Lítám v tom

Lítám v tom je nádherný obraz dnešní společnosti a způsobu dnešního života. Ukazuje jeho světlé a zároveň stinné stránky a dělá to ve specifickém vidění světa Jasona Reitmana, který roste v jednoho z největších režisérů své generace. Jeho nejnovější film by se měl uložit do časové kapsle a zahrabat pod zem, aby v budoucnu lidé viděli, jak to tady vypadalo. Výborný kontrast se odehrává mezi hlavními postavami. Jelikož jde o dramedii (mix komedie a dramatu), setkáváme se s vedlejšími postavami (drama) a pak s Ryanem, jedinou postavou, která dokáže diváky pobavit. Ostatní k tomu prostor nedostanou. Jeho postava se tak neliší jen svým zvláštním a ojedinělým způsobem žití, ale celým svým pojetím. Nelze přehlížet výkřiky že Jason Reitman dospěl (ano, je to evidentní a je to pravda) a že jde o film roku (v určitých aspektech ano), ale film dekády nebo že je Lítám v tom nejlepší komedií? Nic se nesmí přehánět. Film je kandidátem hned v několika Oskarových kategoriích a upřímně - ve všech má nemalé šance. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby si odnesl všech šest zlatých sošek. Já bych mu je klidně dal. 4 a 1/2. Více na etparadise. (26.02.2010)

Nejdřív jsem si myslel, že je to povrchnější než Reitmanova tabáková óda. Pak jsem si myslel, že je to nudnější než epopej uhláškováné těhotné teenagerky. Jenže pak jsem si uvědomil, že povrchnost byla jen maskovaným štítem, který mi měl znemožnit uvědomění, že i já táhnu svůj batoh. A že tahle jednoduchá, až spielbergovská fráze, skvěle funguje i bez filozofického chrapláku George Clooneyho, úmyslně husičkovské Anny Kendrick i životem protřelé Very Farmigy. Lítám v tom je jen nažehlenou a vycizelovanou demonstrací pravidel, které skrytě ovládají životy většiny lidí. Právě jejich "nabílednost" by snad někoho mohla svést k pocitu, že Reitman trivializuje a hraje na oscarovou jistotu. Ale ono to opravdu není o jemném jazzíku, záběru na plovoucí oblaka a pár hláškách o elitním klubu sběratelů kreditek. Otevřete svou mysl, otevřete svůj batoh, a tenhle film rázem začne vypadat jinak. A pokud to cynikové nazvou lacinou spielbergovinou, tak ať si... myslím, že s takovou pochvalou Jason snad ani nepočítal. (09.02.2010)

Kdo čeká další geniální počin typu "Děkujeme, že kouříte" nebo "Juno", musí být zklamán. Je to přesně takhle: (Pozor spoiler) Obstarožní fešák, který díky své práci soutěží o titul "Jsem furt v prdeli", je chudáček maličký. Nemá pořádný byteček, žádné kamarádíčky, jedinou sestřičku zná jen z emailíčků, pohybuje se v luxusní šedi leteckých prvních tříd a neosobních Hilton hotelů, ale myslí si, že "tak je to spravne a tak to ma byť" a nic víc nepotřebuje! Jednoho krásného dne potká v letištním baru paní, která vypadá, že je jeho ženský klon. Mají spolu styk, pak další a ještě jeden, až se nám chudáček maličký zamiluje! Vystopuje paniččinu adresu, ozlomvaz jí běží vylít srdíčko, zazvoní u dveří a to by jste po pěti vteřinách neuhádli!!!: Panička má dva fakany a úžasného manžela. Střih a hrdina odchází šedivým letištním terminálem vstříc svému osudu chudáčka maličkého. A mezi těmito mantinely - bla bla bla, klišé, klišé, klišé, jediný vtip, blá, blá, klišé, klišé konec. Nicméně Clooney je feshak a charismatický, tak dvě hvězdy. (08.01.2010)

"Ameriku potkaly nejhorší časy v dějinách, takže nadešla naše chvíle." Profesionální personální čističi proto využili své příležitosti, hromadně naskákali do letadel a začali odborně vyhazovat z práce lidi, jejichž šéfové na to neměli žaludek. A já jsem s překvapením zjistil, jak je zábavně demagogické brát lidem práci, když je to ve filmu. Ve skutečném životě bych Ryana Binghama i s jeho úsměvem s chutí prohnal drtičem odpadků, kdybych nějaký měl, ale v tomto snímku je poměrně snadné mu fandit. A taky závidět mu jeho prachy a svobodu, ale přesto bych jeho spontánní nabídku na výměnu našich osudů s povýšeným úsměvem odmítl. Mě totiž nebaví trávit večery počítáním nalétaných kilometrů a nul na svém kontě, (10.09.2016)

Vyhřátá postel je lepší, než studená a studená je občas lepší, než vyhřátá za každou cenu. A pak tam bylo něco o té rodinné posteli. Někdo musí nalítat míle s kovbojským veteránem, někdo nejdřív natočit film o těhotné teenagerce, ale oba na to nakonec přijdou. Sentimentem to může smrdět sebevíc, ale víc obhajob pravých hodnot už se do jednoho filmu vejde jen těžko. (05.01.2010)