Crows Zero II

Na pokračování jsem se už dívala s vědomím, že tohle není můj žánr filmu (u jedničky jsem ještě nevěděla, co čekat), ale zajímaly mě spíše role Oguriho a Miury. Oguri opět potěšil, ta role Genjiho mu opravdu sedne. Miura byl spíše zklamáním, protože se zaprvé jedná o jeden z jeho starších počinů, takže jde vidět, že mu hraní ještě tolik nejde, a za druhé, jeho role tam byla menší, než jsem čekala - v podstatě se tam jen několikrát mihnul. Na druhou stranu mě tam ale z té konkurenční školy Housen zaujal Kaneko Nobuaki v roli Narumiho. Dělal úplně stejný dojem, jako když jsem ho viděla v Buzzer Beat. Tenhle typ role drsného bad boye mu očividně sedne, otázka však je, nakolik by zvládnul něco jiného (uvidíme později, jestli se dostanu ještě k něčemu, v čem hrál). Celkově na mě dvojka Crows Zero dělala dost podobný dojem jako první díl - všechno je to hlavně o bojích mezi delikventy ze dvou škol. Chápu, že jde hlavně o efekt a o tu stylovost, koneckonců závěrečný souboj byl opravdu dobře provedený a čišel z toho adrenalin. Jenže já osobně za tím od začátku do konce viděla jen bandu školáků, kteří si hrajou na drsné dospěláky a rvou se v těch svých rozbitých školách (které jim sotva kdy poskytly nějaké vzdělání) v podstatě pro nic. Tenhle pocit jsem ze sebe nemohla setřást jak u jedničky, tak u dvojky, a myslím, že je to ten hlavní důvod, proč si mě Vrány nikdy nezískaly. Přijde mi to až příliš absurdní - btw, kdo jim vůbec na konci udělil ty absolventské diplomy, na které je tam na konci záběr? Raději mám filmy a seriály, které jsou aspoň o něco bližší realitě (možná i proto se mi z delikventského prostředí víc líbil Gokusen). Malá lahůdka na konec - všimněte si, jak Oguri po finálním souboji vypadá s monokly na obou očích jako panda :D Musela jsem se tomu zasmát. ~(3,2★)~ (02.10.2015)

Stará známa parta je späť. Na jednu stranu je fajn, že Miike vie vytvoriť prostredie a stále spraviť postavám dostačujúci background a vytvoriť si tak vlastnú japonskú verziu Fight Clubu. Ale mimo hlavnej motivácie, ktorá vlastne ťahá celý film a ktorá je sama o sebe veľmi slabá a prostoduchá, film nemá čo ponúknuť. Vzťahy sú mdlé, presahy takmer nulové a celá ta akcia je tiež po chvíli pomerne ťažkopádna. A aj tá dĺžka tomu veľmi nepridá. Je to škoda. Páči sa mi veľmi súčasná japonská kinematografia, ktorá má tendenciu prekračovať klasické žánre a ukazovať odvrátenú stranu japonskej kultúry. Čoraz viac si ale myslím, že tým, že je Miike tak všestranný a že točí ako na bežiacom páse, tak sa mu vo filmoch strašne stráca osobitosť. Ťažko dopozerateľný priemer. (19.11.2017)

Ten finální souboj je neskutečná pecka, má skvělou choreografii, a i když je velmi dlouhý, rozhodně neztrácí náboj. Takashi Miike je neskutečný šílenec a nebojí se výzev. A je to dobře, protože mu to prostě vychází. Ano, je to dost podobné prvnímu filmu, ale ten mě nedokázal tak skvěle strhnout jako druhý díl. Miike je prostě šílený génius a já mu to žeru. (19.06.2015)

Zklamání? U mě se nekoná. Ano, je to o něco horší než jednička, ale jen o malinkou píď. Hudba, souboje, lidé - všichni tu jsou. A mají stále ty své kvality. Jediné, co mi vadilo, bylo to, že jsem se pořádně nevyznala v některých soubojích; zřejmě roztržitou kamerou, ale jinak? Pořád je to pro mě adrenalinový film, kterej to umí pořádně roztočit. Pěkně se všichni vykoupali v krvi. Navíc se mi líbí, jak si muži vyřizujou účty, jak jim stačí rvačka k uzavření přátelství, k vyřešení problému. "Není nic špatného na tom být vrána. Když to porovnáte s chudáky ptáky v kleci, kteří zapomněli létat, Vrány jsou mnohem lepší. Být Vrána je dost dobré i pro mě." První a poslední písnička, ta samá písnička, suki desu! :-) (15.11.2009)

Nastavovaná kaše bez jediného čerstvého nápadu. Nejistý přechod k větší serióznosti se příliš nevyvedl nicméně coolness a stylovost však neochvějně trvá. Hluchá místa a recyklace sráží jinak vcelku zábavnou jízdu do nevýrazného průměru. Oguri a Yamada tentokrát táhnoucí za jeden provaz ale za vidění přesto stojí. (21.01.2015)