Hvězdná brána: Hluboký vesmír

Robert Carlyle opět sere zlato jakožto Dr. Rush a já můžu konečně prohlásit, že jsem ho za poslední roky viděl ve více hereckých pózách než všechny rozmazlené hollywoodské podvraťáky, jež si penetrují tělní otvory zlatými plešouny, za celý život. Nový Stargate je dospělý, bravurně vypointovaný, neštítí se krve šplouchající všemi směry, charaktery mají šířku i hloubku a vizuál konečně pobral dostatek kapesného, aby si mohl dovolit nonšalantně rozhazovačný škleb. Každá postava mi přirostla k srdci lépe než krevní sraženina a po poslední epizodě se mě zmocnil mučivý žal a ještě mučivější výhled na budoucnost ve vězení zvaném planeta Země. Za snad jediný možný kaz by se v té naší hnidopišné galaxii mohl považovat pomalejší rozjezd druhé série a s tím spojených pár těžce neúderných a navýsost rozředěných epizod. Můj stupeň nerdovstí každopádně ještě nevykvasil do výšin Battlestaru Galactica, takže tímto dočasným restíkem omluvte svědivou skutečnost, že ono údajné nestydaté vykrádání nechám prozatím ležet pod pěti čistokrevnými hvězdami. (22.07.2013)

Co na to říct. Po osmi dílech mi přijde SG Universe jako velmi slabý pokus o spojení BSG, Star Treku a uměleckého filmu v jedno. Chybí tomu humor, napětí, cokoliv, co dělalo Hvězdnou bránu Hvězdnou branou. Rovněž mi vadí ploché postavy, to, jak se věnuje pozornost nudným scénám, které naprosto kazí tempo seriálového dílu a určitě taky to, jak se hvězdná brána málo používá, to je jistě taky velké mínus, které mu určitě nevytýkám jen já. Díly zatím dost slabota a fakt nevím, jak ještě dlouho se na to vydržím dívat, jelikož to jediný, co mě u toho drží, je fakt, že jde o seriál z mého oblíbeného světa SG. Po devátém dílu snižuji o hvězdičku. Nekoukatelné, to je slovo, které vystihuje tenhle seriálový paskvil. (02.11.2009)

Hvězdnou bránu i Atlantis mám rád. Stargate Universe je prý jiný. Myslím, že to spíše scénáristé používají jako nepřímou omluvu. Dějové prvky i herci jsou úplně jiní a to, že se tam čas od času blýskne Richard Dean Anderson nebo Amanda Tapping tohle rozhodně nevyváží. Příběhy jednotlivých epizod jsou nepříliš dobře vystavěné a spíše je přehlušuje samotný kontrast mezi nudnými rozhovory a příliš akčními scénami. Během první série jsem chtěl lámat nad celým seriálem hůl v podobě jedné hvězdičky. Druhá série mě ale postupně začíná přesvědčovat o tom, že nízká sledovanost scénáristy donutila přestat experimentovat a vrátit se zpět k osvědčeným a téměř už tradičním dějovým konstantám. Nudné scény omezili na snesitelné maximum a ostatní části vyrovnali. Nyní vše dává jasnější pohled na příběhovou linii a je vytyčen jasný cíl. Já jen doufám, že to už nepokazí a že na konci druhé série budu moct jednu hvězdičku přidat. (19.11.2010)

Stargate Universe šla svou vlastní cestou. Já si svoji cestu k ní hledal poměrně ztuha, protože jsem si tu odlišnost odmítal připustit. Až osmá epizoda (Time) mě přesvědčila, že nemá smysl na něco čekat, a že se budu muset přizpůsobit - ale hlavně ŽE MÁ SMYSL se přizpůsobit. SGU je jednak vážnější (nebo chcete-li méně klukovsky zábavná) a mnohem kompaktnější než jeho starší sourozenci, a není to rozhodně jen tím omezeným okruhem lidí, kteří se v ní objevují, ani existenční klaustrofobií z gigantické milion let staré lodě a tisíců světelných let prázdnoty okolo. Epizody jsou daleko provázanější, hrdinové tu opravdu jdou od problému k problému, včetně svých vlastních, vnitřních - a časem je můžete vnímat jako živé a celkem komplikované postavy. Bohužel to tak trochu drhne, pokud jde o jejich (ne)smrtelnost. Při nějakém pokusu o realismus by ale jinak bylo během pár dílů po všem, protože by došly postavy:) Ale filmařsky je to opravdu povedená práce a nelituju času, který jsem s týmem nedobrovolných obyvatel Destiny strávil. Smůla je, že i když si cením toho jak to tvůrci během těch dvou sezón průběžně onačili, nevybavuje se mi kromě už zmíněné osmé epizody žádná, kterou bych mermomocí chtěl vidět znovu. No, možná bych uvažoval o pár dílech z poslední čtvrtiny (s bombou a s archivem na Novu) Kdyby tu byla třetí řada, kde by se možná rozjely možnosti nabídnuté příchodem Novanů, anebo se podařilo nějak zahaluzit důstojný konec, a ne ten zcela zjevně narychlo utnutý kryovýlet, mohlo to být o něčem jiném. Takhle se obávám, že nemůžu jít za 70%, vyhrazených pro sympatické záležitosti, kterým ale chybí něco, co by mě táhlo zpátky. A to je škoda, protože takovýchhle ne úplně hard sci-fi je zatraceně málo. Teď se mi sice nechce, ale myslím, že na doktora Rushe, Nicole Wreyovou (BTW asiatka a lesba, kdo to kdy ve sci-fi seriálu viděl?;)), Scotta, Greera a všechny ostatní, za celkem krátký čas zapomenu. Vám se to stát nemusí, ale pokud dáváte přednost lehčím space operám jako Star Trek nebo původní SG-1, dost vážně hrozí, že to bude z důvodů nacházejících se na opačném pólu spokojenosti:) (02.06.2013)

Mám oproti jiným velkou výhodu, nikdy jsem nebyl fanatickým fanouškem Stargate a ještě se mi nepovedlo zhlédnout Battlestar Galacticu. Takže nebudu peskovat nad tím, jak je Universe úplně někde jinde než původní dvě televizní návštěvy do univerza Stargate. I když pravda, pár dílů jsem viděl, takže chápu, že plnou lidí nedokáže překousnout to, že se Stargate Universe ubírá naprosto jiným směrem. Místo odlehčené sci-fi obohacené od notnou dávku humoru se divákovi dostává hutná klaustrofobická návštěva na vesmírné lodi Destiny, na které se sešlo několik (anti)hrdinů, mezi nimiž to pěkně vře. Místo zběsilých akčních sekvencí se nám dostává psychologických her a zajímavě zpracovaných postav, které jsou mimochodem skvěle zahrány. Je odvážný krok zvolit jako hlavní charaktery osoby, které nejsou zrovna prvoplánovitě sympatické (některé naopak rychle vyvolají silné antipatie), ale v mém případě funguje. Je to dospělé, možná poněkud volně plynoucí, ale pro mě zajímavé. (14.04.2010)