Maratón

Ojedinělý, ale nepříliš funkční pokus skloubit novovlnově tragikomické příhody malého českého člověka s výpravným filmem o osvobození Prahy Rudou armádou. Deheroizující nadhled první linie se nehodí k patosu té druhé a opačně. Prostříhávání mezi liniemi navíc nepomáhá rytmizaci, ale spíše přispívá k našemu nezájmu o hrdiny a dojmu, že vznikly dva filmy, teprve dodatečně slepené dohromady. Pozornost je jedné z hlavních postav (Menšík a Hanzlík) vždy věnována tak dlouho, že mezitím zapomeneme, kde jsme opustili tu druhou. Herci nemají šanci na omezeném prostoru hrubě načrtnuté charaktery oživit. Nejvíce na jednorozměrnou typologii doplácí nesamostatná, přihlouplá a vystrašeně pobíhající Karla, právem se obávající, že ji partner bude celý život konfrontovat s tím, jak je blbá. Zásluhou neocenitelného humoru a ochoty přiznat, že slavná revoluce mohla místy připomínat absurdní komedii, jde o nejsnesitelnější film věnovaný Pražskému povstání (pakliže nepreferujete neředěný poválečný patos Němé barikády). Z větší části ne díky kouzlu nechtěného. 60% (11.02.2015)

Komediální film z války s veselou hudbou Lišky. Takovou spoustu vynikajících českých herců v jednom filmu jsem dlouho neviděl. Radost pohledět i užívat si výborných výkonů. Ale i jedno lehké zklamání. Zdeněk Štěpánek hraje německého generála Schwarze. Po roli "kosmo-NOT-a" v Ikarii se nedivím, že se nechával umluvit i do nevděčných rolí. U Záhorského mi role nácka třeba tolik nevadila. Zato Höger v roli generála Rudé armády je vynikající. Stejně jako Petr Kostka v roli velitele slavného tanku č. 23. Jeho spektakulární lehce afektovaný poslední výstup je nejlepší komediální vložkou. Symbolika: „Stalin přijede na bílém koni.“ 36:38 – globus, Hitler, Hácha;  38:34 – podání ruky Hanzlík – školník Zajíček Arnošt; 1:24:42 – planetárium; 1:30:29 – tank č. 33. (20.01.2018)

Opomíjený film z roku 1968 s kvalitou hereckého obsazení A plus, který byl před rokem 1989 pro některé málo tendenční a po roce 1989 pro jiné moc tendenční (A no nejsou tu Vlasovci ani Američané). Dvě dějové linie nejsou na škodu a jsou dobře spojené. I válečné scény s Němci jsou často humorné a zábavné. Jako například křižovatka s tanky a rozhovor generálů rozdílných stran Karla Högera a Zdeňka Štěpánka. Pár Jaromír Hanzlík a Jana Brejchová s jejich rozhovory jsou tak pro film přínosem. Bonusem je i vojenská technika, I když trochu upravená - třeba 100 mm kanón vz. 53 hraje německá protitanková děla, Na druhou stranu je zde velké množství tanků T-34/85. (20.05.2019)

"Víš, teď se bude hodně křičet. Radši míň řvi a víc namáhej tohle, hlavu." už tento dialog, na samém začátku filmu, nás ubezpečí, že na nás nečeká unifikovaná prorežimní propaganda. Linka Pražského povstání (Hanzlík - mladší bratr) a linka spěchání na pomoc povstání (Menšík - starší bratr) jsou sice propojeny poměrně uměle, ale nakonec přeci jen splynou v jedno. A obě mají co nabídnout! Poetiku Nové vlny hledejme spíše v té první, druhá nám ale nabídne řadu velice kvalitně nasnímaných válečných sekvencí nepůsobících směšně, včetně autentické techniky a opravdu masových scén. (07.07.2020)

To muselo být drahý... Za tenhle film by se nemusel stydět ani Hollywood. Sledoval jsem to ale jen jedním okem, takže úplně přesně nevím, do jaké míry se tu heroizovali sovětští osvoboditelé. Zásluhy jim ale upřít nelze, s tím problém nemám. Jenom to naše spasibo trvalo na můj vkus trochu moc dlouho (44 let). Klidně se to mohlo odbýt tímhle bijákem. A třeba to tak bylo původně i myšlený. Muselo to spolykat rozpočty na deset serošů. (26.09.2017)