Leningrad

Fiktivní, ale věrohodný, byť velmi nepravděpodobný příběh z obléhání druhého největšího ruského města přibližuje řadou věcně věrných dokumentárních detailů z utrpení leningradského-petrohradského-petěrburgského obyvatelstva v letech 1941-1944. Více než o postavu ruskoanglické novinářky se tu jedná o postižení nacistickoněmeckých přístupů, sovětských chyb ve správě města pod Ždanovovým vedením, ale také podivných aktivit NKVD (násilné smrti ruského žurnalisty, který bezděčně nahlédl až příliš do karet této děsuplné bezpečnostní policie). Tento významný přínos dp značné míry vyvažuje relativní chudokrevnost uměleckého zpracování. (24.12.2010)

Ide Ien skôr o nudnú vojnovú drámu s pomalým dejom a pár akciami. Typický ruský štýl je tu prezentovaný trochou krvi, pár náletmi, výbuchmi a rozprášenými hrudami zeme. Britská reportérka je nesympatickou postavou, zobrazenie hladu ma nedojalo. Hitler je úplne smiešny, absolútne nevieryhodný. Dosť slabé. (11.01.2017)

Přestože některé scény se mi nezdály dost věrohodné a jiné bych ve filmu klidně mohla postrádat, film splnil moje očekávání, řekl, co říci chtěl a měl, a tak s trochu přimhouřeným okem mu dávám 4 *. K té čtvrté mu mírně dopomohla i skutečnost, že se dnes o těchto kapitolách historie málo mluví a mladá generace o nich neví vůbec nic. (19.01.2017)

Celý jsem to prožral. Připomínalo mi to dobu když jsem skončil školu a neměl práci. Vypli mi plyn a proud, venku mrazy jak v Rusku a byly dny,kdy ani ten kus skývy nebyl...po třech dnech třeba jedny čínský nudle a psí granule...křeče v břiše a bolest hlavy a strašná únava...pod okny brebentily německý turisti, jen mne nebombardovali a psalo se 21.století v ČR. (23.02.2015)

Leningradská blokáda trvala téměř 900 dní, od 8. září 1941 až do 18. ledna 1944. Německá armáda nedokázala zdolat město jediným úderem, proto se rozhodla ho oblehnout a odříznout od sázobování. Lidé ve smrtelně sevřeném městě zažívali neskutečné útrapy, které si my nedokážeme představit ani v těch nejdivočejších fantaziích. Město bylo bombardováno a ostřelováno. Lidé čelili nesnesitelnému hladu a mrazu. Snažili se přežít v úděsných podmínkách. Z některých se stávali kanibalové. Umírali na ulicích vysílením. Matky se museli rozhodovat mezi svými dětmi, které nechají přežít. Už tak špatné zásobování se ještě více zhoršilo. Zásoby se tenčily. Bylo důležité najít nějakou zásobovací cestu. Přes Ladožské jezero vedla tzv. Cesta života. Přes zamrzlé jezero jezdili zásobovací konvoje, které do zbídačelého města vozili potraviny, zbraně a zpátky odváželi přeživší obyvatelstvo. Odhaduje se, že ve městě zemřelo hladem přibližně 1.000 000 lidí. Tohle všechno prožívala i anglická novinářka Kate Davisová, která po nevydařené reportáži zůstala uvězněná ve městě. Na jejich autobus při fotografování zabitých německých průzkumníků zaútočli německé stíhačky. Když už byla Kate skoro zachráněná a mohla se vydat domů, vrátila se zpět do města. Tvůrci se snažili vytvořit hodně autentický obraz celé válečné události a povedlo se jim to velmi slušně. (17.11.2009)