Ďáblova lest

Na české poměry velmi povedený televizní film. První díl je opravdu dobrý a vytvoří atmosféru mystické detektivky s historickými podklady. Je zřejmé, že originalita nebude nejlepší, takový zdroj inspirace, který vás napadne jako první z poslední doby je Šifra mistra Leonarda, ale takových filmů bylo natočeno samozřejmě mraky. Ale ty české reálie a kvalitní herecké obsazení (dokonce se tam objeví můj ex-spolubydlící) tomu dodávají na zajímavosti a klidně potom odpustíte Ďáblově lesti televizní vzhled a pokus o triky (3D had), které působí jako pěst na oko. Autor si bohužel ani neodpustil maximálně kýčovité odkazy na 11. září a ultrahackera, který pár bouchnutími do klávesnici najde a nabourá všechno. Vážným problémem ale je, že další díly už mají poklesnou tendenci a prvnímu dílu se ani zdaleka nevyrovnají. Kazí to mé nadšení ze začátku, ale i tak se jedná o dobře sledovatelný a napínavý žánrový počin, který mě svou kvalitou v televizi překvapil. (03.03.2009)

Celkem príma zábava na jedno odpoledne. Jirka Strach má očividně dobrý jméno na podobný projekty, když mu do nich leze takováhle herecká all star. Speciální chválu mám připravenou pro kameru; je supr, když někdo umí temný nebo noční záběry natočit tak, abych taky něco viděl. Co mně naopak přijde praštěný, tak současnej trend dávat hudební podkres do každý druhý scény, já mám pak pocit, že koukám na muzikál... A na konec spoiler: dvě a půl hodiny se to tváří reálně, aby pak v poslední půlhodince Trojan s Dykem rozjeli hvězdný války se zlatým křížem. To nemohli místo toho jet třeba na sběrnej dvůr? (16.10.2022)

Kradeným autem to začalo (Runova dcera/Voříšková), kradeným policejním autem (Runa/Trojan s Ferinčákem/Dyk) to končí. Pokud se Šímová/Geislerová nechá opít čajem, pak já tedy ne. Za nepovedený třetí díl jen průměr. A to jsem po Noci hadů myslel, že k plánovaným čtyřem hvězdičkám budu přihazovat. Úvodní díl působil opravdu mysteriozně, jenže ve Vražedném kódu byl hlavní pachatel označen opravdu tak polopatisticky, že jsem pouze přemýšlel, která ze dvou Runových žen (přítelkyně/Schneiderová, nebo dcera) bude poslední obětí. Bránu nebes jsem vůbec neměl otevírat, nezkazil bych si zážitek. Stíhání alkoholika – komisaře Sumary/ Dvořák, který pije čaj; policisté, již sledují Majora Zemana; a překonávání nově se rodících překážek při snaze získat kříž (dvoje zamčené dveře, zaheslovaný trezor…), to byla parodie na způsob Kameňáků… Prostě prvomájová ďábelská noc byla pekelně ulítlá, zbytečně natahovaná. Čekal jsem už jen na to, kdy si Runa s Ferinčákem (jako otec a ženich) potykají a domluví datum svatby:-) Herecky a režijně na úrovni, ale scénář pokulhává… Škoda, že film nebyl dvoudílný s méně krkolomnějším scénářem. Takhle to není o moc zajímavější než dětská podívaná Maharal. (02.03.2009)

Počáteční minuty ve mně poněkud rozdmýchaly nedůvěru, ať už kvůli tomu nechutně umělému hadovi, „srážce“ s náklaďákem (ať už byla nebo ne, to odpadnutí bylo nepěkně teatrální) nebo těm pánbíčkářům. Ovšem od chvíle, kdy nastoupil na scénu Dvořákův Sumara, chytla Ďáblova lest šťávu a začala mě hodně bavit. A to vlastně téměř po celou dobu všech 3 dílů, a to především díky výbornému castingu/herectví hlavních představitelů (krom Dvořáka také Trojan, Geislerová, Štěpánková atd.), pořádné dávce napětí, všudypřítomnému mysterióznu (které dokonce dalo i zapomenout na fakt, že je mi jinak tahle tématika úplně cizí), stále se rozšiřující sestavě podezřelých (člověk sice tuší konkrétního pachatele docela brzo, ale stále si není zcela jistý, jestli a kdo v tom jede s ním), no a v neposlední řadě občasnému humoru (do něhož jde zahrnout i tu zlomyslnou spztku na samotném konci, která mě upřímně rozesmála). Na druhou stranu, člověk musí přijmout skutečnost, že Ďáblova lest obsahuje i fantasy prvky (což každému nemusí být po chuti) a pak také přimhouřit oči nad některými slabšími místy (kupříkladu nad takovými, kdy jdou vrchní kriminalisté do všeho zásadně sami, bez toho aby si s sebou vzali alespoň 1 „pěšáka“ na krytí). Ve výsledku je to tak na rozmezí 3/4*, ale vzhledem k tomu, že u mě převládají pozitivní dojmy, zvolím vyšší variantu. „Prosím tě, co jsi tím chtěl dokázat?“ – „No když sem slyšel ty blbosti, tak sem se neudržel, no.“ – „Jaký blbosti? Víš jak je Součková známá? Dokonce přednáší i v cizině.“ – „Čím větší volovina, tím větší úspěch.“ (09.07.2015)

Tak jsem se netradičně pozpátku dostal od pravděpodobně nejzdařilejšího Labyrintu, přes Ztracenou bránu až K Jirkově Ďáblově lsti, díky čemuž v té retrospektivě lze skutečně spatřit, jaký tvůrčí posun režisér Strach za poslední léta prodělal, a ačkoliv vlastně všechny jeho televizní projekty - Ačkoliv on sám ten dnes už jen málo významný rozdíl mezi filmovou a televizní tvorbou svým uctivým přístupem ještě více smazává.. - za nejlepší tuzemské žánrové práce, všechny jednoznačně trpí nedokonalostí svých scénářů, které Lotrando Strach tu s větším, tu s menším úspěchem zvládá překlenovat.. Ďáblova lest ukazuje, že záhadolog Arnošt Vašíček dokáže svá lehce diskutabilní témata šikovně zlehčovat, ostatně ten sympatický humor, ať už jízlivý, černý či ironický vlastně je pro režiséra samotného typický, ono totiž lze k podobným látkám bez nadhledu přistupovat jen velmi těžko.. Co mi ovšem z těchto tří minisérií vychází zcela zřejmě ?? Že vlastně každá jednotlivě poměrně zásadně klopýtá co do tempa, ne že by si režisér právě s rytmizací svých kriminálek vyloženě nerozuměl, u prvních dvou totiž divák cítí snahu o akčnější a svižnou naraci, která ovšem v souvislosti s nastříháním do triptychů působí poněkud zmateně a nefunkčně, v případě Labyrintu, jemuž na Kavkách přiřkli poměrně zbytečně velkorysý půdorys o sedmi dílech naopak ty zásadní pasáže fungují nejlépe právě při tom opatrném tempu s dlouhým snímáním beze slov.. Právě tahle fimařina totiž Jiřímu Strachovi sluší, až z toho jednoho mrazí.. (09.12.2015)