Expendables: Postradatelní

JJ, vzpomínka na osmdesátky! Kurva, to byly léta! Chtěl bych je zažít, ale ne tady s Michalem Davidem, ale pěkně v USA se Steloušem a Švarcíkem, a super americkou hudbou z 80. let! Ti dva budou vždycky bohové akčních filmů. Jsem rád, že už se podařilo je nacpat do jednoho filmu, i když jen na malou chviličku! (03.04.2011)

Soundtrack Brian Tyler: 1. The Expendables [3:25] ,2. Aerial [2:57] ,3. Ravens and Skulls [4:51] ,4. Lee and Lacy [2:14] ,5. Massive [3:25] ,6. The Gulf of Aden [6:57] ,7. Lifeline [4:30] ,8. Confession [2:56] ,9. Royal Rumble [3:43] ,10. Scanning the Enemy [3:47] ,11. The Contact [1:32] ,12. Surveillance [3:27] ,13. Warriors [3:48] ,14. Trinity [4:19] ,15. Waterboard [3:03] ,16. Losing His Mind [2:37] ,17. Take Your Money [2:42] ,18. Giant with a Shotgun [3:58] ,19. Time To Leave [1:55] ,20. Mayhem and Finale [5:48], (14.06.2011)

Stallone, Lundgren a pak dlouho nic. I přes všechnu tu snahu sidekicků být na sílu cool a dávat jednu vycizelovanou hlášku za druhou, chvílemi totálně hovadskou kameru a několik scén, u nichž byste se nejraději propadli i za samotné tvůrce (slzy Mickeyho Rourka, hlášky a výjezd na hřiště Jasona Stathama), si u toho člověk může říct, že se bez výčitek baví. I když si tuhle dobu pamatuje jen z VHS. (19.08.2010)

První setkání těch nejslavnějších veteránů ze střelnice, tatami a ringu snad u mě ani nemohlo dopadnout jinak než skvěle. Osmdesátkově ujetou akci zpestřily suché hlášky, za které by se nemusel stydět nejeden nafouknutý svalovec z posilovny a nic víc jsem se od Slye neodvážil chtít. Ještě by na mě poslal toho vraha basketových míčů a ten by mi udělal pár uzlů na páteři, což by mi patrně poněkud změnilo kvalitu života. (17.09.2012)

Ve světě akčních pohádek nehledí se tolik na zákony fyziky, psychologie, medicíny, ekonomie, geografie, umění válečného a gramatiky. I já zvládnu pochopit, že míra hrdinství roste se svalovou hmotou, počtem zabitých nepřátel, počtem zničených budov a objektů vůbec, počtem výbuchů, objemem plamenů a se zkracující se vzdáleností, na kterou je zabíjení prováděno. Každý ví, že v takovém univerzu je pistole kontaktní zbraň a samopal chrání intimní prostor. Budiž, proč ne... Abych však ocenil zručnost a nadlidskost hlavních hrdinů, rád mám přehled o jejich akcích, vychutnám si plynulost a návaznost pohybů těch bojových organických strojů. Mám však šanci tam, kde záběr "pif-paf-puf-pif-paf" je vystřídán záběrem na několik klátících se chlapíků? Nooo, moc asi ne. Postradatelní jdou mnohdy ještě dál, zdá se, že nabízejí záběr "pif", záběr "paf", záběr "puf" a zase "pif", záběr "levý hák", záběr "pravý hák", záběr "kravata", zaběr "zvedák". Než jsem pochopil, kdeže se to ta akce děje, již jsem se na ni díval odjinud. Nebo v té automobilové honičce... bylo pro mě těžké poznat, v jakém pořadí ta auta vlastně jedou a jestli se náhodou navzájem neztratila. Podobne negativní pocity ve mně budilo, když mi film laškovně sděloval: "Pozór, dělám vtip." Myslím, že to není legrační, že chce být Arnold prezidentem. Spíš bude smutné, až se jím stane. A co je to vlastně za žoldáka, že jde na nějaký pralesní ostrov zachraňovat zbytky svojí duše? To zase jistě byla nějaká odkazová taškařice, která říká milovníkům žánru: "Taky to mám rád, chlape." Nebo tu Rourkovu zpověď mysleli vážně? Nu, jistě se dostane do nebíčka, za takové věrohodné pokání. Ale tak... vybuchovalo to občas pěkně, třebas na tom molu. Svalnáči byli tak mohutní, že se kolikrát ani nevešli do záběru. Jet Li se vešel a občas byl i vtipný. A potěšil mě ten odkaz na film Na samotě u lesa. Ta jeho hláška: "Tebe bych, Dolfiku, vždycky přepral," odjinud jistě nebyla, hotový děda Komárek. Mělo to něco do sebe. (19.08.2010)