Tak dlouho tě miluji

Nikomu nic nevysvětlovala, před nikým se neobhajovala a mlčky přijala patnáctiletý trest. Nyní je Julietta propuštěná zpět na svobodu. Zestárla, ale bolest v ní nepolevila. Il y a longtemps que je t'aime je francouzské civilní drama se všemi klady i zápory, které si lze v daném žánru jen představit. Inteligentní psychologická story jde místy na dřeň, i když netlačí samoúčelně na pilu, nechává jednotlivé scény dohrát a nechává diváka v nejistotě. Jindy ale, přiznejme si, selhává v přímém souboji s divákovými otázkami (možný SPOILER: Soudní znalci se nepídili po jejím motivu? U chlapce nebyla nařízená soudní pitva? Nikdo jiný o jeho zdravotním stavu nevěděl – otec, pediatr?). Pozitiva ale jednoznačně převládají, hutnou atmosféru a výborně napsané dialogy navíc ještě podporují herecké výkony, ten oduševnělý Kristin Scott Thomas a velmi soustředěný Elsy Zylberstein zvlášť!! (23.07.2012)

"Největší vězení je smrt dítěte". Claudel při hledání hlavní hrdinky moc variant neměl. Potřeboval profesionálku z Evropy. Nedovedu si představit, jak by to dojebala Sandra Bulock, nebo jí podobné slepice. Holka jménem Kristin Scott Thomas to zvládla na výbornou. Vězení je z ní cítit i přes monitor LG. Krásný, smutný, drásavý, dobře zahraný a dobře zrežírovaný snímek. Poněkud složitý a náročný, nechte si to na víkend. (03.02.2013)

--- SPOILERS AHEAD --- Poutavej a zajímavej příběh s množstvím zábavných a působivých situací. Třeba ta, kde se hrdinka přizná opilému zvědavci, že o ní její sestra nikdy dřív nemluvila, protože ona byla patnáct let ve vězení za vraždu svého šestiletého syna a celá veselá společnost si myslí, že je to vtip, skvělý. Bezprostředně následuje rozhovor s mužem, kterého Juliette zajímá a který na základě zkušenosti s výukou ve vězení poznal, jak jsou lidé stejní, takže Juliette nesoudí i když ví, že řekla pravdu. V jiný scéně se Juliettina sestra rozčiluje nad študentem, kterej si špatně vykládá Zločin a trest a povídá mu "Co ty víš o duši vraha, co o ní věděl Dostojevský. I mistrovská díla jsou jenom povrchní extrapolace." Moc chytrý. Něco takového mi přišlo jako hlavní téma filmu, takže jsem vůbec nepochopil co vedlo tvůrce k tomu vyměknutí na závěr. Všem přece byla Juliette sympatická, každej musel vidět, že to není asociální deprivantka, co by vraždila děti jen tak a předpokládal jsem, že když už to udělala, že k tomu měla nějakej dobrej důvod (třeba psychotickou epizodu u jinak zdravýho člověka) a že ten skutek byl sám sobě trestem. A ten důvod mě v podstatě nezajímal. Takže závěrečný odhalení, že šlo o eutanázii a že Juliette o tom před soudem a nikdy potom nemluvila protože "všechno už bylo řečeno" mi přišlo jako trapná zrada na tématu filmu. Bez toho pět hvězdiček, takhle asi 80 %. (17.12.2009)

veľmi citlivá a nádherne Kristin Thomasovou odohraná dráma. Sa divím, že to dostalo len medveďa. Matka čo stratí dieťa je s ním navždy uväznená. Nech sa to stane akokoľvek. Toľko citu pri "bozku hoc len tety malému dieťatu na dobrô noc, to sa málokde tak pekne vidí, a vzápätí na druhý deň zmätok pri stretnutí s vlastnou mamou postihnutou alzheimerom ... brilantný výkon zaslúžených päť bodov . (25.08.2014)

Velice jímavý film, téměř až drásajícím způsobem. Dal by se rovněž jinými slovy popsat jako depka - krystalicky čistá filmová depka, která na senzitivním divákovi nemůže nezanechat stopy. Osobně jsem blízko domněnce, že je to právě tento tklivý pocit, který ve mně sledování téhle depky evokovalo, na němž tento film stojí a padá - a přitom - co je pozoruhodné - je to současně ten samý faktor, který jsem v pokušení tomuto filmu zazlívat. Přijde mi totiž, že tahle podívaná není k divákovi tak úplně fér. Dejme tomu, že většina lidí se asi celkem pozná v postavě manžela Juliettiny sestry, který na svou švagrovou hledí se směsicí nedůvěry, předsudků a (ne)oprávněných obav z toho, že by - coby vražedkyně vlastního dítěte - snad nedejbože mohla ublížit jeho dětem. A tenhle film jako by říkal - nene, ty povrchní pokrytče, všechno je jinak, a kdyby sis dal tu práci, zjistil bys, jakým peklem si tato žena prošla, a skutečnost prostě bývá složitější, než se na první pohled může zdát. A to mi - a to se na mě nezlobte - nepřijde dvakrát fér. Krajní zkušenost, kterou si postava Juliette prošla, je natolik ojedinělá, že mi osobně přijde lidsky pochopitelné to, jak se k ní většina postav ve filmu chovala. Čili empaticky chápu vnitřní pochody lidí, kteří se na postavu Juliette dívali s krajní podezřívavostí (sám bych se na jejich místě nechoval jinak), a naopak nerozumím motivaci postav, kteří s ní jednali vlídně. Tohle je opravdu výborně natočený film se vším všudy, samozřejmě, ale osobně si myslím, že je toho zde už moc, a mám problém to rozdýchat. Závěr je k nesnesení tísnivý - jakoby mě ten film otočil vzhůru nohama, třískal se mnou o zeď a sdělil mi, že všechno je jinak. Tenhle film je velmi zneklidňující podívaná, a mám-li si z ní něco odnést - kromě nepříjemné depky a hluboké skepse z tohoto světa - pak je to snad můj dojem, že není fér naložit na diváka takovouhle zátěž, nota bene s nepochybnými ambicemi zabrnkat na strunu divákova svědomí a (bez)předsudečnosti. Jsme jen lidi, krucinál - člověk by musel být obdařen geniální intuicí (nebo naivní nezkušeností, chtělo by se cynicky dodat), aby vzal Juliette bez ptaní na milost. Kdož jsi bez viny, hoď kamenem, chtělo by se dodat... (20.05.2012)