Sůl nad zlato

Pokud chcete pochopit, proč se na nás Slováci občas dívají skrz prsty, tak informace že Sůl nad zlato je původně slovenská pohádka kterou Češi prohlásili za svou, je další dílek do skládačky. Oba národy si natočily vlastní verzi, a i když je ta česká nepřekonatelná klasika, ta slovenská mnohem víc ctí ducha předlohy a její překvapivě hlubokou mytologii. Vydáme se tedy nejen do království které postihla strašlivá kletba, ale i do podzemní říše a na strastiplnou výpravu za zázračným lékem. Atmosféra je o dva řády temnější, takže místo rozverné taškařice jde o téměř syrové drama. Pochopitelně vše dobře dopadne, jak to v moderních pohádkách bývá. (30.11.2023)

Československo-německé koprodukce vždycky svými výsledky vyvolávaly krajně protichůdné pocity. Nemnohým zdarům odpovídaly podstatně častější rozporuplné výsledky. Sloučení nároků českého a německého diváka-konzumenta nikdy nebylo lehkým oříškem. Do zapomenutí upadly historické kořeny těchto až nepřekonatelných rozdílů. V biedermaieru se zrodila velká kultura pro malé potřeby a založila celou řadu estetických norem, které v různě tvarovaných a ozvěnově se šířících modifikacích a vyzníváních přetrvaly dodneška. Jejich rozporuplnost je přitom nejkonfliktnější tam, kde sobě i jiným předstírají modernost nebo dokonce avantgardnost. Je jasné, že to, co jsem se pokusil stručně popsat, je jen jedním z několika zdrojů jevu, který nemůže potěšit ani českou, ani německou stranu. Určitá topornost a chlad, které často provázely i provázejí slovenskou původní tvorbu, se tím jen dále zesílily. Výsledek takto vynaloženého úsilí je patrný. Budeme-li tuto koprodukci srovnávat s werichovským pohledem BYL JEDNIU JEDEN KRÁL, je zřejmé, že převaha na straně koprodukčního výtvoru určitě nebude. Film nás nemusí vždycky jen rozjásat a povzbudit; mnohdy stačí, když nás neurazí. I destilovaná voda má své přednosti a své místo v našem životě. Právě tak jako tento koprodukční film nadaný špičkovým hereckým obsazením, jež jen podtrhuje vysokou profesionalitu a univerzálnost talentu slovenských ztělesňovatelů Múzy Thálie. (06.05.2008)

Klasická česká pohádka, podle notoricky osvědčené předlohy od Boženy Němcové, ztvárněná různými způsoby a v různých podobách už mnohokrát předtím i následovně. Místy však až děsivě hororová, pochmurná, a dramaticky rozpravková. Což se mi právě zde velice líbilo. Takové pohádky Já přímo zbožňuji. Herecké výkony Kroner, Šafránková, Kukura či Chudík na velmi dobré úrovni. Zajímalo by mě však jak by vypadala v orig. znění tedy ve Slovenštině..Tak jsem ji totiž, snad ještě nikdy neviděl.. (01.06.2007)

Vážení přátelé... tak předně: tato pohádka je jednoznačně pro již trochu odrostlé děti - tedy tak 15 - 95... Ve srovnání s českou verzí - Werichovskou (kterou mám rád zhruba stejně) není tak milá ani uhlazená, nenese se na vlně humoru ani nehýří barvami. A to je podle mě jenom dobře. Tato verze je temná, lidská, upřímná, bližší realitě - přesto nikoliv nepohádková... Je plná emocí, velkých pravd o životě atd. Např. smutek obou otců, když si uvědomí, jak hrozně se mýlili... člověk pochopí až po třicítce - nejlépe vychovává-li svoje děti, nebo alespoň někoho učí, či vede. Tato verze mi spíš připomíná Krále Leara. To je taky hra - pohádka pro dospělé, o pošetilosti otců a vlastně rodičů vůbec. O tom, že člověk ač mocný král, nemusí mít vždycky pravdu a že upřímné srdce hořící láskou může překonat jakoukoliv kletbu a bolest. Ale taky o tom, že to nemusí být vždycky pravidlem. Přesto ale má smysl se o to alespoň pokusit, prože i v případě nezdaru, člověk může nalézt alespoň moudrost starých šašků... Protože jak tu říká Kronerův moudrý šašek: Vidět, neznamená vědět... (13.12.2008)

Ano, je to taková studeně, melancholicky a tragicky všelijaká pohádka. Pohádka? Musí být? Když jí trochu povolím rozepnout se do jiných žánrů (a nebudu se na ni dívat na Štědrý den) je podivuhodně kouzelná... Ani příliš neútočí známým tématem ani nepřetéká sladkými výlevy, je dojemná i něžná, pěkně pochmurná i napínavá, to mám ráda... Má oblíbená... (14.12.2007)