Světová invaze

Světová invaze není žádný epic fail a kdo nechce vidět mariňáky proti emzákům, jak se navzájem vraždí v ulicích Beverly Hills, ať si raději splete sál. Další z mnoha variací na Válku světů se vyznačuje neskutečně akčním průběhem, (v rámci možností konečně) logickým postupováním armády a zajímavými alieny. Zbytečných dialogů je tu minimum a jsou přerušované akcí a vtipnými hláškami (chci na rande s Michelle...). Mnoho zajímavých nápadů (konečně někdo pitvá protivníka přímo na bojišti, vysvětluje sílu a hierarchii velení u alienů, vojáci využívají mozek víc než kdy dřív, atd.) se protíná s působivou velkolepostí, i když někdy ztrácí body buď kamerou nebo střihem. Osobně jsem se 116 minut ani chvíli nenudil, ani tu nenacházel ani polovinu patriotismu/patosu jako v Dnu nezávislosti (kdo ano, měl by si dát opáčko). Já jako milovník sci-fi a akce, který nechtěl dostat žádné hluboké myšlenky o smyslu života, vesmíru a vůbec (stejně je to 42), jsem spokojen a těším se na opáčko bez plátna. Více zde. PS: potlačení Eckhartovy image usměvavého hezouna velmi potěšilo. PPS: pro mě zatím nejlepší práce Briana Tylera. (10.03.2011)

Světové invaze jsem se nedočkal, v což jsem popravdě ani nedoufal, jelikož podtitul filmu zasadil dění do Los Angeles. Co je ale horší, nesledujeme bitvu o město, ale hru na schovávanou mariňácké skupiny s emzáky na ploše asi třiceti kilometrů čtverečních (pro představu L.A. má rozlohu 1290 km2). Takže jednotka se proplétá uličkami, budovami a občas popojede autobusem. Ohromně světové, že?? Dobře, postupem času začínají zpoza rohů, říms a haraburdí vykukovat neforemné části vetřelců a zahajuje se komunikace ráže 5,56 mm v intenzivních nestabilních kamerových záběrech. Avšak hlavně nastupuje fůra patetických dialogů a činů takových rozměrů, že by ji neodvezl ani dampr Liebherr T282B. Tak nějak se navíc všechno děje bez emocí, bez zapálení, prostě mě to nijak nezapojilo, několik scén či záběrů vypadá pěkně, ale nic ohromujícně a já potřebuju, aby mě film s takovým tématem dvakrát třikrát za stopáž položil, ať už monstrozitou, efekty, hláškou... nic v tomhle stylu tu není. Natočeno to není špatně, ale celkově to na mě působí jako chlazená láhev coca-coly bez coca-coly... 70 miliónů dolarů(rozpočet)/212 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/36 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí) (17.03.2011)

„Nie ste prvý ani posledný, komu pobili mužstvo. Oni by s vami išli aj do pekla, pane.“ – „Aj vy?“ – „Aj ja. Rozhodnite sa, či doľava alebo doprava. Mne je to fuk. Ale ROZHODNITE SA.“ Trocha sa na Liebesmana hnevám, že taký jednoduchý námet natiahol na dve hodiny; kebyže to skráti o 25 minút, bolo by to svižnejšie a tých 60% zaslúženejších. Pôvodne som totiž chcel dať len 40%. Potom som si ale spomenul na všetky tie mizerné kópie „najlepších filmov na svete, v ktorých si mariňáci a mimozemský šmejd dáva na prdel“ (samozrejme VOTRELCI a PREDÁTOR) typu DOOM či ZOMBI: POČIATOK a rozhodol som sa, že by bolo neférové dať SVETOVEJ INVÁZII iba 40%-né hodnotenie. Režisérovi sa raz za čas podarilo dať dokopy scénu, z ktorej som mal príjemné zimomriavky (finálne zlanovanie z helikoptéry, záverečné „raňajkovanie“), Aaron Eckhart je „muž svojich chlapcov“, pre ktorého je radosť položiť život a technická stránka je kvalitná, od realisticky zdemolovanej výpravy po realisticky znázornené mimozemské letúne. Celkovo mi jednanie postáv (ľudských i mimozemských) pripadalo v rámci danej extrémnej situácie logické a na mieste. Každopádne je to zároveň i jedna veľká rachotiaca rutina, ktorá neponúkne nič, čo by neponúkli už spomínané filmy (alebo SLZY SLNKA, ČIERNY JASTRAB ZOSTRELENÝ, DISTRICT 9, VOJNA SVETOV a FINAL FANTASY: ESENCIA ŽIVOTA). (29.03.2011)

Tento film má tak nízké hodnocení ze dvou naprosto prostých důvodů. Lidé nedokážou respektovat skutečnost, že by vůbec kdy mohli existovat filmy, které mají za cíl jedno, pobavit. A to v největším možném měřítku, který si divák může užít skutečně jen v kině. Tak nádhernou filmovou hudbu jsem totiž dlouho neslyšel a na plátně by se podle mě perfektně vyjímala. Proč ale mluvím jen o hudbě. Ano, je pravda, že kamera se chvílemi dost třásla, ale pořád se to s ní dalo vcelku dobře uhrát. Hlava z toho nakonec tolik nebolela a to nejdůležitější divák skutečně viděl. Samozřejmě ale v rámci toho co by vidět měl a hlavně, co by si v kině měl užít. To je jedna z věcí, která mě totiž strašně mrzí a to fakt, že jsem film neviděl v kině. Na film takového typu bych si totiž musel koupit minimálně litrovej popkorn, litrovou kolu a doufat, že mi popkorn nerupne nadšením a z koly nevyrazí nadržeností bublinky. Ta akce totiž fakt byla něco. A spojení perfektní akce a naprosto dokonalé orchestrální hudby už kolikrát dokázalo, že tvoří perfektní filmy. Tady to lidi sundají jenom kvůli tomu, že to nemá bůhví jak dokonalý příběh, že kamera občas zahraje kankán na vaší obrazovce nebo že se ve filmu objeví víc patosu než nudlí v babiččině polévce. To je prostě skutečnost, kterou jsem ale v tomto ohledu naprosto v pohodě dokázal přejít. Pořád je to ale druhý problém, který tenhle film dost sráží a to je fakt, že nejenom, že lidé nedokážou na film nahlížet jako na popkornovou zábavu, oni si ho ještě k tomu všemu stáhnou z internetu, klidně i v debilní kvalitě a pak se ještě diví, proč je film nebaví. Tohle nikdy nepochopím. Světová invaze má přesně to, co správný popkornový akčňák do kina má mít. To všechno využívá na sto procent a já jsem s tím naprosto spokojený. Když už nic jiného, tak tohle se filmu povedlo na jedničku. (23.05.2011)

Krajně nevyrovnaná záležitost, která si půjčuje ze všeho možného (od Black Hawk Down přes Válku světů a District 9 až po Green Zone), přičemž ale povětšinou jen recykluje slabší aspekty těchto svých vzorů. Pvní část filmů je naprosto super, v momentě, kdy se na plátně objeví provařená držka Michelle Rodriguez to ale všechno klesne o jednu úroveň níž... Naprosto epické a opulentní momenty jsou střídány jinými, naprosto nezvládnutými, nechtěně směšnými, nefunkčními a mizerně provedenými. Neutuchající akce je sice super a daří se držet napětí, je ale ničena silně proměnlivými triky (jejichž úroveň kolísá od solidních až po vyloženě mizerné) a scénář, byť z větší části omezen na vojenské pokřikování, dokáže zcela nečekaně kouzlit tak šílená WTF, že je to skutečně pouze a jedině k pláči smíchy (a nemám teď na mysli patos, který k tomu vojenskému prostředí tak nějak patří a vadí mi, stejně jako anonymní a nepřehledná akce, výrazně méně, než u filmů s větším důrazem na civilní postavy). Jediným neoddiskutovatelným kladem je tak Aaron Eckhart, Liebesman ale není dostatečně dobrý režisér, aby dokázal ustát z totální prdele vytažený scénář Christophera Bertoliniho. A scénář v tomto případě skutečně pohřbil celý film tak, jako Los Angeles pohřbily hromady suti. (10.03.2011)