Jmenuji se Khan

Přesně ten příklad filmu, s jehož sledováním kvůli tématu i délce dlouho dlouho otálím a když už se k němu konečně nic neočekávajíce donutím, zůstanu do televize celé tři hoďky zažraná jak skvrna od vína na bílé košily. A to mám z lékařských luhů a hájů dočasnej zákaz vejrat na obrazovku víc jak hoďku a půl, ale nedá se svítit, tenhle indickej Forrest Gump mě přiměl úplně zapomenout na čas. 90% (28.04.2014)

U indických filmů mi vždy imponovala krásná hudba a pestrý mix žánrů, který není ani u My Name Is Khan vyjímkou, přesto je v něčem trošku jiný, ať už je to náboženské téma zasazené do USA po 11.září, kdy to přistěhovalci z dálného východu neměli v Americe vůbec lehké nebo hlavního hrdinu, který trpí autismem. Svou hloubkou impozantní a krásný příběh, a díky autistovi mě to trošku připomnělo i Forresta Gumpa. Shahrukh Khan není nadarmo hvězdou bollywoodu. 85 % (27.05.2013)

Uff, vypořádat se s tímhle filmem dá docela zabrat... ta téměř tříhodinová délka, epicky neuvěřitelně rozmáchlý děj, brutální ždímačka emocí, moře patosu, kýče (už jenom ten plakát...), a megadojemný závěr (který je samozřejmě dokonale předvídatelný)... Karan Johar se prostě vůbec nebojí dávat tam srdíčko a neváhá použít cokoli, aby dostal diváka tam, kam chce, včetně velmi emotivního soundtracku, kterým si pomáhá takřka v každé scéně. Ačkoli mi způsob, jakým je ten film vyprávěný (a sestříhaný), přijde do jisté míry amatérský, až naivní, přesto se mu nevysmívám a rozumím tomu, proč si zde vysloužil tak vysoké hodnocení (navíc ho podle všeho vidělo docela dost lidí, na to, že to nikdy nešlo u nás v kinech, což mě docela překvapilo). Ostatně přišlo by mi pokrytecké se tomu filmu cynicky pošklebovat vzhledem k tomu, že i mně dojal k slzám, ale té emoční razanci prostě nejde vzdorovat, pokud má člověk v sobě aspoň kousek citu a pokud má podobné filmově nepravděpodobné příběhy v oblibě (osobně jsem si u toho vzpomněl na Benigniho snímek Tygr a sníh, který mě podobným způsobem zasáhnul). Přesto ten film beru spíše jen jako takové rozšíření obzorů, jak vypadá současná bollywoodská tvorba, a osobně mě tento - na můj vkus až příliš - exotický styl neoslovuje, protože je na mě příliš intelektuálně nekomplikovaný a celkově nezajímavý tím, jak je divácky přístupný - osobně dávám přednost, řekněme, rafinovanější filmové produkci. (25.02.2020)

indickí herci hrali troška "na kameru" a teatrálne. Khan (ako herec) bol výborný, hral to presvedčivo, Film zaujímavý ako väčšina filmov v ktorých ide o "postihnutého" . v tomto prípade autistu. Keby si moslimský svet riešil problém v mešite, ako to urobil v jednej scéne Khan, svet by sa necítil tak ohrozený islamizmom. (12.04.2015)

Už se nedivím, proč se filmové produkci z Bombaje říká bolywoodská. Takhle sentimentální nedokážou být snad ani Američané. Film bychom mohli rozdělit do třetin, v první je to jeden z mnoha filmů o autistovi, který má bratra. Potom následuje celkem snesitelné milostné cosi, mezitím zjišťujeme, že hlavní hrdina chodí po světě a šíří dobro. Budiž. Následuje třetina plná citového vydírání. V ní zjistíme, že Obama je príma chlapík. K tomu všemu se ještě musí nebohý divák vyrovnat se stopáží, která by činila problémy i u dobrého filmu. Musím však připustit, že námět je bezesporu zajímavý. Problém menšin a především zevšeobecňování je stále palčivější. Jenže to by ho musel zpracovat někdo jiný, ne tahle parta citových vyděračů. (01.12.2012)