Sucker Punch

„We are the main attraction.“ Ženské (a) zbraně aneb Jedna za všechny, všechny za jednu. Sucker Punch je nečekaně záludný film s více vrstvami, než kolik nám jich je skutečně odhaleno. Namísto klasického požitku z žánrové podívané (z dívání se, zejména mužského, jež je v dialozích přímo zmiňováno a zvýrazňováno divadelním „orámováním“) nabízí Sucker Punch podobné vyžití jako videohry, jenže nás nejen zbavuje moci nad hrou, ale v závěru navíc radikálně mění princip, na němž hry stojí. Čtvrtá mise není splněná, resp. je, ale podle jiných pravidel než mise předchozí, což by u videohry znamenalo osvojit si za běhu nový herní mechanismus. Nemluvě o změně hráče/avatara, vycházející ovšem ze struktury vyprávění a podložené indiciemi v mizanscéně (plakát s nápisem My Dream is Yours). Sucker Punch nevyužívá videoherního vyprávění jenom na třetí ze svých rovin (kde jsou kromě úvodního brífinku přítomny i finální cutscény, během nichž hráč ztrácí kontrolu nad ovládanou postavou; některé pohyby hrdinek a úhly kamery se během akčních scén stejně jako ve hrách opakují; za pozornost též stojí, že dívky mají během akce na hlavách headsety, jako kdyby byly zároveň herními charaktery i hráčkami). Silně ovlivněné videohrami je vyprávění od začátku (deadline, tutoriál a čtyři mise s cílem získat čtyři objekty) a jeho struktura s několika prostupnými levely je velmi inspirativní pro všemožné interpretace. Teprve během druhého zhlédnutí mě trklo, že Babydoll vlastně plní jenom funkci interface, prostředku k interakci s herním světem. Videohrami nasáklý film ale zároveň dochází k závěru, že nelze neustále unikat do stále méně reálných světů (v tom třetí není žádná krev a nejvíc se blyští). Radost ze sledování našlapaného bijáku s křehkými lolitkami a obřími monstry se tak pádem mísí s lehce provinilými pocity. Abych si konečně udělal jasno, nakolik drzý/odvážný, nebo naopak nedomyšlený/chaotický film to je, budu jej zřejmě muset vidět potřetí. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, imf, kiddo, JFL, Botič, selviskhed, Nautila (03.04.2011)

Zack Snyder je pro mě designový režisér. A stejně, jako je rozdíl mezi designem a uměním, je rozdíl i mezi mizanscénou se skutečnými vnitřními vazbami a tím, co je u Snydera dokonalý plakátový fetiš. Který si ovšem tady krásně dvojsečně rozumí s tématem. Jen mám pocit, že Snyder si tentokrát moc nerozumí s divákem. (05.08.2011)

Po přečtení komentářů se obávám, že tu hodně lidí hodnotilo samotný příběh (koneckonců tomu odpovídá hodnocení), ale tady o děj právě podle mě vůbec nešlo. A kdybych se v něm musela hrabat hlouběji a hlouběji, tak taky narazím na nějaký ten error. Jenže Sucker Punch je, jak je udáno v popisu, epická podívaná, u níž si smlsnete hlavně na zvuku a vizuálu. Takže nejlépe uděláte, když vypnete mozek, volume doprava a play na co možná největší obrazovce. Už od prvního záběru je jasné, že tady jde o něco "jiného"a "odlišného" .Žádná slova, hlasitá hudba a depresivní zpomalené scény. Výborné na pokoukání . A i když mi soundtrack žánrově nesedl, tak musím přiznat, že je originální a nakonec bych řekla, že právě hudba diváka vcucne a pohltí do filmu. Úžasné záběry, celkové efekty, sympatické herečky a nesmím zapomenout "vypichnout" bezchybný makeup holek, který jim hluboce závidím!:) Takže do háje s logikou nebo hledáním čehosi hlubšího, já se skvěle bavila a klidně bych si na to téma zapařila i nějakou hru. (07.04.2012)

Vizuální žranice, u které je úplně jedno, jestli ochutnáte nejdříve předkrm nebo dezert. Vše je totiž servírováno najednou. A proto místy můj filmový žaludek produkoval více žaludečních šťáv než bych chtěl. Příběh je sice jednoduchý jako facka a vizuál je klasický Snyderovský, ale bylo toho na mě přeci jen trochu moc. Na podobnou jízdu nejsem zvyklý ani u her, natož pak u filmu, kde navíc dění ovládat nemůžu, a proto si sakra rozmyslím, jestli se na Sucker Punch někdy kouknu znovu. Tak sis Zacku pohonil triko a teď prosím o návrat do normálu. (05.07.2011)

Kvůli tomuhle filmu jsem se tady po roce zase přihlásil! Chci změnit ošklivé hodnocení tohohle filmu! Pro mě film roku! Na tenhle film jsem si zašel hlavně kvůli Emily Browning, kterou už delší dobu obdivuji, a jsem do ní velmi zamilovaný. Jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl! (31.03.2011)