Kniha přežití

Na jedné straně film vyvolávající ve mně vzpomínky na filozofickou přednášku s následným zamyšlením, zda a jaké vůbec měl šance na přežití slepý mnich nesoucí vzácné svitky přes Himaláje držící se striktně své víry. Avšak podobně laděné zamyšlení bratří Hughesovích je spíš rozbředlou kaší, která by chtěla být akčním filmem, road movie s poselstvím a snad i béčkovým westernem. Atmosféricky rozloženou mezi Šíleného Maxe a Cestou s vizuálem Terminátora Salvation. Zajímavé motivy jsou odloženy do pozadí a přehlušeny několika post apokalyptickými výjevy a do centra dění je vyslána nudná vata podepřená až nečekaně meditativní hudbou a Denzlem Washingtonem nesoucím na svých bedrech celý snímek. Přitom to mohl být malý, působivý a tak chytrý film. (03.05.2010)

|| Scenár: Gary Whitta | Hudba: Atticus Ross | Produkcia: Joel Silver, Susan Downey, Andrew Kosove, Broderick Johnson, Denzel Washington | Distribúcia: Warner Bros. Pictures (US), Sony Pictures (international) | Štúdio: Alcon Entertainment, Silver Pictures | Rozpočet: 80 miliónov $ | Tržby: 157,091,718 $ || (06.04.2011)

Jedna z omylem nejsměšnějších WTF blbostí, které jsem letos viděl. Atmosféra ujde, herecké výkony také, ale problém nastává už v tom, že nejsem schopen se přenést přes zápletku, které je totálně nesmyslná a z (náboženského) prstu vycucaná, ani přes její vyústění, které už je pouze a jednoduše zcela debilní. Dialogy šustí papírem (Biblí), Denzel bojuje líp než Chuck Norris a The Book of Eli mi připravila vskutku otravný filmový zážitek. 30 % (31.05.2010)

Příkladná esence filmové audiovizuality: auido zajišťuje ohromující zenovej soundtrack na pomezí Nine Inch Nails a Williama Orbita, vizuál desaturovaná, sépiově utlumená barevnost kopírující fotografie Jana Saudka a slavnou „dream sequenci“ ze Stalkera. Zároveň je Kniha přežití další z přímých důkazů technologického determinismu, podle něhož určuje estetickou podobu kinematografie technologie, protože dříve by podobné meditativní post-apo krajinky oslovující diváky mystickou zkušeností vznikaly velice těžko. (-spoilery-) Není divu, že hrdinové přenesení do takovýchto světů ztrácejí vždy jeden ze smyslů a nejsou schopni jej vnímat v celé své komplexitě, viz ušní žábry Costnera ve Vodním světě (coby mutant podobající se rybákovi slyší skvěle ve vodě, ale o to hůře na souši), mlčenlivost Gibsona z Šíleného Maxe (za celý film promluví jen pár vět) a zraková dysfunkce Washingtona. Přirozené meze, jimiž příroda ohraničila citlivost jejich smyslů, je chrání před přesycením informacemi. Kdyby mohli snímat vše, pak by musela být informačně-procesorová kapacita jejich mozků nesrovnatelně vyšší. Barvami hýřící a mnohotvárný svět, jež poznáváme prostřednictvím postavy Washingtona, je tak nahrazen hrubou schematizací, ve které neexistují ani barvy, ani vůně, ani pocity, ani samo běžné plynutí času. Všechno to zůstává vyhrazeno pouze postiženým, vůně slepé ženě a zvuk třeba Washingtonovi, kteří zas ale nemohou pojmout z bohatosti světa něco jiného. Degrese smyslů, symbolizující nemožnost plně obsáhnout nové přetvořený svět a přenášející tuto ztrátu na hlavní postavu, provází nakonec každého hrdinu z post-apo civilizace. Kvůli této rozpolcenosti mezi světem o sobě a světem pro postavu nejsou post-apo fikce zpravidla čistým žánrem, ohraničeným jasnými pravidly, nýbrž benevolentnějším sub-žánrem, v němž vedle sebe koexistují stará pravidla s novými ustanovenými po světové katastrofě, díky čemuž není Kniha přežití projektem ani vyloženě ambiciózním jako Chvalozpěv na Leibowitze o snaze mnišského řádu zachovat po atomové válce co nejvíce vědomostí z minulosti, ani marshallovsky-dravým, a vzbuzuje tím otázku, jestli než dojít do extrému není lepší kompromis mezi artem/midcultem a žánrem. A odpovídá, že kompromis není k zahození, ačkoliv takový film pak může být napadnut jednak z důvodu přílišného kazatelství, druhak proto, že postrádá více akce. Nespočívá ale právě v tomto výlučnost Tarkovského Stalkera - totiž v tom, že patří do arthouseu, ale střílí se v něm, navštěvují se v něm jiné světy a některé postavičky jsou přes nelíčenou apelativnost téměř až komiksové? (26.12.2010)

Kdyby kolem 15. minuty zaklepal u Garyho dveří podomní prodejce biblí, spoustě lidí by to evidentně ušetřilo čas i ateistické nervy, ale já to zase tak jednoznačně neviděl. Hughes Brothers mi nabídly mimořádně kvalitní řemeslnou práci (zobrazení světa "poté", audio stránka, kamerová exhibice při přestřelce u domu v poušti), takže na poslání Denzela, jakožto pastýře, co vyvede slabé brokovnicí a mačetou z údolí temnot a v báglu má místo zboží Marselluse Wallace Knihu knih, jsem nemusel pohlížet jen jako typický český agnostik, nýbrž jako milovník dobře udělaného filmu, který se navíc pokouší o nějakou myšlenku. Sice ne všem uším a očím lahodící, ale člověk si z ní může vždycky vzít jen to, co potřebuje. Ámen.. Podotýkám, že na objednávku psaný bestseller zvaný Písmo svaté v oblibě nemám, protože se v něm objevuje na můj vkus (i Sklepáků) příliš mnoho postav, a hlavně, existují jiné snímky s náboženským podtextem, u kterých se mi otvírá Satanská bible v kapse.. (25.08.2010)