Harry Brown

Film, který stojí a padá s Michaelem Cainem, založený navíc pouze na přitažlivosti realistického ztvárnění brutálního násilí. Barber divákovi předhazuje vizuálně působivou, syrovou a bohužel multitematickou podívanou, která ovšem postrádá nějaký zásadní fil rouge, který by alespoň naznačil, koho, že se to režisér vlastně rozhodl moralizovat. Jsou to dnešní bestiální teenageři? Nebo snad zbržděná policie? Nebo že by to byla snaha nastavit zrcadlo celé britské společnosti? Ve výsledku je bohuže všechno a nic, narvané do hodiny a půl. Navíc ve srovnání s Gran Torinem je Harry hrozně laciný. * za atmosféru filmu a * za fantastického Michaela. (04.12.2009)

Náplň života sa niekedy zjaví na jeho sklonku. A zďaleka nemusí ísť o výsledok cieľavedomého hľadania. Niekedy pomôže zločin, tragédia. Starému sivovlasému dôchodcovi odchádzajú zo života jeho najbližší. Viditeľnú a počuteľnú kriminalitu mladistvých gangov nerieši ani nechrli na nich síru nadávok, nevolá polišom pri každej krádeži. Postoj zmení až po vražde kamoša partiou grázlov. Opráši znalosti z vojenskej služby a zakrúti krkom zopár fešákom. Zároveň tým získa náplň dohárajúcej sviece žitia. Nepriamo aj priazeň polície. Pozn.: Vládnu moc chrániace ozbrojené zbory (armáda, polícia) veľmi radi venujú pozornosť sociálne problémovým kriminálnikom, zväčša len drobným rybkám v mori zločinov. S pomocou médií sú označení ako pôvod zníženej bezpečnosti a strachu v uliciach miest. Preto sa následne nasadia ozbrojené zbory do masovej akcie proti mladým, rasovo odlišným, subkultúram a sociálne slabým. V tomto zmysle má v sebe svižne plynúci film fašizujúce tendencie, ktoré spomína aj užívateľ Marigold. Zároveň však Harry Brown upozorňuje aj na problematiku osobného vyjednania si spravodlivosti a pomsty, mimo štátnych vyšetrovacích a súdnych štruktúr. Tým sa jednoznačnému priradeniu k fašizujúco - kolektivistickej agitke film vzpiera. (04.05.2014)

Kvalitativně stojící přesně na pomezí opovrženíhodného béčka a seriózní, ambiciózní nadžánrovky á la Gran Torino, snad i o něco více než podobné Mé druhé já s Jodie Foster. Rutinní scénář se vyznačuje typickými neduhy (vratká logika, přidání vyšetřovací linky a globálnější problém k osobní lince pomsty a jejich závěrečné sjednocení horkou jehlou), v konečné podobě však působí díky vydatné režii překvapivě kompaktně, inteligentně, bez výraznějších klopýtnutí ve všech rovinách a se správně temným feelingem s vhodně naměřenou špetkou autenticity. Spolu s režií film vytahuje na silný nadprůměr pochopitelně v prvé řadě perfektní, strhaný, osamocený, vnitřně vyděšený a přesto odhodlaný a drsný Michael Caine. 7/10 (02.02.2010)

Harry Brown je člověk, který by si s poslední postavou Clinta Eastwooda v Gran Torinu určitě rozumněl. Možná ne ze začátku, ale později určitě. To už jste možná poznali sami tím, jak to tu všichni s tím filmem porovnávají. Já tak nemůžu jinak než doporučit, protože ten film je opravdu neskutečná jízda. Ze začátku se možná táhne opravdu příšerně, nebo spíš typicky britsky, ale během chvíle si Michaela Caine oblíbíte jako dlouho ne a budete prožívat každou minutu jeho života. A tak to má být. Film mě má dostat. Obklopit a dostat. Tak jsem celý příběh prožíval jako dlouho ne a bylo mi přitom naprosto ukradené, že je film ve skutečnosti šíleně syrový a krutý. Na druhou stranu, co jiného bychom si také představovali? Mazání medu kolem huby? (26.10.2010)

Harry Brown je starý tichý muž žijící kdesi na periferii jednoho z velkých měst Anglie. Periferii sevřenou dálnicí, betonovými nadjezdy, mostky a nevzhlednými panelovýmými domy... Jeho život má pevný řád - vstane, nasnídá se, umyje nádobí, oblékne se a vyrazí do nemocnice za těžce nemocnou ženou. Tam u nemocničního lůžka tiše promlouvá k milované bytosti, nejsa si však jist, zde jej ještě to nehybné a pouze oddychující tělo vnímá... Po návratu zaskočí do blízké hospůdky na pivko a šachovou partičku s kamarádem Lenem, taktéž důchodcem. Tok Harryho dní narušují jen převážně noční výtržnosti místní partičky teenagerů, kteří terorizují široké okolí. Zdrogovaná mládež často zbrojená si nebere před nikým servítky a pokud někdo z normálních obyvatel jakkoliv vystoupí následuje odveta a minimálně zkopání do bezvědomí. Harry vše pozoruje, ale jelikož se ho agrese zatím nijak nedotkla, neřeší ji. Jednoho dne se mu len svěří, že má strach. Výrostci se na něj zaměřili a on od té doby u sebe nosí vojenský bajonet po otci. Žádá po Harrym - bývalém mariňákovi, který se účastnil operací marines v Severním Irsku pomoc. Harry jej však odkáže na policii s tím, že on už válčit dávno přestal. Len jen smutně podotkne, že to již udělal a k ničemu to nevedlo... Policie se však následující den sama překvapivě obrátí na Harryho. Zazvoní u něj dva detektivové se sdělením, že Len byl umlácen ve stanici metra.... Policie sice zatkne všechny podezřelé výrostky, ale vzhledem k nedostatku důkazů je nucena je propustit. Ti dále terorizují čtvrť a tak se strý pán Harry Brown rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou a čtvrť vyčistit.... Na Michaelu Cainem se čas sice mírně podepsal, charisma však z něj jen čiší. Jeho tichá důstojnost starého osamělého muže byla smutně krásná. Z prvotní bezmocnosti, kterou divák cítí spolu s Harrym a Lenem se pozvolna stává vztek, který drsně vygraduje v řež... Nákup zbraní u feťáků byl za 5 hvězd, celek za 4. Každopádně parádní britská záležitost. (29.07.2011)