Televarieté

Někdo tu psal, že se mají dnešní komici co od Bohdalky a Dvořáka učit. Ano... pokud dnešními komiky myslí novácké moderátorské hvězdy typu Novotného nebo Hrona, tak jistě. Jinak jsou ale jejich scénky zčásti tvořené odcizenými nápady slavnějších zahraničních komiků nebo trapná komunální satira. Navíc Bohdalka svým vystupováním vždy prozradí, kdy příjde pointa. U velké části scének je mi trapně a vždy si vzpomenu na tu tlustou soudružku z filmu Homolka a Tobolka, jak na estrádě nadšeně tleská správcovu vystoupení s pytlíkem. Už z dob dětsví si vzpomínám, jak všichni trpěli, když byl proud scének a hudby přerušen vystoupením idiotů s vycvičenými psy nebo gymnasty s bradlama. Přesto dnes patří reprizované Televarieté k nejhumornějším pořadům a to díky komickým výstupům zpěváků ze spřátelených zemí a pak a to především prostřihy na tleskající vidláky, kteří návštěvu představení dostali jako odměnu za překročení plánu dojení v JZD PRdel. (24.01.2014)

Nevtipné, kýčovité, trapné a publikum obludné. Scénky, které si připravili Vladimír Dvořák s Jiřinou Bohdalovou nejsou vždy nejhorší. Tady je důkaz, že humor není pouze o vulgárnostech, ale dokáže být někdy i trochu inteligentní. Těm dvěma dávám lepší hvězdičku, ale zbytek, který bohužel trvá alespoň hodinu je hrozný. Vím, že ta doba byla velmi třpytivá, kýčovitá a trochu nevkusná, to by mi ani tak moc nevadilo, ale vadí mi, jak se to tváří velice ideálně, bezproblémově, lidi ze sebe dělají idioty. Vše je podle šablony, bez kapky improvizace. Kdyby ti dva měli větší prostor, možná bych dala i hvězdičky tři. (13.11.2012)

Sofistikovaným humorem osvědčené dvojice Dvořák & Bohdalová je odkojena poněkud jiná generace, než je ta moje, ale i když bych si ho do flašky plné humoru hned tak s určitostí nenalil, nelze o něm neprohlásit, že jde o originální dílničku, z níž vzešly solidní perly televizní zábavy. Vladimír Dvořák ve své době humorem na (přes) míru socialistické cenzory pořádně ve vystoupeních provokoval svými často chytře skrytými narážkami na režim se svojí, postupem doby rovnocennou a neméně skvělou partnerkou Bohdalovou. Jejich scénky, skeče a glosy měly originalitu, lehkost a nesnižovaly se k laciné vulgaritě nebo obscénnosti. Ve své době pro svoji diváckou generaci vytvořila legendární dvojice fenomén, který ukončil paradoxně pád totalitního režimu, kdy se humor nasměroval už jinou a znatelně jednodušší cestou, která Dvořákovu jemno-humoru už neseděla. Byl znát evidentní rozdíl mezi humorem, který dělali před revolucí a následně po ní v několika Televarieté, se kterými už nebyla spokojená ani sama protagonistka Bohdalová, podle jejíž slov "to už nebylo ono". Nicméně, mně nechyběly vystoupení umělců ze spřátelených zemí, které pro mě byly vrcholně otravné a často velmi nevkusné. Porevoluční humor v Televarieté už začal být nenápaditý a trochu i podbízivý, což byl předtím v tomto ohledu prakticky neznámý a nepřípustný jev. Na panu Dvořákovi byly znát narůstající zdravotní indispozice a paní Bohdalová ho začala přehrávat ve svém značně espresivním projevu, kterým nikdy nešetřila, ale její kolega ji uměl zázračně držet na uzdě. Na dřívějším Televarieté mně vadily úděsné vsuvky nechtěných umělců, zřejmě v rámci plnění pětiletky. Díly po roce 1990 sice přinesly tolik potřebnou svobodu humorného slova, ale s ní přišlo i úskalí postupného vyčerpání invenčního humoru. Nicméně oběma bardům humoru lze provolat jedině Vivat! 60% (30.06.2014)

Jeden z těch povedených zábavných pořadů, které už dnešní generace jen stěží dokáže ocenit. Obzvláště když už se tolik Televarieté neopakuje v televizi. Když už k tomu však dojde, rád si na některý díl udělám čas a podívám se. Já vždy tíhl spíš ke starým českým hercům a bavičům, protože ti dnešní jim nesahají ani po kotníky. Bohdalová a hlavně Dvořák odvedli slušnou práci a celkový koncept byl povedený – jak hudební /pěvecké) čísla, tak i množství scének. Cpát do toho kecy o komunistech a žel byl protěžovaný, může jen zamindrákovaný jedinec. Sorry, ale tomuhle se říkala zábava… (01.02.2019)

Jak trefně poznamenal jeden můj kamarád: "Když v nepatřičné situaci někdy dostanu záchvat smíchu, snažím se vzpomenout si na něco hodně smutnýho, třeba na Televarieté". Pro mě zůstane tahle normalizační estráda prostě sračkou, která podsouvala divákům coby miláčky národa Ivetu Bartošovou, Jiřího Korna, Josefa Laufera, Pepíčka Zímu či Ein Kessel Buntes. (14.09.2011)