Na východě ďábel, na západě jed

Nemůžu jinak, než dát za tři. Nepovažuju se za úplného primitiva, ale v ději a hlavně v postavách filmu jsem se po chvíli zcela ztratila a ani závěr filmu situaci o moc nenapravil. Škoda, protože pocit zmatení zastínil klady filmu, kterými jsou hudba a kamera :( Ráda bych řekla, že mi to třeba dojde při příštím zhlédnutí, nejsem si ale jistá, jestli nějaké příště bude. (08.12.2008)

Rovnou se přiznám, že jsem předešlou verzi z roku 1994 neviděl, takže rozdílnost mezi původní a touto "redux" neboli znovuoživenou verzí posoudit nemohu. Názor jsem si však udělal již během filmu, a co mě zaujalo především, byl Wongův vizuál (nečekaně) v čele s kamerou. Zlatý písek, mračná nebesa nebo hra světel a stínů ptačích klecí a vůbec krajina s počasím jsou nasnímány nejen díky filtrům úchvatně. Hudební doprovod mě také uspokojil ba dokonce místy i nadchl, ale po obsahové stránce jsem se v tom milostném a poeticky laděném vyprávění občas lehce ztrácel. Příběh je rozdělen do časových období jaro, léto, podzim a zima, čemuž napomáhá lepší orientace, ale stále jsem byl mimo v samotném jádru věci a tím je to, co se na plátně děje. Nutno podotknout, že ač je zde celkem málo soubojů (navíc značně chaotických) a jedná se spíše o melancholické vyprávění děje, film mě ani na chvilku nenudil. Ashes of Time Redux bych dvěma slovy charakterizoval jako meditační báseň, tedy dílo zajímavé, leč ne pro každého diváka. (7/10) [Filmasia 2008] (04.12.2008)

Vizuální orgasmus předvádějící tak nádherné obrazy, že vzbuzují chuť je vystřihnout z plátna a pověsit na zeď. Co se skrývá za nimi? Docela pěkná poeticko-melancholická atmosféra protkaná velmi nesmělými pokusy o filosofii, ale bohužel taky (hlavně zezačátku) až příliš nepřehledný, a tudíž odtažitý děj... a víc už nic. Stylu a snové náladě je podřízeno vše, od artově pojatých soubojů až po zadumané dialogy (nebo spíš monology) a tak kdo neusne/nezemře/neuteče v první třetině, dočká se vcelku dosti zajímavého zážitku. 7/10 (04.12.2008)

Asi jako jeden z mála obecné nadšení z Kar-wai Wongova díla nesdílím. Forma bohužel vítězí nad obsahem v plné čáře a nemění na tom pro mě ani nádherná hudba, která příběh, ve kterém jsem se značně ztrácel, doprovází. A tak jsem si jenom vychutnal nádhernou barevnou stylizaci snad každé scény, což je ale v celém kontexu filmu pro mě hodně málo... (06.02.2009)

Tvl, jak já jsem jen trpěl! Po několika letech, jsem znovu zkusil tenhle kousek, jestli už pro mě dozrál, nebo jestli jsem dozrál já pro něj. A můžu říct, že jsem trpěl o něco víc než poprvé. K pochopení proč tomu tak je, mi pomohlo úvodní slovo Jiřího Flígla před promítáním v Brně. Wuxia jako žánr je totiž o svobodě, pohybu, hrdinství, cti a hodnotách. Ashes of Time je o nehybných lidech, kteří nejsou schopni změny nebo jakéhokoliv pohybu vpřed. A celý film se nimrají v tom, jak všechno strašně posrali. Člověk se vyloženě těší, až spadne list ze stromu, aby se aspoň něco dělo. Navíc se to téměř celé odehrává v nekonečné, nehostinné poušti, takže ani ten list nehrozí. :-) Ze stejného důvodu jsem trpěl u Stvořeni pro lásku (zase ten Kar-Wai Wong!) a Skafandr a motýl. Taky filmy o nehybnosti. (07.11.2017)