Muži, kteří nenávidí ženy

Millénium jsem nečetl, ale uvažuju, že to do budoucna napravím. Dal jsem si po jedenácti letech opáčko filmu, abych se mohl podívat na zbylé díly a hodnotím absolutně. Nevím, zda je to tím, že od té doby jsem viděl a četl mnoho severského detektivního a ten styl a atmosféru jsem vstřebal, nebo tím, zda jsem tehdy hodnotil krátkozrace, ale z toho, co jsem zatím poznal, patřil Larsson ke špičce žánru. Nesbø mi připadne nadhodnocený, zato dost žeru Larse Keplera. Škoda, že adaptace některé z jeho knih zatím neexistuje. (28.01.2020)

"Jelikož spolu v poslední době sdílíme soubory, tak asi budeš v obraze." Odsouzený investigativec a zvídavá hackerka spojují své síly a vydávají se po stopě dávno zmizelé slečny s fotkou plnou podezřelých v kapse. To je fajn, pátrání to totiž bylo zajímavé, severské pošmourno taky nebylo marné a ani pomalé tempo vyprávění mne nedonutilo drbat se nudou na ... tam, kde se drbe Al Bunda. Závěr byl sice v rámci příběhu poněkud přeslazený, ale při nezapomenutelné vzpomínce na výchovné scény mezi Lisbeth a jejím "sympatickým" opatrovníkem se mi hladina cukru v krvi zase spolehlivě srovnala. (15.04.2016)

Fakt, ze kniha (vlastne cela Millenium trilogia) je omnoho lepsia ako filmove spracovanie ma vobec nepkrekvapilo. Kniha nie je genialna, ale je nesmierne putavo a "catchy" napisana, takze ju len velmi tazko odkladate. V prepise na filmove medium sa pochopitelne muselo skrtat a upravovat. Neviem, ako by som film bral, keby som predtym knihy necital, ovsem znajuc bohatost knizneho materialu, film mi prisiel povrchny a skratkovity - reziser tu dal takmer stipku zo vsetkeho. Dokopy to vsak nedrzi prave preto, ze ide iba o stipku a nie kompletnu cast. To by ovsem uz ale namiesto filmu mal vzniknut serial (ktory nakoniec ako adaptacia komplet Millenium trilogie aj vznikol a na jar 2010 sa v svedskej TV aj vysielal - pravdepodobne vsak ide iba o extended verziu vsetkych troch filmov). Mozno, keby sa skrty voci knihe nediali systemom -> "trosku z toho a trosku z toho", ale sa vynechali niektore cele linie a tym by ostal cas na zvysne linie v hlbsom zabere, vysledny dojem by bol lepsi. Takto to vyznieva len napoly a do prazdna. Epic fail je herecky predstavitel a kreacia postavy Mikaela Blomkvista, ktory je v mojich ociach takmer opakom toho, ako je rovnaka postava vykreslena v kniznej verzii. (30.06.2010)

Detektívka hlavného prúdu. Premyslená zápletka spracúvajúca populárnu románovú predlohu ju radí k vzácnym dielam širokospektrálne zameranej produkcie, z ktorej vyslovene nemäkne mozog. K pozitívam možno zaradiť upozornenia na nekalé kšefty finančných magnátov, zdeformované rodinné vzťahy veľkopriemyselníkov ( + tiene nacizmu v rodine) alebo aj na zneužívanie štátom garantovaného opatrovníctva. Zároveň tieto zločiny prekkryje rámčekom fikcie a hlavný záujem sústredí sa na individuálne zlo. Jeho zmyslom a jediným cieľom je rozkoš z ubližovania a mučenia. Všetko sa rieši pomocou talentovaného neskorumpovaného novinára a výstrednej, no prudko mysliacej hekerky. Plusom navyše sú neopozeraní herci, zväčša nespĺňajúci požiadavky na dizajnovú fitnes dokonalosť postáv obdobne zameranej mainstreamovej produkcie angloamerického pôvodu. (23.10.2013)

Ale vážení. Jaké odkrývání rodového tajemství. Jaká strhující detektivka. Jaké nastavování zrcadla muži ovládané společnosti násilí. Thrillerová složka obsahuje obvyklou míru těch nejprovařenějších klišé. Áno, pán je tak strašně strašně podezřelý, o co, že to není on. Bing ho. A tenhle. Ten vypadá docela noumauně Luďo, že by to byl on? No že váhám. Tak, a teď jsme v pasti, a co, zločincův sáhodlouhý proslov že by nebyl? Uděláme proslov, dlouhej, pěknej. A auto padá ze silnice, a co, výbuch bude? No jasně že bude. A tak dále. Při "tajemném odhalování děsivých tajemství" se ústřední duo (pochopitelně především jeho údajně ženská část) co chvíli vytasí se zásadním zjištěním, kterého si nikdo za celou dobu nevšiml (všechny ty souvislosti mezi dávnými vraždami opravdu nikdy nikoho nenapadly), přitom se zcela pomíjí základní logika a jednoduché důkazy. Tohle by možná stačilo na průměrný díl Kobry 11 (jen s pár výbuchy navíc), ale na něco co se tváří jako sofistikovaná záležitost ani omylem. Mno, jako detektvika tedy žádná celá nula nula nic. Pak tu máme tu druhou složku. Hlubokou. Sdělnou. Složku, pro kterou má bejt krimipříběh jakýsi sociální podhoubí. Muži, co nenávidí ženy. Možná jsem méně vnímavý, ale já tam žádného neviděl. Viděl jsem tam ženy, které (možná z pochopitelných důvodů) nesnáší muže. Což se promítá do vyznění filmu. To není film o jednom konkrétním zločinu a trestu. Trest, kterej v průběhu filmu vidíme celkem čtyřikrát (či vlastně pětkrát, když připočítáme vybrání jednoho konta), pokaždý to samý v bledě modrým, tu ale není trestem za konkrétní individuální čin. To je trest za všechny ty utlačované, bité, znásilňované atd., (dosaďte co vás napadne) ženy sužované despotickým patriarchátem, rape culture a všemi těmi sračkami. Tam není světské spravedlnosti dosti, tam musíme míti hrdinku, feministického anděla (či andělici, abychom byli džendrově korektní) pomsty, obracejícího hřích proti hříšníkovi. Hele, to už tu jednou bylo, než napočítám do Sedmi, vzpomenu si kde. Tomu je podřízená i dělba úloh, kdy muž postrádá takřka jakoukoli chlapskou rozhodnost a (údajně) žena obstarává rozhodnutí v poli. Ještě k tomu malá poznámka - Lisbeth by mě nevzrušila ani po 30 letech celibátu, takže scénu s koníčkem (příšerná pozice) jsem fakt nežral. Pár piv - totiž pozitiv na závěr. Ušetřím za vstupenky na pokračování a čas, který jsem chtěl věnovat knižní předloze. (01.12.2010)