Muži, kteří nenávidí ženy

Detektívka hlavného prúdu. Premyslená zápletka spracúvajúca populárnu románovú predlohu ju radí k vzácnym dielam širokospektrálne zameranej produkcie, z ktorej vyslovene nemäkne mozog. K pozitívam možno zaradiť upozornenia na nekalé kšefty finančných magnátov, zdeformované rodinné vzťahy veľkopriemyselníkov ( + tiene nacizmu v rodine) alebo aj na zneužívanie štátom garantovaného opatrovníctva. Zároveň tieto zločiny prekkryje rámčekom fikcie a hlavný záujem sústredí sa na individuálne zlo. Jeho zmyslom a jediným cieľom je rozkoš z ubližovania a mučenia. Všetko sa rieši pomocou talentovaného neskorumpovaného novinára a výstrednej, no prudko mysliacej hekerky. Plusom navyše sú neopozeraní herci, zväčša nespĺňajúci požiadavky na dizajnovú fitnes dokonalosť postáv obdobne zameranej mainstreamovej produkcie angloamerického pôvodu. (23.10.2013)

Muži, kteří nenávidí ženy se liší od veškeré skandinávské produkce, kterou jsem viděl. Hollywoodská kamera, přesné herectví, napínavá hudba... Kdyby se ve filmu mluvilo anglicky, tak si snad myslím, že jde o americkou produkci. Z Noomi Rapace bude jednou velká hvězda, její přesvědčivá potetovaná hackerka, která si za svůj život prošla takovými věcmi, že drtivá většina jejich vrstevnic by skončila přinejmenším někde v místnosti s polstrovanými zdmi, nemá problém se získáním si publika na svou stranu a s Michaelem Nyqvistem tvoří vynikající filmový pár. Předlohu jsem nečetl, nejsem tedy obeznámen s nejrůznějšími dějovými odlišnostmi, ale i bez toho na mě film nepůsobil dojmem, jako bych byl o něco důležitého ochuzován. Teď jen sehnat zbylé dva díly a poté knžní předlohu. (22.01.2011)

Neubráním se srovnání s Fincherovou verzí. Svět Millennia v přepisu Opleva je méně okázalejší, ale až překvapivě je natolik vynalézavý, že americké verzi mnohokrát nezbylo, než některé scény doslova ocitovat společně s typovým castingem (ať už záměrně nebo ne). V této verzi je poněkud logičtější provázání Blomkvista s případem Harriet, je zde prezentován mnohem přehledněji rodinný strom Vangerů, ale sám Blomkvist je méně charismatický a jeho vztah se ženou jako by ani neexistoval. Lisbeth Salander je mnohem více dospělejší, celkově zralejší a není to taková hračička. Této podobě Lisbeth více odpovídá její nový kurátor, který je v mnohém nechutnější a nebezpečnější. V Blomkvistově linii chybí roztomilý vztah s kočkou v chatce na ostrově Hedestad a Lisbeth nám nedopřeje příliš ze svého lesbického románku na jednu noc. Švédští Švédové zkrátka nejsou tak éteričtí jako ti Američtí, což se nejvíce podepisuje na postavě Martina (sic Stellan je Švéd). Zásadní změnou je vodítko k biblickým odkazům. Způsob, jakým dojde ke sblížení mezi Lisbeth a Blomkvistem je odlišný jen v delikátních detailech, což je příjemné. Nicméně setkání s rodinou Vangerů v nemocnici, které je u Finchera vymazlené, nahradilo suché makiavelistické blábolení. Švédský film je dále mnohem méně tolerantnější k nacizmu, chybí postava archivářky, nicméně klíčová katarze spojená s Lisbethinou minulostí je výrazně surovější a realističtější. Kontrastně pak australská kapitola je jak z jiného světa, stejně jako Lisbethino naloadovaní majetku v závěru poněkud méně zapadá do celého obrazu. A pointa? Ve švédském filmu, který se jmenuje Muži, kteří nenávidí ženy, je poslední záběr na zamilovaného muže (!), zatímco v americké se hlavní hrdinka nového věku potýká se zlomeným srdcem. Ehm. (12.01.2012)

150 minút čakania na hrdinkin úsmev. Oplatí sa, v úplne poslednom zábere príde a je to väčšie zadosťučinenie ako odhalenie vraha. Tvorcovia vedeli, že dobrá detektívka potrebuje okrem zaujímavého a poriadne zamotaného prípadu aj výrazné postavy samotných vyšetrovateľov. To prvé sa celkom nepodarilo - vrah je odhadnuteľný už v okamihu, keď sa prvýkrát objaví na plátne (našťastie pátranie po tom, čo sa vtedy pred rokmi presne stalo, je stále zaujímavé). Osobná rovina je omnoho lepšia a hoci ani ona nejde dostatočne do hĺbky, v kombinácii s kriminálnou líniou nám to nakoniec dáva jednoznačne nadpriemerný žánrový kúsok. Viem si to predstaviť zrežírované aj svižnejšie, ale typicky severské pomalé tempo dodáva filmu tú správnu atmosféru a nuda rozhodne nehrozí. Americký remake považujem za obzvlášť zbytočný - už teraz je vlastne zodiacovsky-fincherovské. P. S.: Ak je kniha naozaj stokrát lepšia, tak musí ísť o fantastické čítanie. (06.06.2010)

„Podľa teba vraždy odpisoval z daní?“ – „Poznám podnikateľov. Odpíšu všetko.“ Skeptický. To je asi najvýstižnejšie slovo, ktoré pred pozretím vystihovalo moje pocity z tohto filmu. Faktom je, že mal niekoľko mínusov. Hackerka vie ukradnúť milióny z cudzieho konta, ale zo svojho zopár tisícok nie. Niektoré pre dej zdanlivo dôležité postavy sa z neho čudne vytratia preč. Zamestnankyňa detektívnej agentúry má problém požiadať zopár ostrých kolegov o 2-minútovú službičku (vybúchať psychopata, ktorý ju sexuálne zneužíva). Napadnutie v lese som doslova čakal, klišé. Veľká minutáž ma tiež nenadchla. Napriek tomu je to atmosférická detektívka, ktorá miestami pripomína MLČANIE JAHNIAT, 8 MM či PURPUROVÉ RIEKY. Kým „dovtedy“ je to „iba“ za lepších 60%, o ďalších 20% to vytiahne Lisbeth Salander zvláštnej Noomi Rapace. Jej „Osa“ je silná postava, ťažko k tomu niečo písať, psychiatri by sa vyjadrili lepšie. Takých „ôs“ sú plné ulice. Je natoľko dobrá a jej vzťah s novinárom je pútavý do takej miery, že som si prial viac ich spoločných scén. Samotné vyšetrovanie ma paradoxne troška nudilo. Každopádne rozuzlenie bolo dosť šialené (v dobrom) a ukázalo, v akom zvláštnom svete žijeme. Viac o celej trilógii v mojom článku na Recenzie.org: http://recenzie.org/triler/488-potetovane-dievca-ktore-sa-hralo-s-ohnom-a-kopalo-do-osieho-hniezda (31.01.2011)