Kanárek

Jako experiment celkem zajímavý. Zajímavý hlavně formou. Líbila se mi hlavně ta mixáž jakoby dokumentu, životopisu a příběhu. Je to vlastně takovej životopis tohohle filmu. Myslím, že Tauš má celkem talent. I když ta posedlost Tarantinem je trošku moc přehnaná. Takže říkám, že střípky z filmu jsou na dost dobré úrovni. Bohužel celkově jako film mi to nějak nejde do krevního oběhu. Ten film je mi do žil dáván spíš násilně skrze narkomanskou jehlu. Tauši Tauši, tys byl asi v rauši. Nejvíc mě pobavilo, jak se oblíkl do obleku jak americkej mafián a pak ho přepadli holomci, chch. (21.07.2008)

Udivuje mě, že Kanárek má takovéto hodnocení! Já tento snímek považuji za jedne z nejoriginálnějších a nejzajímavějších projektů českého filmu! Osobní zkušenost režiséra, Plastic people, zajímavá kamera a režie z něj dělají dle mého názoru velmi kvalitní počin! A jeho "poselství" či lépe řečeno myšlenka s jejím vyobrazením a zpracováním mě opravdu velmi zaujala! Ať se daří Viktore:) (24.04.2009)

Experimentální filmy mám hodně rád, ale tenhle styl (nevím, jestli je pro Tauše běžný či nikoli, nic jiného krom Kanárka jsem od něj neviděl) mi vůbec nesedl. I přes zajímavý "příběh" mě to vůbec nebavilo, postavy mi byly nesympatické, kamera mi přišla otravná, nějakou silnou scénu jsem tam taky neviděl a celkově mi to skoro nic nedalo. Hodně ten film zachraňuje talentovaný a zručný střihač, díky kterému to aspoň nějak vypadá, ale jinak mě to fakt minulo. Ale věřím, že své fanoušky si to určitě najde. 2* (11.12.2020)

Velmi osobní zpověď Tauše o svém pádu a pomalém vracení do života. Tento film bych rozhodně doporučil každému, koho zajímá drogová problematika. Ostatním bohužel moc ne. Film je velice silně neukotvený, nemá prakticky děj, jen sled scének, spoustu střihů a všemožné úhly kamery (což by normálně nevadilo, pokud by Kanárek nebyl tak nudnej) . Naštěstí měl Tauš štěstí s větčinou herců a ti divákovi v té anarchii pomáhají se zorientovat. (26.10.2007)

Pětadvacetiletého talentovaného studenta filmové režie (Viktor Tauš), budoucího druhého Quentina Tarantina, uvrhnou do drogové závislosti sexuální návrhy o dvacet let starší ženy (Hana Čížková). Mladík, který svým chováním v první polovině filmu rozhodně nepřipomíná posluchače kněžského semináře, je zničehonic zachvácen takovým šokem, že se před dotyčnou (mimochodem, poměrně přitažlivou) ženou zamkne na toaletě a tam si ve svatém znechucení vpraví do žil svoji první dávku heroinu v životě... Tak tohle bylo opravdu originální. Musím přiznat, že o podobné pohnutce, která by z člověka udělala feťáka, jsem nikdy neslyšel... Ale film má i jiné přednosti (tentokrát už bez ironie), a to především brilantní střih Aloise Fišárka. A ten by nakonec asi těžko ukázal co umí, kdyby neměl k dispozici řemeslně kvalitně natočený materiál. Takže i když je film ve výsledku jeden velký samožer, Taušův režijní talent tu rozhodně naznačený je. Zatím sice spíš jen z hlediska typicky reklamní estetiky, ale až režisér, scenárista a představitel hlavní role v jedné osobě dokáže potlačit sebestřednost - a kromě různých závislostí i tu na Tarantinovi -, mohl by to někam dotáhnout. (05.05.2013)