Jmenuji se Khan

Po delší filmové pauze způsobené nedostatkem času jsem kupodivu nezabrousil do hororových vod. Do rukou se mi dostal film " My Name Is Khan " s " hrozivou " stopáží 165 minut. Risk je ale zisk a potvrdilo se to i v tomto případě. Psychologický, Drama, Thriller, Romantický - no prostě odevšeho trochu. Určitě je to ale hodně citlivej film, kterej snad nikoho nemůže nechat chladným. Kamera je luxusní a hudební složka skvěle doplňuje dění na plátně. Audiovizuální stránka je kulervoucí. O tom není pochyb. Dalším plusem je ožehávý téma okolo kterýho se film točí. No a v neposlední řadě nesmím opomenout bezchybnej výkon Shahrukh(a) Khan(a). To co předvádí na plátně je dechberoucí. Pro mě se jednoznačně jedná o jeden z nejlepších mužských hereckých výkonů jaké jsem kdy viděl. To se může jít DiCaprijo se svým Revenant(em) vysrat za keř a tím svým vymodleným Oskarem si může tak akorát vytřít prdel a tiše závidět. Všechny tyhle aspekty přispěly k tomu, že těchto 165 minut uplynulo jako voda. Ač to není zrovna šálek mé kávy tak se mi tenhle film neskutečně trefil do noty. Buď je to tím že jsem měl slabší chvilku nebo že jsem byl posilňenej flaškou Jacka. Nevím. Ať je to tak či tak každopádně se jedná o povedenej film, kterej za sebe můžu jen doporučit. Ale abych na tenhle kousek neházel jen samý superlativa, tak bych tu jednu výtku měl. Na můj vkus mi přišel konec filmu docela odfláklej. Ale to je jen názor jednoho tupce. Výslednej obrázek o filmu si musí stejně udělat každej sám. (02.11.2016)

Z opravdu nic neříkajícího začátku se vyklubalo velmi zajímavé dílo. Běží titulky a já s otevřenou pusou a slzami v očích uznávám, že Indové umí točit filmy na takové úrovni, o které se zdá i nejlepším světovým tvůrcům. Fascinovali mě herecké výkony, hlavně mistra Khana, to bylo něco fenomenálního. V některých místech mě překvapil zvolený druh hudby, který však na ničem neubral, spíše naopak. George Bush byl ztvárněn podobnějším hercem než Obama, což je škoda, protože jemu ani nebylo potřeba tolik vidět do tváře jak Obamovi. (13.10.2012)

Musím se přiznat, že film jsem viděla na dvě části, protože když se po 11. září začalo přiostřovat a vzedmula se ta davová nenávist, tak jsem to musela vypnout – tyhle věci upřímně z duše nenávidím. Ale pak jsem se odhodlala to dokoukat a uznávám, že to se mnou trochu emočně házelo. Viděla jsem tu delší verzi, takže to na můj vkus bylo až moc zdlouhavé a spousta částí mě moc nebavila. Ovšem Shahrukh Khan si zaslouží poklonu, zahrál muže s Aspergovým syndromem velmi přesvědčivě. (03.09.2014)

Dustin Hoffman sice zůstal nepřekonán, ale svým způsobem Shahrukh Khan předvedl vskutku solidní výkon. Já bych mu jeho autismus věřila. Viděla jsem tu dlouhou verzi a upřímně jsem byla trochu nevrlá, když jsem zjistila, že u toho budu muset tak dlouho sedět. Nakonec se děj ale netáhl tak, jak jsem se bála. Vcelku příjemně vás provedl po jednom z dalších romantických příběhů, které berou za srdce (cíleně přátelé, cíleně, takže tu slzu z vás prostě vymáčknout tvůrci chtějí). Nakonec, Khan je tak dobře napasovaná role, že mě to za srdce vzalo. Ale to bude taky tím, že můj vztah k menšinám je vcelku profláklý. Rozhodně nemůžete od snímku čekat podívanou pro všechna oka, možná i nároky musí být k promítání něčeho takové přizpůsobeny jiným parametrům. U mě se zadařilo. (15.04.2012)

Těžko říct, proč se právě indičtí filmaři nejvíc zabývají komplikacemi v životech amerických muslimů po 11. září a ani nemá cenu o tom v tomto komentáři spekulovat. Mnohem důležitější je, že My Name Is Khan je z této vlny indických filmů ten nejvyrovnanější a nejlepší. _____________________ Ostatně je také poměrně prostý a (záměrně) naivní, avšak ve svých simplifikacích nestaví muslimy do pohodlné role ukřivděných obětí (jako New York), ani netrpí nekoncepčností (jako realističtější a sebekritičtější Kurbaan). V zásadě prosazuje tři základní myšlenky: lidé se profilují jen dle svých skutků, problémy se nemají přehlížet, ale řešit a všechno (krom smrti) je vždy možné napravit. _____________________ Že půjde o milý a dobrosrdečný film, od Karana Johara každý čekal; na rozdíl od jeho předchozí počinů je však výrazně civilnější a daleko méně expresivní co se emocí týče. Tato vlastnost je přímo ukotvena v ústřední osobnosti Rizvana, jemuž Aspengerův syndrom výraznější projevy emocí nedovoluje a při klíčovém zvratu filmu tak vlastně stojí za jeho rozchodem s Mandirou. Je rozhodně fajn, že za patáliemi hlavních postav nestojí jen předsudky jejich spoluobčanů a film má daleko do toho být hysterický (akty proti-muslimského násilí, které se v něm objevují, vychází ze skutečných incidentů) . _____________________ Pokud Rizvan při své podařené a úspěšné cestě někde zakopnul či zavrávoral, tak to jistě bylo u způsobu vyprávění, které je znázorněno jako čtení jeho deníku. Ten byl ovšem psán pro Mandiru a proto je nelogické, aby v něm byly uvedeny i události, o nichž musela dávno vědět. Další drobný problém představuje pasáž s hurikánem, jenž je sice vizuálně nejpůsobivější částí filmu, ale ve vyprávění přebývá a jen zbytečně odsouvá rozuzlení. (Dodatek 2. 5. 2010: Čímž jsem ale rozhodně nechtěl naznačit, že je třeba film hodnotit podle prvních deseti minut :/ ) (24.04.2010)