, pozoruhodnou zralostí a úrovní výkonů protagonistů, z nichž nejvýrazněji na sebe upozorňují v titulní úloze Kryštof Hádek, který zde dosahuje svého dosavadního uměleckého maxima, pozoruhodná a žensky třpytivá Karolina Gruszka i navenek svou uměřeností méně efektní, o to však v podstatě pronikavější Martin Huba. Neobvyklou, precízně zvládnutou úlohu zde ve svém levicovém kritikovi (na mysli vytane osobnost Karla Teiga) profesionálně podává věčný televizní causer nepodbízivého vtipu Jan Kraus. Díky tomuto zázemí si mohou autoři dovolit odstínění charakterů a osobností i v postavách represívního aparátu a přesvědčivé scény Bonnovy záchrany před hrůzným osudem jeho literárního učitele. Pro mladou a střední generaci je ovšem film kontextovým oříškem: pro jeho plné pochopení potřebuje alespoň základní vědomosti o dávno zašlé době, nutné pro odstínění jednotlivých období a subobdobí, jejichž mozaikou TŘI SEZÓNY jsou. To není výtka, to je nepodjatá konstatace stavu a možností naší doby. Lesk a přednosti TŘÍ SEZÓN pak vyniknou ještě přesvědčivěji a průkazněji. (20.12.2009)

Tak nevím. Dobrý nebo blbý? Těšil jsem se na film o Bondym z doby kolem Prosraného Února a on tam nějaký Dicaprio důležitě deklamuje Bondyho verše (nehledě k tomu, že Franková byla hodně "zestetizovanou" podobou Krejcarové). A nastojte: za celou dobu ani jedno pivo! Nicméně mě ten kluk bavil a protože jinak to bylo výborný, rozhodl jsem se vysrat se na Bondyho (ostatně co já vím, jaký byl v sedumnácti?) a věřit Heinzovi. A stálo to za to. Tedy aspoň první půlku. Ta doba tragické 3. republiky opravdu nebyla vystižena zrovna věrně, ale nešť. Diskutující bohémové, "zvrhlí umělci", večírky, surrealismus, revoluce - bylo snadné uvěřit této úzce nasvícené hře reality a fikce, bylo velmi povznášející sledovat právě to, co si autor z této vroucí doby vybral, chtělo se mi volat "ano, jen houšť!". Bondy je mrtev, ať žije Heinz. Navíc na pozadí výborných dobových obrázků, a aspoň náznaků stahujících se mračen - pokud už nějaké náznaky čehokoli byly, tak všechno hezky a působivě udělané. (Problém mám spíš s tím, co tam všechno nebylo.) No ale zhruba tak od propuštění z psychiatrie to ztrácelo šťávu. Téměř výlučné zaměření na vztah Heinze s Frankovou mě brzo přestalo bavit. Samotné to nebylo moc zajímavé (jakkoli v první půli jejich vztah zajímavý byl) a zaslechnout v tom cokoli jiného se moc nedalo. Jakási nepodařená romance v hnízdečku obehnaném ostnatým drátem. Co se kurva děje venku? Kam všichni zmizeli? Osvěžením byl výlet do Vídně. Dosti působivé - z toho megalágru najednou v křesle v šantánu s vědomím, že za chvíli musí jít přes čáru zpátky. Pomoc někdejšího (ne)přítele estébáka mě v tomto filmu nějak nedojmula. Musíme si pomáhat? Naopak výborný fór byl, jak Heinz u výslechu mluví o svém plánu zlikvidovat Trumana otrávenými blechami. Bondy totiž ve svých pamětech popisuje, jak tohle nabízel na západní straně proti Stalinovi. Tumáš Mao! Jenomže v tu dobu už nebyl ani Bondy, ani Heinz, ale zbýval mi tam opravdu jen ten Dicaprio. Přes výslechy, hrozbu kriminálu a záchraně v léčebně se Dicaprio dostává k závěrečnému "jít si svou cestou" - v této fázi už jsem to tomu Heinzovi prostě nevěřil - ne proto, že by "hrdina zklamal". To film zkolaboval. Naopak mě upřímě dojal pohled z Paříže - což nebyl zrovna ten efekt, který jsem od tohoto filmu očekával. Nejenže to skončilo slaďákem, ale dokonce mě to jako slaďák dostalo. Hovno svou cestou! V celku jsem rád, že tento film vznikl, že někoho vůbec napadlo vzít tohle téma a udělat si ho po svém, pohrát si s tou dobou, navíc s použitím Bondyho. Ale jestli se na to podívám někdy znova, první půlka mi bude stačit. Dost se mi líbil Kraus (to neříkám proto, že by se mi ostatní nelíbili, ale spíš jako úlevu, že byl opravdu dobrý). Pan Huba jako otec byl nenápadný, ale bravurní. Ostatní herce nehodnotím, protože mi prostě splývají s postavami. Takže asi dobrý. Strašný zvuk. Líbila se mi muzika, i když tam moc nepatřila, ale to bych bral jako autorovu licenci. Naopak závěrečnou píseň si měl odpustit. (05.06.2011)

Hezká a v každém ohledu profesionální filmařina, ale vinou IMHO takřka bezkonfliktního děje mě to v podstatě nechalo úplně chladným. Holt mě asi příliš neoslovují příběhy o pozérských rádoby rebelech, kteří jsou ve skutečnosti spíš otravnými sockami (byť nepochybně inteligentními!). Na další projekt Tomáše Mašína jsem ale každopádně velmi zvědav, ten člověk je evidentně zručný a sebejistý fachman... 60 - 70 % (17.05.2011)