Sůl nad zlato

Mám rád baladický tón pohádkových příběhů a moc nemusím nějaké rozjásané řachandy. Platí to i o této koprodukční pohádce Martina Hollého. Sledování jsem si proto moc užíval. I díky fantastické hudbě Karla Svobody, originálním kostýmům Theodora Pištěka a nádherné kameře Doda Šimončiče. Herecké obsazení je luxusní. Vévodí mu skvělá Libuše Šafránková a na svou jinak běžnou hereckou polohu věčně zlý Ladislav Chudík. Ani další herci se tu neztratí. Jak bylo řečeno, pohádka má baladický ráz, dominuje jí - i díky zmíněné Svobodově hudbě - temná atmosféra a na konci jsem se až dojal. Ještě zbývá hodnocení dabingu. ČT odvysílala pohádku s původním českým kinodabingem (1983) v režii Víta Olmera (ten v té době nemohl točit vlastní filmy). Některé Olmerovy volby mohou znít zvláštně, ale hlas Dalimila Klapky na Jozefa Krónera a hlas Borise Rösnera na Juraje Kukuru (už se kvůli odchodu do Německa nestihl namluvit) znějí na první poslech zvláštně, ale ve výsledku je to vlastně dost v pohodě. Velkým štěstím je, že se Libuše Šafránková a Ladislav Chudík namluvili sami a tímto této pohádce oba hodně pomohli. Kdo má rád temnější pohádky, tato verze Soli nad zlato mu bude určitě konvenovat. (01.07.2023)

Zatímco Byl jednou jeden král... zpracovává pohádkové téma s notnou dávkou humoru a nadsázky, Sůl nad zlato se drží výhradně pohádkové atmosféry a nezapře v sobě onen ponurý až chladný osmdesátkový look (viz O statečném kováři nebo O princezně Jasněnce a létajícím ševci). Líbily se mi scény ze Solného království a chválím, že jako v Tři oříšky pro Popelku není postava ztvárněná Libuší Šafránkovou odkázaná na prince (který je v podstatě jen do počtu) a jedná hodně na vlastní pěst. Z vedlejších postav mě nejvíce zaujal šašek se střízlivým pohledem na věc. I přes onu chladnou odtažitost stojí Sůl nad zlatou za zhlédnutí. (26.12.2022)

z mojho pohladu vyrazne nedocenena rozpravka. skvela vyprava, historicke interiery a najma ansambel ozaj hviezdnych hercov (kroner, machata, safrankova, chudik, kukura...) davaju pocit poctiveho velkofilmu. na druhej strane chapem nespokojnost mnohych recenzentov - slovaci nevedia tocit filmy bez melancholie a depresie a ak to nahodou skusia, je z toho zufaly brak. aj ked tazka a ponura atmosfera sa mi do tohto filmu vyslovne hodila... (30.10.2012)

Keď sa na to pozrieme objektívne, scenár je šialene beštiálna divočina! Kráľ vyhostí, vydedí, no proste vyrazí z kráľovstva preč (do lesa!!) svoju najmilovanejšiu dcéru len preto, lebo povie, že ho miluje ako soľ. Z dnešného pohľadu je to ako keby otec vyhodil von do mrazivej januárovej noci svoju dcéru za to, že mu povedala, že smeti nevynesie dnes, ale až zajtra ráno. Následne sa na scéne zjaví pekne nas*atý Ladislav Chudík (a to žu je vážne čo povedať), de facto premení svojho vlastného syna na skalu (!) a na ľudské kráľovstvo zošle kliatbu: všetka soľ sa premení na zlato. Kuchári teda začnú „soliť“ cukrom. Takže sa na stoloch zjavujú lahôdky kalibru kapor nasladko alebo pečené prasa s malinovou penou. Na to kráľ znechutene (lež zároveň suverénne) vyhlási, že nemusia stále len jesť mäso a tak začnú s prepáčením žrať trojposchodové marcipánové torty. 24/7 ku*va. Aspoň niektorí v kráľovstve uvažujú pragmaticky a tak vezmú obrovské zásoby zlata a vyrazia do susedného kráľovstva, aby tam zaň kúpili kvantá soli. Ukáže sa však, že prekročením hraníc sa vzácny kov premenil späť na soľ (dor*iti!). Tak sa víťazoslávne vrátia domov so soľou, ale „prekvapivo“ tá sa prekročením hranice kráľovstva opäť premení na zlato. Dvaja hlúpi princovia túžiaci po moci toto musia vedieť, napriek tomu vo finále kráľa okradnú o všetko zlato, ujdú s ním preč a keď prekročia hranice a ono sa premení na soľ, sú šokovaní (wtf). Vydedená princezná sa medzitým dostane do desivého Chudíkovho podzemného kráľovstva, kde to vyzerá ako v o 12 rokov staršom filme Do vnútra Planéty opíc. Do toho šašo (Jozef Kroner) spieva pesničku, ktorá má ešte tragickejší text, ako hity kapely No Name a to už je fakt strop. V prekliatom kráľovstve čuduj sa svete všetko naďalej funguje: všetci chodia do práce resp. plnia si svoje povinnosti a úlohy, hoc ak som to správne pochopil, každému sa doma váľa cca 10 kíl čistého zlata. Samozrejme čo s ním, v kráľovstve je zrazu každý milionár, takže zlato stratilo svoju hodnotu. Vydedená princezná sa následne nakvartíruje k čudnej žene žijúcej na samote pri lese, ktorú nikdy v živote nevidela a ktorú oslovuje starenka napriek tomu, že jej herecká predstaviteľka v tom čase síce mala 53 rokov, ale vyzerá na o 46. Robím si z toho srandu? Ja vlastne neviem. Nie je to tak, že proste len nahlas pomenúvam veci? Ono je to ale v konečnom efekte dobrá rozprávka práve vďaka kurióznemu scenáru plnému úžasných WTF okamihov (kráľ ju na konci naozaj nespoznal?!), nádherne zostarnutých trikov, bizarných hereckých výkonov (tradične megadominantný Juraj Kukura) a miestami pomaly až hororovej atmosféry. (11.04.2023)

Dovolte malou úvahu o filmové pohádce... Středoevropské pohádky jsou lidové příběhy, vyprávěné a tradované především ve venkovském prostředí a vzniklé nejčastěji v období baroka. Jako takové zpravidla neodrážejí mnoho historicky podchytitelných jevů, ale naopak přinášejí značně naivní, i když roztomile zkreslenou představu o životě aristokracie. Filmové zpracování musí pohádce nutně vtiskonut nějaký obrazový rámec. Pokud nejde o pohádky severské, asijské či africké, nýbrž středoevropské, činí tak zpravidla podivnou směsí středověkých a barokních reálií v nejrůznějších kombinacích. Pohádka „Soľ nad zlato“ je důsledně středověká, což však je spíše zajímavý experiment, protože stejně v principu nelze barokní báchorku vsadit do středověkých reálií, usilujeme-li o jakousi pravdivost. Z tohoto hlediska je totiž pohádka útvarem vždy historicky nepravdivým, jakkoli obsahuje často hluboce pravdivé ponaučení. Zajímavý je zde také posun pohádky směrem k fantasy filmům. Obsahuje slušné herecké výkony a poměrně silné scény. Příšerný je hudební doprovod v podobě tehdy módních syntetizátorů. (27.12.2006)