The Sadist

Překvapivě opravdu povedené. Syrové drama o bitvě mezi šílencem a nevinnýma. Nečekal jsem že někdy řeknu že Arch Hall hrál opravdu dobře, v Eegahovy jsem z něj nemohl protože to bylo vážně strašné a o Wild guitars nemluvím a najednou čumím on tu hraje opravdu parádně, upocený slizský hovado který se s nikým nesere. Další věc která se mi líbila byla to že ti nevinní měly kolikrát šanci ale vždy se něco pokazilo(třeba když vrah neměl náboje a musel přebít). Původně jsem nevěděl že se film odehrává na jednom místě a tak jsem měl trošku obavy, ale ty nakonec opadly. Opravdu parádní záležitost. (08.02.2012)

Necakane (skoro) super. Drsny, kruty a temny thriller odohravajici sa na jednom mieste. Cas to sice uz trochu otupil, ale vo vrcholnych momentoch je to stale mrazive. Skoda za pri zaverecnom zuctovani dostava logika hrdinov az prilis na frak (alebo vazne by sa niekto pred utocnikom so zbranou skryval za priesvitny plot?). Vtedajsi divaci museli byt z toho uplne v soku. 8/10 (14.12.2020)

Jsem rozpolcená... místy absolutně boží (nepředvídatelnost, zacházení s postavami, žádní hrdinové, kamera, boží kompozice) a místy jak z éry němého filmu (herecké výkony, statické detaily na obličej, vyrychlené běhání z třicátých let). Za dokonalou scénu s pitím coly (ten záběr zboku je zcela parádní) a vykukování zpoza zídky jak od Carpentera se nakonec přikláním k lehkému nadšení. (24.09.2013)

Ach, ten venkov! Čerstvý vzduch, příroda, milí starousedlíci, pohoda. To si dozajista mysleli dva učitelé a jedna učitelka, když se vydali společně na sportovní zápas. Jenže zdání klame! Opuštěná čerpací stanice s vrakovištěm se jeví jako místo spásy, když se v autě rozbije čerpadlo. Jakmile se trojice snaží opravit auto sama, respektive učitel Ed, objeví se vyšinutý zabiják Charlie se svojí družkou Judy. Ta nezabíjí, jen se přihlouple směje a krade jako straka. Charlie drží pistolí trojici v šachu a nutí Eda, aby opravil auto, s nímž pak hodlá s Judy odjet. Jenže jak jde čas, magor se nudí, a tak se pustí pistole do práce. Možná pro současného akčního diváka bude film pomalejší, mně ale ty delší záběry skvělé černobílé kamery doprovázené tísnivou hudbou příjemně napínaly. Hlavní postavy marně přemýšlejí, jak se ze zoufalé situace dostat. Směrem k závěru děj graduje a vůbec není jisté, kdo přežije. Vlastně jsem se smiřoval s tím, že přežít, respektive zemřít může kdokoliv. „Ááá!" „To je jen hadí kůže. Tady jich žije spousta..." (02.02.2021)

Po proprstění se tímto obstarožním skoroexploitationem jsem upadl do dlouhého introspektivního rozjímání a po zabzučení bzučáku se mi z pravého ucha vykutálel následující verdikt: Hranice mezi napětím a nudou je tenká jako lasička po pikniku v hydraulickém lisu. Vskutku. Samozřejmě může kdejaký světaznalý mudrlant namítnout, že je to naprostá sračka a že já jsem kus amatérského krávošuka, co ví úplné hovno, ale věc se má tak, že... Pointa je, že... Ta zasraná pointa je, že všechno je o diváckém očekávání a diváckých potřebách a mé divácké potřeby jsou daleko za povrchním připínákem... teda, chci říct napínákem z arizonského buranova, kde blažka neteče, děj se vleče jako můj lamfas po chodníku při ranní procházce a mé divácké libido tak zůstává ve zklamaném polopozoru. Neříkám, že tento snímek není zrovna pro tebe, milý čtenáři, ale já filmu požaduji cosi víc než hoďku a půl impotentního napínání s prachbídným skorovýstřikem na konci. (29.06.2014)