Looper: Nájemný zabiják

Milujem filmy, kde sa cestuje casom a tento film bol z mojho pohladu po scenaristickej stranke i celkom originalny. Jasne, ze tu boli zabery, pri ktorich som si spomenul napriklad na FREKVENCIU (2000) s Dennisom Quaidom a s Jamesom Caviezelom, kde sa pokusali syn s mrtvym otcom spred tridsiatich rokov sucasne cez vysielacku menit udalosti alebo legendarneho TERMINATORA (1984), ale aj v tomto filme chcel Willis zmenit udalost, ktora sa este len ma stat, avsak nechcem nic prezradzat. Chvilkami mi Bruce pripominal nelutostneho SAKALA (1997) a v zaverecnej prestrelke s celou bandou aj so zapornym Jeffom Danielsom, ktoreho som po prvykrat videl v zapornej ulohe, mi pripomenul nelutostneho zabijaka, ktory sa pred nicim nezastavi a bez problemov pozabija aj dalsich 20-tich zabijakov. Avsak nechcem kazit dojem, ze sa jedna o non-stop akcnu nahanacku na macku a mys, pretoze je tu hlavne v druhej polovici aj Emily Blunt a prave dialogove sceny trosku stratia tempo a zalezi uz len na divakovi, ci bude spokojny, alebo sa bude nudit. Ja som sa nenudil a som rad, ze som tento film videl v kine, aj ked zase u mna to na plny pocet nie je. Avsak rad si tento film opät niekedy zopakujem. __________ Joseph Gordon-Levitt - (Joe) +++ Bruce Willis - (Starý Joe) +++ Emily Blunt - (Sara) +++ Paul Dano - (Seth) +++ Frank Brennan - (Starý Seth) +++ Noah Segan - (Blue) +++ Piper Perabo - (Suzie) +++ Jeff Daniels - (Abe) +++ Pierce Gagnon - (Cid) +++ Výkonný producent: Jospeh Gordon-Levitt +++ (Videl v kine 06.10.2012) +++ (07.10.2012)

Po úvodních dvaceti minutách jsem byl připraven na futuristickou variaci existenciálních krimi à la Samuraj. Johnson však režíruje s mnohem menší soustředěností než precizní Melville. Výsledek se sice nesype tak jako Bratři Bloomovi, jednotný styl film každopádně postrádá. Kromě naprosto seriózních a velice působivých prostřihů do zmechanizovaného života nájemného vraha (ač mi jaksi uniklo, proč nejsou nepohodlní posílání z budoucnosti rovnou v neživém stavu) dojde i na fraškovitě černý humor, nasládlou romantiku, brutální „rambo“ akci nebo lekce telekineze pro začátečníky (nemluvě o hodně westernovém závěrečném střetu na silnici). Hodně je nejen žánrů, hodně je také vypravěčů, mezi nimiž Johnson přepíná. Vyprávění se tím sice zajímavě rozvětvuje, ale k žádnému překvapivému „seběhnutí“ do jednoho bodu to nakonec nevede. Zohlednění více úhlů pohledu v zásadě jenom potvrzuje pravdivost mé oblíbené hlášky z Pravidel hry: Na světě je hrozné, že každý má své důvody. Obávám se, že snaha aplikovat na film Bordwellův model forking-path narace, s tím, že před sebou namísto dvou časových rovin máme dvě vzájemně se ovlivňující lidské mysli, by skončila ve slepé uličce (jakkoli rád bych si tuto domněnku nechal vyvrátit druhým zhlédnutím). Důležitější než časové paradoxy jsou pro Johnsona totiž morální dilemata, jež před postavami vyvstávají a jež také nás nutí k neustálému vyhodnocování situace z emocionálního hlediska. Komu patří budoucnost? Kudy vede hranice mezi promarněným a naplněným životem? Jaký máme nárok na to, činit rozhodnutí za druhé? Tady se opět hlásí ke slovu ona nehollywoodsky bezvýchodná osudovost, jenomže přebalená do okoukanějšího, rodinně-melodramatického hávu. Věřím, že kdyby Johnson zůstal u krátké metráže, jak byl původní plán, máme před sebou bombu, o které nadšeně tweetují geekové z celého známého internetového světa. I takhle ale jde o velmi nápaditý film, který akorát, poněkud v rozporu se svým dominantním sci-fi žánrem, dá víc na city než na rozum. 80% (08.10.2012)

Chybí tomu vyšší princip, jednotící myšlenka, tajemství, něco navíc, co v sobě měl přirozeně zaklíčován Zdrojový kod. Něco, co uvízne v závitech a provokuje další myšlenky, něco, co promění nezúčastněného diváka v uzlíček třesoucí se o osud svých hrdinů. Něco, co se otiskne v přítomnosti a nezmizí v budoucnosti. (14.10.2012)

Už v prehistorických dobách, když jsem coby kluk četl Andersonovy Strážce času, jsem uvažoval, jak obtížné je psát (či točit) sci-fi s tématikou cestování časem a neupadnout přitom do pasti časového paradoxu, který má schopnost z příběhu udělat absurdní frašku. Problém časového paradoxu ale ve skutečnosti není tím, co Loopera v mých očích činí nestravitelným. Johnsonův film je typická výplachová letní popkornovka, která si neláme hlavu s nelogickými přešlapy ve scénáři ani s překotným a prapodivným budováním vztahů. Nabízí sice potenciálně zajímavá témata, ale zpracovává je nebo letmo naťukává povrchním způsobem. Režie je rutinní a do té rutiny spadá i výkon Bruce Willise, který funguje jako opotřebovaná šablona na akční hrdiny. Dvanáct opic kdysi prokázalo, že lze zatočit chytrou, kultivovanou a přitom zábavnou žánrovku o tak nesnadno uchopitelném fenoménu, jako je cesta časem. Looper v souboji s Gilliamovým kouskem prohrává rozdílem několika tříd. Celkový dojem: 40 %. (05.02.2022)

Super nápad, zajímavé zpracování. Looper možná není dokonalý a má celou hromadu trhlin, ale na druhou stranu se snaží být nekonvenční, originální a dost neobvyklý, což se mu taky daří. Ono vymejšlet příběh s cestováním v čase není prdel a holt nějaká ta díra ve stázy se občas najde. Na druhou stranu to Gordon-Levitt, Willis, Blunt a Daniels suprově vynahrazují. Pomalejší a složitější rozjezd pak zachraňuje především samotný příběh, u kterého vlastně, i když to vypadá že ano, vůbec nevíte, co se každou další minutou stane. No a to je asi jádro pudla. Looper je skvělý nápad a musím říct, že klobouk dolů každému, kdo se do takových originálních nápadů pustí. Ona je to svým způsobem sebevražedná mise, kterou si buď zamilujete nebo Vás akorát tak nasere. A já musím říct, že se přikláním spíše k té první volbě. No a Bruce Willis? To je miláček, konečně film, kde je jeho role opodstatněná, i když se tu nevyjádří natolik, na kolik bych chtěl. (28.06.2013)