Muži, kteří nenávidí ženy

Trilogie Millenium patří k absolutní špičce svého žánru. Vesměs vynikající, v horším případě dobré výkony herců i kvalitní scénáře přibližují s neobyčejnou citlivostí odvrácenou tvář zavedené skandinávské demokratické země. Filmové ztvárnění literární předlohy nemůže být v žádném případě doslovné; byla by to látka po rozsáhlý nejlépe televizní seriál. Poněkud divadelní dojem - to není v žádném případě z mé stany hanlivé konstatování - není na škodu. Životní příběh dívky neobyčejné vůle a nevšedního intelektu, vystavené stěží představitelnému utrpení, její doslova mužný zápas o sebe samu, průhledy do vyšší skandinávské společnosti, to všechno přinejmenším rehabilituje to ono, co je pro jiné podnětem k odstupu nebo despektu vůči nevšednímu dílu špičkové skandinávské filmové velmoci. (18.07.2017)

Nejak jsem nezjistoval, o co tu jde, proste jsem mel chut na kvalitni kriminalku a tu jsem taky dostal. Uvod je sice lehce rozvleklej, ale kdyz clovek precka nakejch 15 minut, tak se to rozjede. Tohle se da oznacit za temnou detektivku, protoze hlavni hrdinove postupne zjistujou dalsi a dalsi stopy a dostavaj se k zaverecnymu odhaleni. A je fajn, ze film neni moc predvidatelnej a dalsi stopa vam dojde zhruba v momente, kdy dojde hrdinum. Krome kvalitniho a dobre napsanyho pribehu tu je taky skvela syrova kamera, takze to je ve vysledku skvele atmosfericka zalezitost, napinava az do konce. Co se tyce hercu, ty hrajou perfektne, jen ta Rapace je fakt dost hnusna. Ani mi neprislo, ze ma film pres dve hodiny a klidne bych si jeste chvily dal. Jasnejch 5*. (20.06.2011)

Poctivá a velmi drsná kriminálka, která se neštítí zobrazovat sexuální násilí. Detaily tam nejsou, ale obrázek si uděláte slušnej. Píšu o tom, protože právě přes tohle utrpení nám film představí náturu hlavní ženský postavy drsný hackerky. Samotná zápletka je správně tajemná a zvrhlá, aby upoutala divákovu pozornost a hlavní herecké duo je super. Ona je drsná jak šmirgl, ale má duševní trauma a on je umírněnej, charismatickej sympaťák. Mno jsem fakt spokojenej, mělo to koule, ale nic optimistického. 9/10 (13.11.2010)

Na tenhle film jsem čekal hodně dlouhou dobu. Nakonec jsem se rozhodl, že si nejdřív přečtu knihu a pak se pustím do samotného filmu. Knihu jsem ale zfouknul během pár dnů, což jsem ani sám nečekal. 550 stránek už je nějaká štangle a tak jsem si říkal, že to bude trošku nadýl. Nakonec jsem se dost divil, když jsem po třech dnech knížku přečet a sám sebe nechápal, když jsem v šest ráno prostě musel vstát, abych si mohl udělat čaj a zbytek dočíst. Přiznám se, že se mi to nikdy nestalo a byl jsem tím dost překvapenej. Nakonec jsem knížku přečet, letěl do práce a po práci okamžitě nalít na film. U filmu mi nakonec vůbec nepřišlo, že trvá dvě a půl hodiny, ale zase jsem se rozčiloval, kolik toho pozměnili. Nečekaně pár věcí pozměnili. Například závěr mě překvapil tak, že to sem prostě napsat musim. Ale to už je na tvůrcích. Na druhou stranu mě zase fascinuje, jak si té knižní série Švédi tak váží, tak moc, že si všecky tři filmy stočili v jednom roce...kdyby jim náhodou jeden z herců umřel, aby to pak nebylo nedokonalý...to mě fakt překvapilo. Popravdě ale svojí práci dokonali výborně. Možná jsem si řikal, že kdybych knihu nečet, tak budu v příběhu dost tápat, ale bylo to spíš tím, že jsem vlastně četl daleko podrobnější příběh, než je samotný film. Ten ale celkový příběh převedl docel schopně do takové filmové podoby, kterou si zaslouží. Od začátku jsem tak počítal s pěti hvězdami. Ty mi nakonec srazil uplný konec, ale na ten se můžu vykašlat. Radost z příběhu mi to prostě nezkazí, nemůže. Další věc je taky fakt, že kniha má ten konec typicky severský, přičemž film už je na tom podstatně hůř. Možná to má ale jistou spojitost s druhým dílem, no uvidíme časem. (05.10.2010)

Neubráním se srovnání s Fincherovou verzí. Svět Millennia v přepisu Opleva je méně okázalejší, ale až překvapivě je natolik vynalézavý, že americké verzi mnohokrát nezbylo, než některé scény doslova ocitovat společně s typovým castingem (ať už záměrně nebo ne). V této verzi je poněkud logičtější provázání Blomkvista s případem Harriet, je zde prezentován mnohem přehledněji rodinný strom Vangerů, ale sám Blomkvist je méně charismatický a jeho vztah se ženou jako by ani neexistoval. Lisbeth Salander je mnohem více dospělejší, celkově zralejší a není to taková hračička. Této podobě Lisbeth více odpovídá její nový kurátor, který je v mnohém nechutnější a nebezpečnější. V Blomkvistově linii chybí roztomilý vztah s kočkou v chatce na ostrově Hedestad a Lisbeth nám nedopřeje příliš ze svého lesbického románku na jednu noc. Švédští Švédové zkrátka nejsou tak éteričtí jako ti Američtí, což se nejvíce podepisuje na postavě Martina (sic Stellan je Švéd). Zásadní změnou je vodítko k biblickým odkazům. Způsob, jakým dojde ke sblížení mezi Lisbeth a Blomkvistem je odlišný jen v delikátních detailech, což je příjemné. Nicméně setkání s rodinou Vangerů v nemocnici, které je u Finchera vymazlené, nahradilo suché makiavelistické blábolení. Švédský film je dále mnohem méně tolerantnější k nacizmu, chybí postava archivářky, nicméně klíčová katarze spojená s Lisbethinou minulostí je výrazně surovější a realističtější. Kontrastně pak australská kapitola je jak z jiného světa, stejně jako Lisbethino naloadovaní majetku v závěru poněkud méně zapadá do celého obrazu. A pointa? Ve švédském filmu, který se jmenuje Muži, kteří nenávidí ženy, je poslední záběr na zamilovaného muže (!), zatímco v americké se hlavní hrdinka nového věku potýká se zlomeným srdcem. Ehm. (12.01.2012)