Signum laudis

Léta jsem Signum laudis chtěl vidět, ale pořád se nabízelo něco jiného a jednu dobu zase nebyla k sehnání koukatelná verze filmu. Díkybohu za VOYO, jež jsme si doma nedávno předplatili, těch českých skvostů je tam celá řada.  Po velkolepém bitevním začátku jsem si  chvíli musel zvykat na lehce  volnější tempo s mnoha dialogy, nicméně depresivní atmosféra nijak neřídla a  jako protiválečný film je Signum laudis skutečně působivý.  Absence jakékoliv výraznější kladné postavy nepříjemnou náladu filmu jen podtrhuje a zdrcujícím způsobem  vygradovaný cynický závěr (vybíjení koní, poprava, zrada) zapůsobí jako chvíle  děsivého ticha po výbuchu šrapnelu v plných zákopech.  Velmi silné čtyřhvězdí. (13.02.2023)

Buď, anebo. Vzestup a pád kaprála Hoferika na pozadí válečných událostí během první světové války je symbolickým poselstvím o nevypočitatelnosti mocných. Někdy je lepší být živým zbabělcem, než mrtvým hrdinou. Excelentní Vlado Müller v titulní roli, následovaný neméně skvělým Bláhou, Prachařem, Kodetem, Zahajským a dalšími. Jeden z nejlepších československých filmů vůbec. (21.02.2017)

Obyčejní vojáci umírají v zemi nikoho po tisícovkách a polní maršálové se radují, že tento den zas posunuli svůj štábní bar o šest palců blíž k Moskvě (nebo Berlínu).. Nejen ve válce platí, že horší než blbec, je už jen iniciativní blbec aneb protiválečné drama bez příkras, v kterém v mých očích zastínil V.Müllera hejtman Bruno Josefa Bláhy, jenž měl jako jediný ze všech alespoň na situaci, v které se ocitli, naprosto "střízlivý" pohled. Upozaděný československý klenot daného žánru. (16.11.2010)

Po dlouhé době jsem vyrazil do filmového klubu a nebyl jsem zklamán. Film mě nakonec vzal a ponořil do děje. Největší překvapení pro mě bylo, když jsem zjistil že kaprál Hoferik ani zdaleka nebyl nějvětší šulin ve filmu :). Zajímavá hra se světly, která byla po celou dobu filmu a dodávala zajímavou válečnou atmosféru. (03.10.2014)

Jedno ze zásadních děl československé kinematografie, které ukončilo hubená normalizační 70. léta, a spolu s Jakubiskovou Tisíciročnou včelou se stalo předzvěstí lepších časů. Vlado Müller se tu zaskvěl ve své nejsilnější a nejnáročnější roli. Nicméně film se může chlubit řadou vynikajících charakterních herců, slušnými exteriéry a zejména kvalitním scénářem. Těžko říct, proč film zapadl, snad pro svůj depresivní náboj. Jinak jde o jeden z nejlepších barrandovských snímků 80. let. Film bez stupidní ideologie, zato sympatizující s obyčejnými vojáky v zákopech, kteří to obvykle odnesou za vrchnost v oficírských uniformách. Závěrečná scéna, kdy se důstojníci poté, co obětují celou jednotkou, s noblesou vydají do zajetí za doprovodu vojenské hudby, je mrazivou cynickou tečkou za celým filmem. Kaprál Hoferik je příkladem zfanatizovaného vojáka, který je ve svém zanícení schopen vést vlastní válku až do konce. Mimochodem, oficiální text distributora se příliš nevyznamenal, protože Hoferikova jednotka pochopitelně nebyla obklíčena Němci coby spojenci rakousko-uherské armády, ale ruskými kozáky. Celkový dojem: 90 %. (29.11.2007)