Zahrada

Poprvé viděno asi hned po Českých lvech, na kterých posbírala Záhrada co se dalo (11 nominací působilo, že ten film musí být dokonalý) a je fakt, že jsem byl tehdy docela zklamaný. No, dneska dopoledne jsem si tuhle magickou poetiku dal znovu a ze Záhrady jsem nadšený. Luknár perfektní a mladičká Zuza nádherná. (04.09.2017)

Mužská a dospelejšia variácia na Alicu v krajine zázrakov. Na druhej strane je tento subtílny magický realizmus prestúpený priam ženskou citovosťou vnášajúcou pokoj, súlad a harmóniu a akési až nadprirodzené chvenie. Aby režisér zvýraznil krehkú vnútornú štruktúru diela (a tiež rytmus, gradáciu i pocit určitej kontinuity), rozčlenil príbeh na kapitoly prednášané rozprávačom, čo by inak nebolo až tak zvláštne, nebyť enigmaticky štylizovanej enumerácie nadchádzajúcich udalostí v archaickej forme slovenčiny 18. storočia. Dobrodružstvá mládenca Jakuba v starootcovskej záhrade sú tu akoby paralelou k dobrodružstvám "mládenca Reného" z prvého po slovensky písaného románu. Filmová sonáta, ktorá sa nedá zapísať do slov, iba ak zrkadlovo obrátených... (01.01.2009)

Nezabudnuteľná hudba robí z toho filmu možno dvojnásobne lepší film, než akým v skutočnosti je. Inak ten poetizmus bez nejak vyvíjajúceho sa príbehu je pohladenie pre básnikov, ale nie pre bežného diváka, ktorému nemá film čo ponúknuť, okrem majstrovských mužských hercov. Ženy priniesli len šarm, ale to v tomto žánri úplne stačí. (23.05.2023)

Šulíkova poetika plná symbolů, v které si každý divák (pokud chce a jde snímku naproti) najde to své. V dnešním uspěchaném a přetechnizovaném světě působí tento snímek téměř jako čisté zjevení a "očistec". 33-ti letý Jakub prožívá krizi středního věku a útočiště nachází na opuštěné zahradě svého otce. uživ. RADEK99 to popsal hodně stručně, ale výstižně. Zde je naprosto zbytečné plýtvat slovy, raději se podívejte sami. p.s. Marián Labuda říká: KURVA, ale je tu pěkně. JÁ souhlasím a dodávám: kurva, bylo to ale fajné a pěkné. 4+1/2* (15.01.2011)

„Nevráti sa?“ – „Neviem, to nebol môj pes.“ Škoda, že jsem nikdy takovouhle zahradu na samotě nenavštívil, budu se tedy muset spokojit alespoň s filmovým zážitkem. Od začátku do konce snímku na diváka působí nezvyklý typ humoru, který se těžko definuje, je prostě svůj, jako celé tohle dílko. Od „impozantního“ nástupu do zahrady je to však hlavně o zcela jedinečné, vtahující, působivé (chtělo by se říct až magické) atmosféře plné radosti z nově nabyté svobody, spojení s přírodou a se sebou samým. Na té má lví podíl nádherná vizuální a možná ještě víc zvuková (potažmo hudební) stránka, kterou jsem já osobně nasával plnými doušky. A když si k tomu přidáte sympatického (ne)učitele Luknára, na první pohled permanentně naštvaného krejčího Labudu (skvostný taneček!) a odzbrojující „na hlavu“ Šulajovou, máte o plnohodnotnou zábavu postaráno. Tu narušují v podstatě jen někteří podivní hosté a úsměvně naivní fakt, že se zde „poněkud“ neřeší peníze, ale na tuhle hru divák musí chtít přistoupit. Zahradě i díky tomu konci dávám prozatím silné 4* s tím, že bych se k ní rád časem vrátil a zkusil se nechat vtáhnout znovu, třebas ještě víc než prve (o správné naladění při sledování jde totiž u tohoto filmu především). „Poznáš ma?“ – „Ty si môj otec.“ – „A vieš, kto si ty?“ – „Teraz som strom.“ (02.07.2015)