Kniha přežití

Jedna z omylem nejsměšnějších WTF blbostí, které jsem letos viděl. Atmosféra ujde, herecké výkony také, ale problém nastává už v tom, že nejsem schopen se přenést přes zápletku, které je totálně nesmyslná a z (náboženského) prstu vycucaná, ani přes její vyústění, které už je pouze a jednoduše zcela debilní. Dialogy šustí papírem (Biblí), Denzel bojuje líp než Chuck Norris a The Book of Eli mi připravila vskutku otravný filmový zážitek. 30 % (31.05.2010)

Na jedné straně film vyvolávající ve mně vzpomínky na filozofickou přednášku s následným zamyšlením, zda a jaké vůbec měl šance na přežití slepý mnich nesoucí vzácné svitky přes Himaláje držící se striktně své víry. Avšak podobně laděné zamyšlení bratří Hughesovích je spíš rozbředlou kaší, která by chtěla být akčním filmem, road movie s poselstvím a snad i béčkovým westernem. Atmosféricky rozloženou mezi Šíleného Maxe a Cestou s vizuálem Terminátora Salvation. Zajímavé motivy jsou odloženy do pozadí a přehlušeny několika post apokalyptickými výjevy a do centra dění je vyslána nudná vata podepřená až nečekaně meditativní hudbou a Denzlem Washingtonem nesoucím na svých bedrech celý snímek. Přitom to mohl být malý, působivý a tak chytrý film. (03.05.2010)

Chápu, proč se Joel Silver snažil prodat tenhle film jako velkolepý akční post-apokalyptický nářez. Když mu Hughesové předložili finální sestřih, muselo mu být jasné, že nalil osmdesát mega do něčeho, co by se mu nevrátilo do konce života. The Book of Eli je docela netradiční road movie, která v symbiotické poloze audio/video má až meditativní účinek. Zvláštní, že i těch pár bouchajících momentů (které se pak všechny zběsile nastříhaly do traileru), k tomu všemu pasuje a neruší. Jediná výtka tak směřuje ke scénáristovi, jemuž občas smysluplnost děje uniká mezi prsty. Škoda, že dle výsledného hodnocení kolem mnozí čekali dalšího Terminátora s bonusem šokující pointy, kterou přitom odhadnete z nástřelu děje (a plakátu), tudíž nemá smysl se tím chvástat. (28.05.2010)

Příkladná esence filmové audiovizuality: auido zajišťuje ohromující zenovej soundtrack na pomezí Nine Inch Nails a Williama Orbita, vizuál desaturovaná, sépiově utlumená barevnost kopírující fotografie Jana Saudka a slavnou „dream sequenci“ ze Stalkera. Zároveň je Kniha přežití další z přímých důkazů technologického determinismu, podle něhož určuje estetickou podobu kinematografie technologie, protože dříve by podobné meditativní post-apo krajinky oslovující diváky mystickou zkušeností vznikaly velice těžko. (-spoilery-) Není divu, že hrdinové přenesení do takovýchto světů ztrácejí vždy jeden ze smyslů a nejsou schopni jej vnímat v celé své komplexitě, viz ušní žábry Costnera ve Vodním světě (coby mutant podobající se rybákovi slyší skvěle ve vodě, ale o to hůře na souši), mlčenlivost Gibsona z Šíleného Maxe (za celý film promluví jen pár vět) a zraková dysfunkce Washingtona. Přirozené meze, jimiž příroda ohraničila citlivost jejich smyslů, je chrání před přesycením informacemi. Kdyby mohli snímat vše, pak by musela být informačně-procesorová kapacita jejich mozků nesrovnatelně vyšší. Barvami hýřící a mnohotvárný svět, jež poznáváme prostřednictvím postavy Washingtona, je tak nahrazen hrubou schematizací, ve které neexistují ani barvy, ani vůně, ani pocity, ani samo běžné plynutí času. Všechno to zůstává vyhrazeno pouze postiženým, vůně slepé ženě a zvuk třeba Washingtonovi, kteří zas ale nemohou pojmout z bohatosti světa něco jiného. Degrese smyslů, symbolizující nemožnost plně obsáhnout nové přetvořený svět a přenášející tuto ztrátu na hlavní postavu, provází nakonec každého hrdinu z post-apo civilizace. Kvůli této rozpolcenosti mezi světem o sobě a světem pro postavu nejsou post-apo fikce zpravidla čistým žánrem, ohraničeným jasnými pravidly, nýbrž benevolentnějším sub-žánrem, v němž vedle sebe koexistují stará pravidla s novými ustanovenými po světové katastrofě, díky čemuž není Kniha přežití projektem ani vyloženě ambiciózním jako Chvalozpěv na Leibowitze o snaze mnišského řádu zachovat po atomové válce co nejvíce vědomostí z minulosti, ani marshallovsky-dravým, a vzbuzuje tím otázku, jestli než dojít do extrému není lepší kompromis mezi artem/midcultem a žánrem. A odpovídá, že kompromis není k zahození, ačkoliv takový film pak může být napadnut jednak z důvodu přílišného kazatelství, druhak proto, že postrádá více akce. Nespočívá ale právě v tomto výlučnost Tarkovského Stalkera - totiž v tom, že patří do arthouseu, ale střílí se v něm, navštěvují se v něm jiné světy a některé postavičky jsou přes nelíčenou apelativnost téměř až komiksové? (26.12.2010)

Furt jsem si rikal, jak je kurva mozny, aby postapokalypticka rezba s Denzelem dostavala dve a min hvezdicek, kdyz pritom trailer vypadal libove. No a pak jsem film skouknul. Zatimco zhruba prvni hodina je vcelku v pohode, zadny dlouhy vysvetlovani co se stalo, proste sme vrzeny do postapokalyptickyho prostredi, ktery je vykresleny docela dobre, ale neprinasi nic moc novyho, tudiz vsude poust, poboreny budovy a rozmlaceny auta a touhle krajinou prochazi spinavej, malomluvnej drsnacky vypadajici Denzel, kterej resi potycky macetou. Ne, ze by to bylo neco svetobornyho, ani bitky nijak neoslni, ale proste diky Denzelovo charismatu docela v pohode. Kdyz na scenu pribyl jeste Gary, tak me potesilo, ze dostal Denzel zaporaka na urovni a tesil jsem se co pride. No a od ty chvile de film do sracek, ze zacatku nenapadne, ale postupne stale rychlejs a rychlejs, jakmile jsem totiz nekdy v 60ty minute pochopil, co ze to je ta Book of Eli a o co ze to tu tem postavam jde, zacal jsem tusit pruser, kterej se nasledne dostavil a obzvlast pointa o Denzelovo postave je vyblitek roku, no proste druha pulka mi naprosto znicila zazitek z filmu, protoze takovej vyblitej blabol se jen tak nevydi. Prvni pulka na 3, druha odpad, tak dejme tomu ty 2*. (14.05.2010)