Sůl nad zlato

Skladatele Svobodu zde opět podezřívám, že to odflák a použil hudbu, kterou už jsme slyšeli minimálně v pěti jeho dalších filmech a seriálech. Štvalo mě neustálé zdůrazňování "matky země". Scénárista je asi velký fanda pohanských svátků a rituálů. Ale konec je perfektní. Setkání Marušky s otcem mě dojalo (výborný Machata). 60 % (07.12.2020)

Již na první pohled je zřejmé, že nebylo nadbytku peněz na výrobu, což příliš nevadí a naopak to dopomohlo k originální atmosféře filmu. Vadí ale kazatelsky moralistický tón. Prochází celým dějem a je otravný a vlezlý. Hudební motiv Karla Svobody se podobá motivu k seriálu Návštěvníci. Prostředí krápníkové jeskyně je příhodnou kulisou stísněnosti a mystického tajemna. I další variace na známou pohádku Boženy Němcové musí své hlavní hrdiny srazit k zemi při hledání skutečných hodnot, před kterými se často dává přednost přízemnímu pozlátku. Hlavní postavou příběhu je vyhnaná princezna Maruška (půvabná a svěží Libuše Šafránková), která musí podstoupit svojí strastiplnou odyseu ke svému vytouženému cíli a nalezení osobního štěstí v náruči lásky. Maruška je sice nejčistší duše, ale zároveň se musí opakovaně obětovat ve prospěch druhých. Důležitou postavou je otec Marušky a král Pravoslav (dobrý Karol Machata). Chce odejít na zasloužený odpočinek, ale nedokáže překonat svoji ješitnou pýchu, což pochopitelně přináší problémy. Je zde Maruščin vyvolený muž Solný princ (Gábor Nagy), trpělivě přijímající svůj trest. A také tvrdý a homofobní král podzemí (příjemný Ladislav Chudík), šířící kolem sebe strach. Z dalších rolí: rozmazlené, hamižné a pokrytecké Maruščiny sestry Vanda (Zuzana Kocúriková) a Barbora (půvabná Dietlinde Turban), po bohatství a moci chtiví a zákeřní snoubenci královských sester princ Kazimír (Ľubomír Paulovič) a král Norbert (zajímavý Juraj Kukura), ochotný pomocník Marušky při její cestě Argonit (Dieter Kirchlechner), moudrý, cynický a oddaný šašek krále Pravoslava (Jozef Kroner), či laskavá matka Solného prince a matka víl (Viera Strnisková). Pohádka má strašidelnější ráz, průběh i herectví jsou potěšující. Škoda toho přílišného moralizování! A jediným vítězem se stává čistá a obětavá láska. A znovunastolení skutečných hodnot lidství. (27.08.2016)

Podobně jako jiné Slovenské-koprodukční "pohádky", tak i tento film má takovou pro nás zvláštní atmosféru, že bych si ho třeba na Vánoce ani nechtěl moc pustit, abych nedostal depku...Což o to, tu atmosféru bych překousl jako součást díla nějaký tvůrčí záměr, ale problém tohoto filmu je v ději jako takovém, kdy při délce cca 85 minut trvá cca 30 minut, než se vlastně něco začne dít, a ono ani zbytek filmu se toho vlastně nic moc neděje. Obsazení je pochopitelně fajn, ale kde ostatní věci selhávají, tak ani známá jména nepomohou. (06.02.2023)

Pekná filmová verzia klasickej rozprávky. Ktorá podobne ako Tri oriešky pre Popolušku je nemeckou koprodukciou s Libušou Šafránkovou v hlavnej úlohe, no na rozdiel od nej sa nestala takou populárnou. Môže za to možno použitie tak trochu príliš syntetických prvkov v hudbe. Samotná téma zložená Karlom Svobodom je krásna až rozprávková, ale pokiaľ ide o použitie zvukových kulís pre vytvorenie atmosféry, tak syntetické zvuky tu často vyznievajú síce honosne a originálne, ale tak trocha moderne a rušivo. Produkcia je celkom kvalitná hoci si vystačí s jednoduchými trikmi. Zato herecké obsadenie obsahuje ťažké kalibre. Angažovanie Karola Machatu a Ladislava Chudíka ako kráľov nasadilo latku vážnosti a majestátu na vysokú úroveň a Libuše Šafránková v úlohe princezny nikdy nesklame. Tak trochu čudne znie počuť jej hlas predabovaný do slovenčiny, podobne ak aj hlas Juraja Kukuru. Dieterovi Kirchlechnerovi naopak hlas Stana Dančiaka sadne ako uliaty. Dokonca si dlho myslel, že Argonita hrá sám Dančiak. 70% (31.12.2023)

Československo-německé koprodukce vždycky svými výsledky vyvolávaly krajně protichůdné pocity. Nemnohým zdarům odpovídaly podstatně častější rozporuplné výsledky. Sloučení nároků českého a německého diváka-konzumenta nikdy nebylo lehkým oříškem. Do zapomenutí upadly historické kořeny těchto až nepřekonatelných rozdílů. V biedermaieru se zrodila velká kultura pro malé potřeby a založila celou řadu estetických norem, které v různě tvarovaných a ozvěnově se šířících modifikacích a vyzníváních přetrvaly dodneška. Jejich rozporuplnost je přitom nejkonfliktnější tam, kde sobě i jiným předstírají modernost nebo dokonce avantgardnost. Je jasné, že to, co jsem se pokusil stručně popsat, je jen jedním z několika zdrojů jevu, který nemůže potěšit ani českou, ani německou stranu. Určitá topornost a chlad, které často provázely i provázejí slovenskou původní tvorbu, se tím jen dále zesílily. Výsledek takto vynaloženého úsilí je patrný. Budeme-li tuto koprodukci srovnávat s werichovským pohledem BYL JEDNIU JEDEN KRÁL, je zřejmé, že převaha na straně koprodukčního výtvoru určitě nebude. Film nás nemusí vždycky jen rozjásat a povzbudit; mnohdy stačí, když nás neurazí. I destilovaná voda má své přednosti a své místo v našem životě. Právě tak jako tento koprodukční film nadaný špičkovým hereckým obsazením, jež jen podtrhuje vysokou profesionalitu a univerzálnost talentu slovenských ztělesňovatelů Múzy Thálie. (06.05.2008)