Looper: Nájemný zabiják

Po úvodních dvaceti minutách jsem byl připraven na futuristickou variaci existenciálních krimi à la Samuraj. Johnson však režíruje s mnohem menší soustředěností než precizní Melville. Výsledek se sice nesype tak jako Bratři Bloomovi, jednotný styl film každopádně postrádá. Kromě naprosto seriózních a velice působivých prostřihů do zmechanizovaného života nájemného vraha (ač mi jaksi uniklo, proč nejsou nepohodlní posílání z budoucnosti rovnou v neživém stavu) dojde i na fraškovitě černý humor, nasládlou romantiku, brutální „rambo“ akci nebo lekce telekineze pro začátečníky (nemluvě o hodně westernovém závěrečném střetu na silnici). Hodně je nejen žánrů, hodně je také vypravěčů, mezi nimiž Johnson přepíná. Vyprávění se tím sice zajímavě rozvětvuje, ale k žádnému překvapivému „seběhnutí“ do jednoho bodu to nakonec nevede. Zohlednění více úhlů pohledu v zásadě jenom potvrzuje pravdivost mé oblíbené hlášky z Pravidel hry: Na světě je hrozné, že každý má své důvody. Obávám se, že snaha aplikovat na film Bordwellův model forking-path narace, s tím, že před sebou namísto dvou časových rovin máme dvě vzájemně se ovlivňující lidské mysli, by skončila ve slepé uličce (jakkoli rád bych si tuto domněnku nechal vyvrátit druhým zhlédnutím). Důležitější než časové paradoxy jsou pro Johnsona totiž morální dilemata, jež před postavami vyvstávají a jež také nás nutí k neustálému vyhodnocování situace z emocionálního hlediska. Komu patří budoucnost? Kudy vede hranice mezi promarněným a naplněným životem? Jaký máme nárok na to, činit rozhodnutí za druhé? Tady se opět hlásí ke slovu ona nehollywoodsky bezvýchodná osudovost, jenomže přebalená do okoukanějšího, rodinně-melodramatického hávu. Věřím, že kdyby Johnson zůstal u krátké metráže, jak byl původní plán, máme před sebou bombu, o které nadšeně tweetují geekové z celého známého internetového světa. I takhle ale jde o velmi nápaditý film, který akorát, poněkud v rozporu se svým dominantním sci-fi žánrem, dá víc na city než na rozum. 80% (08.10.2012)

Po velkem ocekavani nakonec docela zklamani. Jako by se Johnson nemohl rozhodnout, co vlastne chce. Zacatek z postapo budoucnosti navnadi, pak se ale predstaveny svet vubec neresi a misto akcne-thrillerove nahanecky jde spise o rodinne drama s durazem na motivaci postav. Proc ne, ale nevyrovnane tempo a nepochopitelna rozharanost detailu (proc se Gordon-Levitt v trapne masce snazil tak krecovite napodobovat Willisuv projev, kdyz si pak ani nesjednoti dominantni ruku?) vysledny dojem srazeji. Akorat na pomezi mezi tremi a ctyrmi hvezdickami; nakonec davam vic za zcela neobhajitelnou radost ze solidni role pro Willise a napadite desive sceny z uvodu s mizenim udu. Takze potencial i napady videt jsou, ale s touhle premisou a herci toho slo vykresat mnohem vic. (28.12.2018)

"Neustřelil sis druhou nohu? Že ne?" Musím se přiznat, že mne zaujala likvidace budoucího odpadu formou vraždy v minulosti. Když se však začala uzavírat smyčka hrdinova života, tak jsem si uvědomil, že bych sám sebe určitě také přelstil. Samozřejmě pokud bych si mohl vybrat, tak bych chtěl být JÁ po třicetiletém vegetu a ne JÁ, které se na něj teprve chystá. Přiznám se, že se mi to dost líbilo a snímek hodnotím s vědomím, že informace o čtyřrozměrném časoprostoru považuji za příliš teoretickou záležitost na to, abych tady plácal moudra o tom, co možné je a co není. (13.03.2013)

Už v prehistorických dobách, když jsem coby kluk četl Andersonovy Strážce času, jsem uvažoval, jak obtížné je psát (či točit) sci-fi s tématikou cestování časem a neupadnout přitom do pasti časového paradoxu, který má schopnost z příběhu udělat absurdní frašku. Problém časového paradoxu ale ve skutečnosti není tím, co Loopera v mých očích činí nestravitelným. Johnsonův film je typická výplachová letní popkornovka, která si neláme hlavu s nelogickými přešlapy ve scénáři ani s překotným a prapodivným budováním vztahů. Nabízí sice potenciálně zajímavá témata, ale zpracovává je nebo letmo naťukává povrchním způsobem. Režie je rutinní a do té rutiny spadá i výkon Bruce Willise, který funguje jako opotřebovaná šablona na akční hrdiny. Dvanáct opic kdysi prokázalo, že lze zatočit chytrou, kultivovanou a přitom zábavnou žánrovku o tak nesnadno uchopitelném fenoménu, jako je cesta časem. Looper v souboji s Gilliamovým kouskem prohrává rozdílem několika tříd. Celkový dojem: 40 %. (05.02.2022)

Konečně pořádná sci-fi. Vyživný příběh těží z tématu cestování v čase snad všechno co nabízí. Rian Johnson s přehledem načrtává základní premisu, aby ji pak obohatil ještě o další přidané hodnoty a zvládá neztratit směr. Bruce se předvádí v nejlepší formě (po akční i herecké stránce) a Joe jen potvrzuje pozici jednoho z nejlepších mladých herců současnosti a to prosím i pod tučnou vrstvou makeupu. A navíc tu máme neskutečně dobře obsazené děcko, které je otravné, tak trochu psychouš, ale stejně mu aspoň trochu fandíte. Nízký rozpočet změnil budoucnost roku 2044 v hnusnou městskou žumpu nebo prázdné pole v Kansasu. To dodává snímku správnou atmosféru, kde je všechno tak nějak... šedé. Kdo srovnává s Terminátorem se jen hloupě soustředil na Willisovu linii, přitom to o něm to skoro vůbec nebylo a od 12ti opicích taky moc neuvažujte, k nim taky Looperovi pořádný kus chybí. Na každý pád to chci brzy vidět znovu. (11.10.2012)