Zahrada

Film Záhrada jsem si zamiloval už při první projekci a po každém dalším shlédnutí si mě vždycky podmaní. Styl vyprávění je tak krásně poetický, že Martin Šulík je v tomto oboru mistr a proto mám jeho filmy tak moc rád. Ta atmosféra, která je v Záhradě zachycena je naprosto nádherná, podpořená geniální hudbou Vladimíra Godára, který také dělá většinu Šulíkových filmů a kterého mám velmi rád. Další domény filmu jsou herecké výkony a samozřejmě kamera. Marián Labuda a Roman Luknár jako otec a syn jsou prostě vynikající. Ze Zuzky Šulajové přímo čiší ta krásná a tajemná nevypočítatelnost. Jana Švandová opět ukáže svoje poprsí. Jsem vždycky tímto filmem uchvácen a zážitek trvá ještě dlouhou dobu po shlédnutí tohoto díla. Čistá poetická mysteriózní magie." Konečně je všetko tak, ako má byt´... " (28.08.2011)

Odhliadnuc od skvelého scenára, plynulej, bohatej a nenútenej metaforiky, Godárovej hudby, zmyslu pre humor a invenčného citovania filozofov prepojeného s vizuálnymi pointami, odkazovania na slovenský aj európsky film (Uher, Tarkovsky...) budovania jemnej harmonickej atmosféry a implikácie magického realizmu je najpodmanivejším znakom Šulíkovho diela jeho úzke prepojenie so svetom výtvarného umenia. Mizanscéna v úzkej spolupráci s lyrickou kamerou Martina Štrbu akoby parafrázovala obrazy Maneta, Segantiniho, Millaisa a Merseho. ............. Snímka sa ako celok konštantne ponára do prírodnej spirituality, v ktorej ľahko splynie s obrazmi G. Segantiniho alebo Paula Cézana, Carla Fredrika Hilla.... V najsilnejších momentoch berie prostredie filmu divákovu myseľ do rozpoložení podobných prostrediu impresionistického Raňajkovania v tráve (Manet), Májového pikniku (Merse) alebo magického Odchodu jesene (Millais). Tvár Zuzany Šulajovej zasa neraz pripomenie Millaisovu Oféliu. Tiež so sebou prináša nádych živočíšne pulzujúcej a zároveň nežnej erotiky. Akoby sa Manetova Olympia skrížila so Švantnerovou Zunou. (13.04.2016)

Možná jsem ve filmu hledal alegorie, které tam nejsou a nebo jsem je nepochopil. Je to krásné, poetické, Zuzanka ve ve svých osmnácti letech působí naprosto nezkaženě a je zřejmý, že to je a bude krásná ženská. Příjemně se na to koukalo, vnímalo, přemýšlelo se u toho nad mnohým, ale nenašel jsem ve filmu nějakou větší hloubku, ale třeba to bylo tím, že při jednotlivých kapitolách se moje myšlenky toulaly od pangejtu k pangejtu. Viděno v rámci projektu Challenge tour jako film číslo 26. (19.04.2015)

Šulíkova poetika plná symbolů, v které si každý divák (pokud chce a jde snímku naproti) najde to své. V dnešním uspěchaném a přetechnizovaném světě působí tento snímek téměř jako čisté zjevení a "očistec". 33-ti letý Jakub prožívá krizi středního věku a útočiště nachází na opuštěné zahradě svého otce. uživ. RADEK99 to popsal hodně stručně, ale výstižně. Zde je naprosto zbytečné plýtvat slovy, raději se podívejte sami. p.s. Marián Labuda říká: KURVA, ale je tu pěkně. JÁ souhlasím a dodávám: kurva, bylo to ale fajné a pěkné. 4+1/2* (15.01.2011)

„Nevráti sa?“ – „Neviem, to nebol môj pes.“ Škoda, že jsem nikdy takovouhle zahradu na samotě nenavštívil, budu se tedy muset spokojit alespoň s filmovým zážitkem. Od začátku do konce snímku na diváka působí nezvyklý typ humoru, který se těžko definuje, je prostě svůj, jako celé tohle dílko. Od „impozantního“ nástupu do zahrady je to však hlavně o zcela jedinečné, vtahující, působivé (chtělo by se říct až magické) atmosféře plné radosti z nově nabyté svobody, spojení s přírodou a se sebou samým. Na té má lví podíl nádherná vizuální a možná ještě víc zvuková (potažmo hudební) stránka, kterou jsem já osobně nasával plnými doušky. A když si k tomu přidáte sympatického (ne)učitele Luknára, na první pohled permanentně naštvaného krejčího Labudu (skvostný taneček!) a odzbrojující „na hlavu“ Šulajovou, máte o plnohodnotnou zábavu postaráno. Tu narušují v podstatě jen někteří podivní hosté a úsměvně naivní fakt, že se zde „poněkud“ neřeší peníze, ale na tuhle hru divák musí chtít přistoupit. Zahradě i díky tomu konci dávám prozatím silné 4* s tím, že bych se k ní rád časem vrátil a zkusil se nechat vtáhnout znovu, třebas ještě víc než prve (o správné naladění při sledování jde totiž u tohoto filmu především). „Poznáš ma?“ – „Ty si môj otec.“ – „A vieš, kto si ty?“ – „Teraz som strom.“ (02.07.2015)