Sůl nad zlato

Další z klasik, alespoň pro mne, která především díky skvělému hudebnímu podkresu od pana Svobody dává celému filmu naprosto jiný nádech.. jiný rozměr.. a pokaždé mne díky příběhu princezny Marušky v podání Šafránkové dožene k slzám. A proto zasluhuje jednoznačně plný počet. Protože tohle je věc, která vezme u srdce.. (06.07.2010)

z mojho pohladu vyrazne nedocenena rozpravka. skvela vyprava, historicke interiery a najma ansambel ozaj hviezdnych hercov (kroner, machata, safrankova, chudik, kukura...) davaju pocit poctiveho velkofilmu. na druhej strane chapem nespokojnost mnohych recenzentov - slovaci nevedia tocit filmy bez melancholie a depresie a ak to nahodou skusia, je z toho zufaly brak. aj ked tazka a ponura atmosfera sa mi do tohto filmu vyslovne hodila... (30.10.2012)

Pamätám si, že ako dieťa som túto verziu Soľ nad zlato nemal príliš v láske. V detstve som nevedel pomenovať dôvod ktorý ma oberal o bežný pôžitok z rozprávok na ktorý som bol zvyknutý. Teraz však viem, že hlavným dôvodom bola výtvarná stránka a celý ráz filmu bol prílišne zahľadený do svojej dokonalosti, kde sa kládol na detského diváka dôraz až v takmer poslednom rade. Pána režiséra Martina Hollého mladšieho si nesmierne vážim, no nie je škodnou, že na liste svojich filmov má aj takýto čierny bod. Aspoň sa jedná o výnimku, ktorá potvrdzuje pravidlo, že sa jedná o perfektného režiséra. (28.10.2013)

Hned úvodní scéna (turnaj) je zbytečná a nudná. Do toho nastupuje největší zlo této pohádky, po celou dobu nepřetržitě prudící, na sto honů čpící muzika Karla Svobody. Neříkám, že třeba v Noci na Karlštejně či jinde nemám jím složené písně rád. Ale tohle bylo opravdu daleko přes čáru akceptovatelnosti a to nepočítám ty wtf motivy z Návštěvníků a Létajícího Čestmíra. Libuščina nadzemskost sice celkový dojem vyvažuje, leč i tak: Přijít 28 let po Werichovi s novým zpracováním a vytvořit tuto prázdnou nudu, topornou a neinvenční jako všechny ty východoněmecké Růženky - špatný pokus. Samozřejmě nevadí, že pohádka je vážná (naopak). Vadí, že je příšerně mdlá. Přitom myšlenkově a dějově je vše, jak má být, scénář neobsahuje žádnou nehoráznost, žádná postava zde není trapná, zdůrazněny jsou ty správné momenty a motivy. Hodně dobrá je postava šaška. Tři princezny - sestry jak v Bergmanovi, aspoň na začátku. V závěru zase silná scéna setkání Marušky s otcem. Pěkné přírodní víly mají žel jen ždibec prostoru, na rozdíl od směšných komparsních podzemních zbrojnošů, připomínajících vojáky Impéria ve Hvězdných válkách. komentáře: Šandík, PollyJean (18.01.2015)

Československo-německé koprodukce vždycky svými výsledky vyvolávaly krajně protichůdné pocity. Nemnohým zdarům odpovídaly podstatně častější rozporuplné výsledky. Sloučení nároků českého a německého diváka-konzumenta nikdy nebylo lehkým oříškem. Do zapomenutí upadly historické kořeny těchto až nepřekonatelných rozdílů. V biedermaieru se zrodila velká kultura pro malé potřeby a založila celou řadu estetických norem, které v různě tvarovaných a ozvěnově se šířících modifikacích a vyzníváních přetrvaly dodneška. Jejich rozporuplnost je přitom nejkonfliktnější tam, kde sobě i jiným předstírají modernost nebo dokonce avantgardnost. Je jasné, že to, co jsem se pokusil stručně popsat, je jen jedním z několika zdrojů jevu, který nemůže potěšit ani českou, ani německou stranu. Určitá topornost a chlad, které často provázely i provázejí slovenskou původní tvorbu, se tím jen dále zesílily. Výsledek takto vynaloženého úsilí je patrný. Budeme-li tuto koprodukci srovnávat s werichovským pohledem BYL JEDNIU JEDEN KRÁL, je zřejmé, že převaha na straně koprodukčního výtvoru určitě nebude. Film nás nemusí vždycky jen rozjásat a povzbudit; mnohdy stačí, když nás neurazí. I destilovaná voda má své přednosti a své místo v našem životě. Právě tak jako tento koprodukční film nadaný špičkovým hereckým obsazením, jež jen podtrhuje vysokou profesionalitu a univerzálnost talentu slovenských ztělesňovatelů Múzy Thálie. (06.05.2008)