Iron Sky

První široce sledované dítko crowdfundingu sice utvrzuje naději, že díky internetu budou moct někteří tvůrci realizovat své vize přímo za podpory fandů a tedy bez kastračního vlivu tradičních investorů či filmových studií. "Iron Sky" ale současně ukazuje na limity celého zlatého telete, které přesně vystihuje heslo "from fans for fans". V současnosti snímek plní tvůrce i některé diváky nekritickým nadšením právě coby success-story, ale až vzniknou desítky dalších variací přímočaře oslovujících fanovské cítění okatými popkulturními eintopfy a hrstkou vtípků převzatých z diskusních fór, bude i crowdfundingový průmysl najednou čelit problému, jak z diváků vytáhnout peníze na další projekt. Lze spíš předpovídat, že crowdfunding se stane do budoucna alternativou financování nových počinů pro již etablované tvůrce, a to navíc z mediálních oblastí méně nákladných než je kinematografie. Naopak začínající tvůrci budou muset přicházet s opravdu originálními a nápaditými věcmi, aby si jich vůbec někdo všimnul. Názorně je to již teď vidět na propastných rozdílech ve vybraných částkách jednotlivých videoherních projektů na Kickstarteru - dle očekávání dostávají hromady peněz i nad stanovené cíle tvůrci a společnosti, které již mají jméno či přímo fanovskou komunitu (Double Fine, nový Carmageddon či Shadowrun apod.) ale tisíce bezejmenných prostě nemají šanci. ____ Čistě jako film "Iron Sky" nezapře treckie původ svých tvůrců, takže ani nemůže končit jinak než dlouhou vesmírnou bitvou. Ta i vše ostatní ve filmu je ale vlastně jen fanboyovský nápad, který vytváří pouze konceptuální kulisu, ale nikoli záživné či hlubší zaujetí budící dílo. Celý projekt tak vlastně funguje na podobném principu jako špatné exploatační filmy - navnadí na lákavou premisu, ale nedokáže ji už nápaditě rozvést do koherentního a gradujícího vyprávění. Příznačně pak snímek spíše působí jako imprese z brouzdání diskusními fóry, kde se prolínají popkulturní aluze s historickou fikcí, bezzubým zesměšňováním dobové mezinárodní politiky, juvenilními vtípky o pohlaví a filmovými citacemi. (11.07.2012)

Rozhodně jeden z nejzajímavějších filmů za dost dlouhou dobu, a to nejenom díky produkčním okolnostem. Kupodivu se z toho vyklubala satira, která má spoustu temných a smutných tónů, což umocňuje i ten Laibach. A je fajn, že přestože je tam množství popkulturních odkazů, tak to ani zdaleka nestojí jen na nich a funguje to hned v rámci několika žánrů. Ale je třeba to vidět znovu. A samozřejmě v kině, protože na plátně je to skvělé.Berlinale 2012 – Kino CinemaxX am Potsdamer Platz (03.03.2012)

Neprocházím se často po odvrácené straně měsíce, takže jsem dosud neměl možnost nakouknout do Čtvrté říše chystající NWO, avšak jako nejčistšímu příslušníkovi čisté rasy mi nečinilo větších problémů fandit svým soukmenovcům se svastikovým symbolem lásky na rukávech. Americká prezidentka, nadšená válečným konfliktem s oblíbeným nepřítelem, také stála za trochu náklonosti a zašťourání do ctihodné OSN jistě potěšilo, ale nemohl jsem si nevšimnout, že původní skvělý námět se po trošce úvodního napětí pozvolna proměnil v komedii a ta vygradovala závěrečnou fraškou. Já jsem si to tedy celkem užil, ale dalo mi to dost práce. Heil Adler! (24.07.2012)

Tma, že by člověk ani neviděl na velký skok pro lidstvo, trýznění Neználka kapitalistickou společností, proradní plecháčci Decepticoni a teď, mein Gott, Nacisté - temná strana Měsíce evidentně skrývá samé nemilé věci.. V geekově mozku během saunování zrozený Plan 9 aus dem Weltall má opravdu vtipných momentů jak nepříliš zručný truhlář prstů, ale nelze mu upřít autorský entuziasmus a vzhledem k výši rozpočtu kvalitní triky, kdy se člověk nedočká, aby na stříbrným sprejem nastříkanou krabici od bot útočil talíř do mikrovlnky. Snad to chtělo ještě častěji zabrnkat na satirickou notu a já bych pak nemusel trávit většinu filmu představami, jak propůjčuji fräulein Richter některé z mých neárijských tělních tekutin.. (07.06.2012)

Rád by som Timov "Iron Sky" počastoval tými najprívetivejšími prívlastkami pretože sa jedná o síce prosté, ale za to úprimné remeslo, ktoré sa na nič nehrá a snaží sa rukami-nohami naplnovať to, čo si predsavzalo - byť fandovskou potechou, dôkazom geekovského espritu. V určitom kontexte sa mu to aj darí - nie že nie - máme tu brakový námet dotýkajúci sa obľúbených árijských končín (konečne vieme, kam zmizli nacisti po roku 1945), nazvymeto tendenciu campových výstupov (vedie fräulein Richter, sekunduje blonďák Washington, kruh uzatvára prkenný SSáček zdarma Otto), zámerne papundeklovú digitalizáciu (upomínajúcu na to najlepšie od ranného Intelu) a podceňovaného šviháka Udo Kiera, ktorý je pri takýchto video projektoch takmer vždy po ruke. Problém tkvie v tom, že nedočkavé obecenstvo namlsané bloggerskými šepkandami (priznám sa, že trochu aj spolu so mnou) čakalo čosi štylizáciou temnisté/satiricky prešpekulované a teda z prívalu kondenzovaného debilizmu ostalo primerane ovalené. Nedomyslená montáž záberov, diletantské pokusy o uťahovanie si z U.S.A. a občasná dialógová vata len podtrhujú, že ani tak zďaleka nejde o Bčko ambiciózne - s prípadnými nábehmi na kultovosť, citovanie či hĺbkové rozoberanie, ako skôr o Bčko elementárne, tzv. viralové - spĺňajúce funkciu dočasného, no pekne vyhaluzeného úletu. (26.06.2012)