Zabijáci

Ano, je to dnes klasika, ale prostě se mi to nelíbilo. Přitom filmy z této doby mám rád. Při srovnání i s těmi průměrnějšími však tento snímek sice oplývá úžasnou kamerou, hrou světel a stínů, ale nedokáže vtáhnout, hlavní postava, po jejíž minulosti se zde pátrá, je mi tak nějak ukradená už po 30 minutách filmu. Ne že by ji Lancaster špatně hrál, ale on nemá co hrát - ta postava nemá žádný rozměr. Když to srovnáte třeba s prvním Rockym, kde Stallone psal z vlastní zkušenosti o přežívání ve slumech, tam jeho postava má životný a uvěřitelný rozměr. Zde je to chodící věšák na dialogy a určitou tezi příběhu. a jak píše Rob Roy, ani nějaké památné dialogy se nekonají, ani scény, které by byly něčím výjimečné. Ostatně, on ani Hemigway, nakolik je oceňovaný, nepíše nijak záživně, a myslím, že je nakonec poněkud přeceněn. A ta povídka je podle mne taky o něčem zcela jiném, než je film. Zklamalo mne to - zhruba po té půl hodině není oč hrát, a jen trpně sledujeme, až dojde k tomu, k čemu muselo dojít, jen pokýveme hlavou a hotovo. (25.08.2013)

Noir s mladým Lancasterom, ktorý nemá lineárne vystavaný dej a príbeh buduje formou mnohých retrospektív, čo mne vo filmoch vôbec nevyhovuje. Prišlo mi tiež divné, že pisťovákovi všetci radi odpovedali na jeho všetečné otázky, akoby to bol poliš so značnou autoritou. Na svoju dobu (40. roky) je ale film pekne akčný, relatívne chlapácky a drsný a zaujme aj obsadením. (24.04.2023)

Od té doby, co Kain zabil Ábela, tak jdou dějinami lidstva zabijáci malý, větší, i největší, a stíháni jsou či nikoli... Tahle povídka od H. byla zpracována i v ČR, takže nejen tří filmových zpracování, jak je uváděno v obsahu. Je taky ideálním cvičením pro každého začínajícího filmaře a herce, co jsou na tom podobně jako filmař. (28.09.2010)

Konečne som videl - „pavučinový - Noir” , ktorý ma, maximálne ohromil a nadchol, asi preto, ako je spracovaný, jednak je, strhujúco a geniálne vyrozprávaný v retrospektíve, pomocou viacerých osôb, ktoré poznali - „Švéda” , na ktorého sa zavesili - dvaja vrahovia, ktorí ho najprv čakajú v reštaurácii, pričom nepríde, kolega ho pôjde varovať, že k nemu idú títo chlapíci, pričom - jemu to jedno, toto všetko vidím v úvodnej scéne, za pomoci skvelej Siodmakovej réžie a kamery - Elwooda Bredella, samozrejme za prispenia - BORCOV - scenáristov - Brooksa a Hustona, podľa poviedky Ernesta Hemingwaya, i tí dvaja, sú účinní a bezchybní... Švéda sa zbavia, a teraz prichádza, nejaký človek, aby to vyšetril. Volá sa Reardon, a jeho herecký predstaviteľ - Edmond O'Brien , mi pripomínal - fyziognómiou, slávneho Humphreyho “Boggieho” Bogarta. De - facto, Reardon je poisťovák, ktorý bude extrémne húževnatý, lebo Ole Anderson, ktorého prezývali - Švéd, mal vo firme - uzavretú poistku, bude ťažkým orieškom, rozlúsknuť tento intrígový orech, plný nástrah, prekvapení, plánov, kto je kto... Do deja, vstupuje, krásna - FEMME FATALE, alias - Kitty Collins, s prepožičaním tváre, božskej - Avy Gardner. Ja osobne milujem všetky - osudové ženy, ktoré dokážu poblázniť, nielen - vyčumeného Burta Lancastera, ktorý týmto - SKVOSTOM - DEBUTUJE. No, bohužiaľ, na nich, sa človek, škaredo - popáli. V partii s Ole Andersonom, sú i Colfax, 'Dum-Dum' i Blinky, všetko výborné postavy, samotný Reardon sa stretáva postupne s nimi, aby vyplávali na povrch - skutočnosti, ako sa vlastne, veci majú, či policajt - Lubinsky, mu pomáha, ktorý sa osobne poznal so Švédom. Skrátka, jeden z najlepších a najprepracovanejších - FILMOV NOIR, aké som kedy videl, vďačím za to najmä, atmosfére, potom spracovaniu, od scenára, cez réžiu, až po kameru, a čo by bol film bez hereckých výkonov, však ? Lancaster a Gardner, sú skvelí, i keď majú menej priestoru... Zabudol som, že film má - 4. nominácie na Oscara, už automaticky som bol zapálený po veci, i bez tých - nominácii, sú len čerešničkou na torte ! (10.03.2016)

Nepříliš zajímavé postavy, slabá chemie mezi "ním" a "ní", žádné pamětihodné dialogy, překombinovaný závěr. Pokud něco stojí za zmínku, tak je to scéna loupeže zmáknutá v jednom dlouhém propracovaném záběru ( zdaleka ne tak impozantním jako v Touch Of Evil Orsona Wellese, ale na rok vzniku úctyhodným ) a kamera vůbec. Povídku Ernesta Hemingwaye lépe a přímočařeji zpracoval Don Siegel v zatraceně stylovém "hitmanovském" béčku z roku 1964 The Killers. A také Andrej Tarkovskij ve své prvotině - kraťasu Zabijáci ( 1958 ). (01.11.2006)