Kniha přežití

Příkladná esence filmové audiovizuality: auido zajišťuje ohromující zenovej soundtrack na pomezí Nine Inch Nails a Williama Orbita, vizuál desaturovaná, sépiově utlumená barevnost kopírující fotografie Jana Saudka a slavnou „dream sequenci“ ze Stalkera. Zároveň je Kniha přežití další z přímých důkazů technologického determinismu, podle něhož určuje estetickou podobu kinematografie technologie, protože dříve by podobné meditativní post-apo krajinky oslovující diváky mystickou zkušeností vznikaly velice těžko. (-spoilery-) Není divu, že hrdinové přenesení do takovýchto světů ztrácejí vždy jeden ze smyslů a nejsou schopni jej vnímat v celé své komplexitě, viz ušní žábry Costnera ve Vodním světě (coby mutant podobající se rybákovi slyší skvěle ve vodě, ale o to hůře na souši), mlčenlivost Gibsona z Šíleného Maxe (za celý film promluví jen pár vět) a zraková dysfunkce Washingtona. Přirozené meze, jimiž příroda ohraničila citlivost jejich smyslů, je chrání před přesycením informacemi. Kdyby mohli snímat vše, pak by musela být informačně-procesorová kapacita jejich mozků nesrovnatelně vyšší. Barvami hýřící a mnohotvárný svět, jež poznáváme prostřednictvím postavy Washingtona, je tak nahrazen hrubou schematizací, ve které neexistují ani barvy, ani vůně, ani pocity, ani samo běžné plynutí času. Všechno to zůstává vyhrazeno pouze postiženým, vůně slepé ženě a zvuk třeba Washingtonovi, kteří zas ale nemohou pojmout z bohatosti světa něco jiného. Degrese smyslů, symbolizující nemožnost plně obsáhnout nové přetvořený svět a přenášející tuto ztrátu na hlavní postavu, provází nakonec každého hrdinu z post-apo civilizace. Kvůli této rozpolcenosti mezi světem o sobě a světem pro postavu nejsou post-apo fikce zpravidla čistým žánrem, ohraničeným jasnými pravidly, nýbrž benevolentnějším sub-žánrem, v němž vedle sebe koexistují stará pravidla s novými ustanovenými po světové katastrofě, díky čemuž není Kniha přežití projektem ani vyloženě ambiciózním jako Chvalozpěv na Leibowitze o snaze mnišského řádu zachovat po atomové válce co nejvíce vědomostí z minulosti, ani marshallovsky-dravým, a vzbuzuje tím otázku, jestli než dojít do extrému není lepší kompromis mezi artem/midcultem a žánrem. A odpovídá, že kompromis není k zahození, ačkoliv takový film pak může být napadnut jednak z důvodu přílišného kazatelství, druhak proto, že postrádá více akce. Nespočívá ale právě v tomto výlučnost Tarkovského Stalkera - totiž v tom, že patří do arthouseu, ale střílí se v něm, navštěvují se v něm jiné světy a některé postavičky jsou přes nelíčenou apelativnost téměř až komiksové? (26.12.2010)

Kniha přežití je velkým zklamáním. Za kamerou totiž stáli bratři Hughesovi, kteří mají na svědomí nejen vizuálně skvělý film Z pekla. Jenže při veškerém jejich talentu a schopnosti vybudovat ponurou atmosféru a stvořit vizuálně zajímavé dílo chybí jejich snímku pořádný příběh a bez něj se film tohoto ražení zkrátka neobejde. (26.02.2010)

Všichni víme, co má vzadu v baťohu za knihu. Všichni víme, že světem, kterým bude procházet, by jsme projít nechtěli a možná ani nedokázali. Všichni víme, že Denzel je borec. Ale jaký bude film? Mě bratři Hughesové nezklamali ani maličko, film zvládli, atmosférou, prostředím, herci... Vše sedí, jak má a potenciál využívá do poslední kapky. Ovšem, jak na to tady koukám, většina ostatních uživatelů asi čekala post apokalyptického Kmotra za pár dolarů:) Takže já zase jednou spokojeně odcházím o dům dál... (28.05.2010)

Kdyby kolem 15. minuty zaklepal u Garyho dveří podomní prodejce biblí, spoustě lidí by to evidentně ušetřilo čas i ateistické nervy, ale já to zase tak jednoznačně neviděl. Hughes Brothers mi nabídly mimořádně kvalitní řemeslnou práci (zobrazení světa "poté", audio stránka, kamerová exhibice při přestřelce u domu v poušti), takže na poslání Denzela, jakožto pastýře, co vyvede slabé brokovnicí a mačetou z údolí temnot a v báglu má místo zboží Marselluse Wallace Knihu knih, jsem nemusel pohlížet jen jako typický český agnostik, nýbrž jako milovník dobře udělaného filmu, který se navíc pokouší o nějakou myšlenku. Sice ne všem uším a očím lahodící, ale člověk si z ní může vždycky vzít jen to, co potřebuje. Ámen.. Podotýkám, že na objednávku psaný bestseller zvaný Písmo svaté v oblibě nemám, protože se v něm objevuje na můj vkus (i Sklepáků) příliš mnoho postav, a hlavně, existují jiné snímky s náboženským podtextem, u kterých se mi otvírá Satanská bible v kapse.. (25.08.2010)

Řeknete si: hl. role Denzel Washington, rozpočet 80 melounů, kurva to bude film ! Ale hovno ! Kam se peděly ty investované peníze? Denzel je sice cool, ale největší pozornost na sebe strhává charismatická a půvabná Mila Kun(d)is, která je snad každým filmem čím dál tím krásnější a Gary Oldman, který se pro role záporáků narodil. Kromě pár akčních scén, které moc nepobaví a jedné naopak naprosto skvělé přestřelky u které je obdivuhodná kamera, film nabízí jen myšlenku, abyste konali druhým jen to, co chcete, aby oni konali Vám. Což je nádherná myšlenka (za sebe mohu říci, že se podle ní snažím opravdu řídit), ale to jsem si radši mohl ty dvě hodiny rovnou číst Bibli. (28.01.2010)