Noční můra v Elm Street

Jedna dvě Bayer jde si pro tebe. Série hororů pod producentskou taktovkou Michaela Baye točené přes kopírák dokonce i s totožnými konci. Náhoda? V hororovém vesmíru náhody neexistují. Double-feature Pátek třináctého a A Nightmare on Elm Street ( oproti nimž je Dům voskových figurín nedoceněný hororový skvost ) coby ukázkový příklad toho, že lidé jako Marcus Nispel nebo Samuel Bayer by vážně neměli točit resuscitace zavedených hororových klasik. Fuj ale!!! PS: Scéná ve školních lavicích je jednou z nejvtipnějších filmových momentů letošního roku - jen patří spíš do jiného druhu filmů. (27.09.2010)

V nádeji,že si možno poopravím svoj nie práve prívetivý názor na tento hororový remake, som sa večer usadila pred televízor a čakala na návaly napätia a hrôzy.Film ma však opäť nechal naprosto chladnou.Ten,kto to hodnotil viac ako jednou hviezdou podľa mňa nikdy nevidel Cravenov originál s vynikajúcim a vskutku strašidelným Robertom Englundom a geniálnou atmosférickou Bremsteinovou hudbou,ktorý svojho času naložil do gatí nejednému odvážlivcovi.Nerada používam sprosté výrazy,ale nový Fredy je totálna sračka,zbytočná a nudná,bez štipky pôvodnej atmosféry a s otrasnými béčkovými hercami. (13.01.2014)

„One, two, new Freddy´s coming for you / three, four, tohle měl být fór? / five, six, Bayova prdel pozná krucifix / seven, eight, další remake šmejd / nine, ten, zase budu blejt…“ Vidím, že touto říkankou by to tady většina z vás shrnula, ale já to rozhodně v tak černých barvách neviděl. Přiznávám se, že z Noční můry z 84´ si pamatuji už jen to, že Johnnyho Deppa snědla postel a Englund ve slušivém svetru od Benettonu lezl do snu (podobně jako Maruška Werichovi v Byl jednou jeden král, akorát s tím rozdílem, že on měl trochu ostřejší nehtíky než Milena Dvorská), takže jsem mohl přistupovat k Bayerovu snímku nezatížen minulostí. Jistě, není to žádný velký zázrak a trpí vleklou nemocí současných hororů pro teenagery, tzn. klipovou režií, rušivým střihem, tisícem laciných lekaček, či pro mě zcela iritujícím sdílením si svých problémů skrz videoblogy, Ksichtknihu atd. a navíc Freddy tady vůbec nevypadá, jak spálený kotelník, nýbrž jako ohořelý dement mluvící šepotem Batmana Balea, ovšem vidět to většina z vás, co tady podlehla davové psychóze dávání odpadu, před nějakými 20 lety, ululávali by jste u toho stejně, jak u Cravenova originálu, vy rozmazlenci nezvedení.. (03.12.2010)

Všechno špatně. Nejnovější remake z producentské stáje Michaela Baye má blízko k filmovému odpadu. Postavy do jedné nesympatické, každý se tu chová jako debil (nezvykle vedou rodiče), filmařsky to o strachu neslyšelo a kdysi velký Freddy je upozaděná figurka s pár hláškami a naprosto mrtvolnou (a směšnou) novou ohořelou maskou. Žádná mimika, žádný styl - šeptající béčkový psychopat, který svému předchůdci nesahá ani po kotníky. Věřil jsem, že když naběhne onen známý hudební motiv a Freddyho drápy začnou úřadovat, vezmu to na milost. Jenže atmosféra se z tohohle remaku vypařila. Osobně doufám, že má Bay za tuhle ubohost pořádné noční můry. (02.10.2010)

A já myslela, že horší než Freddy vs. Jason to být nemůže, no chyba lávky. Hned při prvním záběru na Freddieho mi bylo jasný, že tady něco nehraje. Robert Englund je jen jeden a herec, ztvárňující Freddieho zde, mu nesáhá ani po kotníky, o primitivní masce, která se leskne jak namazaná lubrikantem, radši ani nemluvím, děs běs, ale v tomhle smyslu s tím děsem asi režisér nepočítal. Jinak totální vykrádačka předchozích dílů, jen je směšné, že místo legendárních scén jsou tu zkopírované ty nejmíň nápadité, tudíž nejnudnější, Freddieho snové hrátky. Nic extra jsem od remaku mojí milované hororové klasiky nečekala, ale i přesto jsem zklamaná a je mi líto, že Freddieho vůbec znovu probudili a nenechali ho raději odpočívat v nepokoji. (01.01.2011)