Irčan

Martin Scorsese natočil ultimátní gangsterku, ve které nechává zářit herecké legendy s omlazenými ksichty, ale také střídá režijní styly tak, jak by mu to asi v kině nikdy neprošlo. Irčan umí být rychlý a strhující, ale také pomalý, ukecaný nebo překvapivě emotivní. Scorsese u něj nemusel dělat kompromisy a rozhodně stojí za to vidět, co dokáže předvést, když dostane hodně peněz, své vysněné herce a volnou ruku. Přesto by možná nebylo od věci, aby mu za zády stál někdo, kdo by ho alespoň taktně upozornil na okamžiky, kdy se jeho velkofilm přeci jen trošku táhne. (28.11.2019)

Během sledování jsem měl pocit, že jsem zestárl asi o 10 let. Tak dokonale gerontokraticky na mě Irčan zapůsobil. Běžně americké filmy jsou ustrojené na publikum, které je ochotné přijít do kina, tzn. na mladou generaci, tohle cílí spíš na pamětníky, kteří mají nakoukanou Scorseseho mafiánskou klasiku. I když mám celou tu hereckou partu, kterou doufám naposledy Scorsese shromáždil, rád, mám pocit, že tenhle pomníček už nebyl třeba. Jak poznamenal už můj oblíbený noriaki, je to rozvleklé, umělé a málo rafinované. Přidávám se k tomu hlasu. Až na to nepřirozené omlazování, které stejně funguje jen z poloviny, protože chůze i gestikulace leccos prozrazují, na tom snímku není nic vyloženě špatně, ale zároveň tam není nic, co byste konkrétně ve Scorseseho tvorbě neviděli už dávno v mnohem lepší formě. Kladné ohlasy filmu minimálně zčásti po mém soudu vyplývají z fenoménu "Oscara za celoživotní tvorbu". Zhlédnuto bez nadšení a nadvakrát, protože napoprvé jsem to po 30 minutách unavěně vzdal. Ale dvě hvězdičky by přece jen byly málo, na to je Scorsese příliš dobrý filmař. A i v té šílené stopáži se sem tam dá najít zajímavý filmový moment. Celkový dojem: 50 %. (14.11.2020)

Po Vlku z Wall Street se rozplývalo nad tím, že z toho filmu není poznat Scorseseho věk. U Irčana se zase vynáší do nebe, že to je film, co se nebojí být "starý", možná trochu "stařecký". Mám rozhodně velmi ambivalentní pocit z CGI omlazování, a to jak technicky, tak eticky, ale ok - asi bylo potřeba, aby v tomto filmu hráli za každou cenu tito lidé, protože jinak by ta fetiš nebyla naplněná. Rozhodně je potřeba říct, jak rychle to uteklo, i když dojem velkého strhujícího díla jako Tenkrát v Americe to nevyvolává - jsou to prostě vygenerované tři a půl hodiny Scorseseho materiálu - mohlo by to být o hodinu víc, o hodinu míň, to by vyšlo nastejno... Asi právě tím to má být. Nicméně když se podívám na Scorseseho filmy z tohohle tisíciletí a měl bych vybrat jeden, jehož škrtnutím bych přišel o nejméně, bude to Irčan. Ale když už je, tak ať je. Scorsese umí rozhodně lepší imitace Scorseseho než Todd Phillips. 75 % (27.11.2019)

Scorsese dokázal, že je v gangsterkácj absolútna špička. A už len to nám musí k spokojnosti stačiť. Tentokrát išiel ešte vyššie, do najvyšších vrstiev, postavy mali čo dočinenia s Kennedyovcami alebo Nixonom. Takže Íra príliš neodporúčam fanatickým obdivovateľom americkej demokracie, tí ho budú považovať za konšpiračný a možno budú Scorseseho vnímať zrazu ako druhého Stonea. Problémom sa môže ukázať, ako vlastne vnímať hlavné postavy a či si k nim vôbec vypracovávať sympatie, keď nás v tomto smere neustále "zrádzajú", radšej to neodporúčam. Vidno, že scenár si vyžadoval niekoľkoročný prieskum, a to sa týka aj každej zložky filmu, osobne mi sadol aj kamerový filter, keď sa tu všetko takpovediac zelená, čo mi prišlo vtipné najmä v momente výbere zelenej rakvy. (28.12.2019)

Je mi líto, ale mám s tím úplně stejný problém jako skoro se všemi gangsterkami, které se soustředí výhradně na mafiány. Jakmile je prostor věnován i snaze detektivů nebo soudů gang rozbít (třeba letošní První zrádce nebo Scorseseho Skrytá identita), jsem s tím v pohodě, ale takhle mě prostě odpuzuje sledovat osudy bezcharakterních arogantních zmrdů, jejichž skutky jsou filmovým jazykem ne snad přímo glorifikovány, ale podávány jako něco cool, co by diváky mělo "bavit". A to kor když je hlavní postava nejen bez charakteru, ale i jakýchkoli zajímavých vlastností, a kor když to trvá zcela nesoudné čtyři hodiny. Natočen je Irčan hádám adekvátně, takže fanoušky mafiánských opusů potěší, ale já tu vážně neměl kde brát. Děj mě nezajímal (navíc i přes řadu flashbacků směřuje celkem jasně k očividnému cíli), nedá se chytnout ani nějakých formálních libůstek, protože tu krom digitálního omlazení (které funguje tak tak) žádné nejsou, nezaznamenal jsem ani žádné zajímavé scény, které by mě nějak formálně zaujaly. Zkrátka a dobře dokoukal jsem to jenom z úcty k těm pánům, kteří za filmem stojí. A taky díky tomu, že poslední dejme tomu hodina a půl je o něco zajímavější než předchozí zbytek. A přestože bych podepsal nedávná Scorseseho slova mířící proti marvelovkám, je smutnou pravdou, že podruhé bych si radši pustil poslední Avengers, než Irčana. (28.11.2019)