Galimatyáš

Starý hrnec dělá nejlepší polévku..... Galimatyáš měl být neobyčejný. Může však fungovat to samé 2x po sobě? Poetika starého harampádí či sbírka bezdomovců, Audrey Tautou nenahradí. Přesto se jedná o nevšední film, vyprávějící s humorem (lehkým, jemným, zvláštním) o věcech, které jsme zvyklí vídat.....,ale jinak. Slova, ambice, munice, famózní brutální nápady, Dannyho parťáci po Francouzku na stopě obchodníkům se smrtí – to vše na mne působí víc obyčejně než bych si chtěl připustit. Žádná katastrofa, jen obyčejnost. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Jsem hadí žena a hledám práci. 2.) J.J.Jeunet je mé druhé ,,já“. 3.) Jediný význam kropícího vozu je, abych si měl kde umýt nohy. 4.) Všichni výrobci zbraní si zaslouží sejmout. PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ * (07.06.2010)

Moc jsem nepobíral, co se právě děje a proč se tak děje - skutečnost akceptovatelná možná u děl Davida Lynche, nikoliv u lehké francouzské komedie. Uhozené/bláznivé/geniální vtipy a scénky všeho druhu (fingovaný převoz na letiště) potěší, pobaví a občas i tu salvu smíchu spustí, nic je ovšem nespojuje, proto jsem v době, kdy se na plátně zrovna nepředváděla udělátka z odpadků jen nechápavě a nevěřícně zíral. A z toho nikdy nemám dobrý pocit. 50% (FFF 2009) (23.11.2009)

Takto vypadá v mých myšlenkách typický francouzský film - trochu netradiční, avšak lze najít mnoho podobných snímků, především francouzských a často se stejnými jmény v tvůrčím týmu (ano, první co Vás napadne, tohle je film J-P Jeuneta, který světu dal Delikatesy a Amélii, především u druhého filmu mnoho lidí "objevilo" Francii), mile komický, ovšem nečekejte zábavu k popukání, plný zvláštních postav, většinou na okraji společnosti, kteří jsou něčím speciální, často mají umělecké sklny, stejně jako celý snímek se snaží tvářit jako "nadupaná umělecká perla". Ano, umělecký, to je to slovo, která charakterizuje Galimatyáš perfektně. Někdy až moc umělecký na úkor diváka, jindy tak akorát. (31.05.2011)

„Když kulku vyndám, na 90 % z něj bude ležák. Když ji nevyndám, na 90 % náhle zemře.“ - „Lepší je žít s rizikem náhlé smrti než přežívat jako ležák, kterému smrt nehrozí.“ - „To už je filozofie, ne medicína…nemá tu někdo minci?“ Ona to v podstatě ani nebyla komedie v pravém slova smyslu. Přitom je to zábavná podívaná, ale ani ne tak hláškami a situační komikou, jako příjemnou atmosférou, vtipnými postavami (u téhle rodiny bych i o „adopci“ stál) a především nápady. V Galiamatyáši se totiž hýří fantazií a originalitou na všechny strany. Je tam spousta drobných a důvtipných detailů (trik se schránkou, kufry, vynálezy, čistá práce na letišti, nápaditá pomsta atd.), které film nesmírně oživují. Takže i navzdory tomu, že to hodnocení příliš nenaznačovalo, svéráz Jeunet mě po Amélii, Příliš dlouhých zásnubách a Delikatesách znovu nezklamal a já ho odměním solidními 4* a těším se na naše další filmové setkání. „Jak vypadají důkazy k vydírání?“ - „Může to být video, kazeta, obálka nebo fotky...vlastně cokoli a kdekoli.“ - „Díky za upřesnění.“ (13.10.2019)

Jeunetovská manýra, ve které jsou recyklovány odpadky ze snad všech jeho předchozích filmů a která svou neustálou snahou o ozvláštňování na rovině stylu začne být nesmírně ubíjející. Zjevně se mělo jednat o postmoderní poctu filmům noir, sociálním groteskám a animáčům od Texe Averyho, to celé v hávu heist a revenge movie. Nějak se ale přitom pozapomnělo na to, že první jmenovaný typ filmů se vyznačoval chytrostí z hlediska vyprávění, protože potěcha spočívala v určité překombinovanosti a specifickém dávkování informací; sociální grotesky měly postavy, s kterými divák cítí a zajímají ho jejich osudu, nikoliv jednorozměrné figurky... no a na Texe Averyho se fyzická deformita nezahání do krajností, poněvadž se vychází ze skutečných základů (muž-dělová koule, hadí žena ad.). Na podrazáckou podívanou jsou postavy příliš velcí idioti, aby mohli přechytračit i diváka (a závěrečná narativní finta s nespolehlivou montážní sekvencí, která je zpětně rekontextualizována do nového rámce, je jednak předvídatelná, jednak lacině efektní), na revenge movie zase chybí důvod k pomstě či jakákoliv motivovanost vůbec (a to nejenom postav, ale i světa jako takového). A nejhorší ze všeho je "nástavba" v podobě sociální kritiky, která vlastně ve výsledku na nikoho nemíří a nic neříká (tedy kromě "zbrojní korporace fuj"). Mírně nadprůměrné hodnocení je tak z mé strany znakem toho, že se jedná o Jeunetův nejlepší snímek z jeho tří posledních, i když je to hrozná manýra, a za to, že v závěru je vytvořeno alibi k formálním nedostatkům díla (vzhledem k tomu, kdo se vyjeví jako narátor). (11.04.2010)