Krajinka

Poetická mozaika o lidech a jejich osudech, dominuje melancholie, nechybí ani humor; zkrátka takový pěkný, příjemný, moudrý film, co pohladí na duši. Český dabing mě nepotěšil a českou TV premiéru jsem brzy vzdala, naštěstí jsem napoprvé měla možnost vidět v kině verzi ve slovenštině. Je to sice 8 let, co jsem "Krajinku" viděla, ale vzpomínky na ni zůstávají pozitivní. Někdy se ráda podívám znovu. 79% (25.06.2009)

Taková šulíkovská slovenská Kytice, bez kytice. Jednotlivé příběhy jsou velmi porůzné, většinou humorné, celek ale NEDÁVÁ valného smyslu. Jsem zklamaný, ale raději se vrátím k jiným snímkům zmíněného režiséra. Potěšili mě Jiří Schmitzer a Věra Galatíková. (28.02.2024)

Nebyla to krajina, spíš krajinka, nežili tam lidé, spíš lidičky a možná se nic z toho vůbec nestalo. Martin Šulík je zcela unikátní osobností současného slovenského filmu. Tak trochu zamyšlený snílek, tak trochu obyčejný venkovský „chalan“. Poeticky vypráví o prostých lidech s nadhledem sobě vlastním. Jednoduché, až prostoduché dialogy (-Ukaž cecky? -Co za to?) dokáže zarámovat nádherně stylizovanou vizuální stránkou, někdy na hranici grotesky, jindy dobového dokumentu. K čemuž mu velmi napomáhá snová kamera Martina Štrby, kontrastující s hravou hudbou Vladimíra Godára. Krajinku tvoří několik lidových historek, které ovšem nemají vypovídat ani tolik o době, jako o lidech, kteří ji žili („historky netvoří historii“). V tomto ohledu připomíná Hřebejkovy tragikomické návraty do minulosti (Musíme si pomáhat, Pelíšky). Hlavním problémem celého filmu je nesoudružnost. Všechny povídky sice spojuje místo, ne tak režisérovo nahlížení na ně. Stále smutnější ladění sice můžeme brát jako jistou formu civilizační sebedestrukce, ale jelikož nám vypravěčův hlas neposkytuje žádná vodítka, lze o tom skutečně jenom spekulovat. Krajinka v žádném případě není špatnou lidovou komedií, je to neobyčejně kouzelná mozaika lidských osudů, na které jsou nejkrásnější bohužel jenom segmenty, nikoliv celky. A minimálně tento dialog si z ní budu pamatovat navždy: -Dýchá -Má naopak hlavu -Měli bychom mu ji otočit -„křup!“ -Už nedýchá. 75% (31.08.2006)

Poměrně těžce uchopitelný sled povídek, kdy aspoň z mého pohledu jejich kvalita postupně stoupá, spolu s tím, jak se tvůrci snaží odprostit od poetické atmosféry vyprávění ala Jakubisko, a přecházejí k většimu realismu dané doby, kterou daná povídka znázorňuje. Jedná se vesměs opravdu o velmi krátké příběhy, takže jejich hloubku si člověk musí spíše zpětně přehrát v hlavě a musí se tak nějak uležet. Tím, jak je toho vlastně ale hodně na jednom místě, tak v člověku ale prostě nedokáže zůstat všechno a ty slabší věci jdou poměrně rychle z hlavy pryč. Těžko říct, jak by to vypadalo, kdyby každá povídka měla prostor třeba klasické seriálové epizody a mohli tak vyniknout jejich specifika. Slovenská krajin(k)a je jinak pochopitelně nádherná a je třeba dohlížet na to, aby z ní co nejvíce zůstalo. (22.06.2024)

Tak, ako ostala krajinka vo filme zabudnutá, ostal medzi slovenskými filmami zabudnutý aj tento skvost, pre mňa porovnateľný so Záhradou. Atmosféra, ktorej okrem iného napomáha Romančíkov veľmi príjemný hlas, či výborná kamera, je veľmi podmanivá a vďaka nej je každá jedna poviedka niečím výnimočným. Mne osobne do celku úplne nepasovala časť s hadom, vyzeralo to skôr ako nejaká poviestka zo stredoveku a nie príbeh z 20.storočia. Všetko ostatné je úžasné sledovanie a počúvanie toho, ako krajinka stráca svoju identitu a ľudia v nej sú postupom času čoraz viac strhanejší životom. 9/10 (27.06.2011)