Noční můra v Elm Street

Je mi zle pri pomyslení, že toto je remake klasiky z ´84. Nijak zvlášť som nebol na vetvy ani z originálu (za tri) ale čaro filmu a charizma Freddyho v podaní Roberta Englunda je neodškriepitelná. Remake je nudný (nezaujímavé postavy), ľakačky absolútne nefungujú a Jackie Earle Haley (s rešpektom k jeho Rorschachovi) veľmi zlou voľbou spolu s jeho prezentáciou Freddyho diametrálne odlišnou od originálu – jasné, je to šialenec, ale nie je s ním sranda... Ešte horšie ako biedny remake Friday the 13th. Tvorcovia remaku Hellraisera nech sa neopovážia preobsadiť Pinheada! (11.05.2010)

Jedna dvě Bayer jde si pro tebe. Série hororů pod producentskou taktovkou Michaela Baye točené přes kopírák dokonce i s totožnými konci. Náhoda? V hororovém vesmíru náhody neexistují. Double-feature Pátek třináctého a A Nightmare on Elm Street ( oproti nimž je Dům voskových figurín nedoceněný hororový skvost ) coby ukázkový příklad toho, že lidé jako Marcus Nispel nebo Samuel Bayer by vážně neměli točit resuscitace zavedených hororových klasik. Fuj ale!!! PS: Scéná ve školních lavicích je jednou z nejvtipnějších filmových momentů letošního roku - jen patří spíš do jiného druhu filmů. (27.09.2010)

Co si budeme nalhávat – to, že to nedopadne dobře, jsme věděli ještě před projekcí. Šlo hlavně o to, jak moc nenasytní producenti návratem do Springwoodu diváka naštvou. Restart celé série nemá úplně špatné tempo, nabízí pár slušných momentů i ne úplně děsné herce (mezi nimi se v pozitivním slova smyslu vyjímá Fincherův objev Rooney Mara). Jenže když už tvůrci sáhli na osvědčenou značku, dál už se moc nesnažili. Freddy se objeví bez zjevného důvodu, zařve a zase zmizí. Celé je to založené na dost očekávaných záběrech, zvukových lekačkách a kamerových filtrech – prostě jedeme ve stejném ražení jako řada podobných hororů za poslední předlouhé roky (vždyť i ta trapná finálová tečka musí být, kdo o to sakra stojí?). Nic to ale není proti ztvárnění ústřední hororové ikony. Vím, že to muselo být těžké, ale nahrazení fanoušky milovaného Roberta Englunda je totální přehmat (nejen jeho šílenou maskou). Kotelník podpořený cynickým humorem, spoustou hlášek a invenčními mordy je v téhle moderní verzi k smíchu.. nebo snad k pláči? (06.05.2012)

Jak Noční můře, tak i Freddymu určitě víc seděly 80tý a 90tý léta, který byly pro slashery dobou zaslíbenou, tohle bohužel hodně doplácí na trendy dnešních hororů a vytratil se jak vtip, tak atmosféra a legendární postava Freddyho tady prostě je čtvrtinová, za což do značný míry může i výběr herce, kterej vypadá jak nějakej mutant, Englund je pořád suveréně numero uno. Ale jinak si myslim, že to tak nějak zapadá do škatulky průměrných slasherů, který nejsou nic exta, ale pobaví a dokonce bych řek, že to je o něco lepší než nějaký pozdější díly ze série Noční můry a kdyby to nebyl remake, tak to určitě dostane od hororvých exprdů víc než odpady, ale je mi jasný, že pokud to je pro někoho srdcovka, tak tomu pořádně naloží (25.09.2010)

Nedopusťme aby množící se remaky dali zapomenou na dobrou a osvědčenou klasiku. Mé odhodlání nezaujatosti se rozplynulo jako pára hned po té, co jsem byla obšťastněna pohledem na vylepšeného Freddyho Kruegera(otřesně-úchylná zběsilost); tak tímto momentem veškeré předsevzetí, že nebudu příliš kritická bylo nenávratně v tahu. Nevýrazné děti Elm Street jsou použitelné, leda tak na nějaké ty pedofilní hrátky, po dosažení puberty už ani to ne. Zoufalství a čirá beznaděj mě obestřela, že by snad ještě někdy… což by byla ta nejhorší noční můra.. ROBERTE PUSŤ SE DO NICH!!! (22.10.2010)