Dluh

Je těžké se dívat na americkou verzi izraelského filmu The Debt. Jedná se o dobře pojatý remake, ale každý má své klady a zápory (upřímně u tohoto filmu váhám mezi 3 až 4 hvězdami). Zatímco izraelský "Dluh" je postaven hlavně na psychologii postav, tak americký si hraje hodně s napětím (vyníkající scéna z vlakového nástupiště, které v původním filmu zcela chybí), ale postrádá zase nějakou souvislou střihovou skladbu. Americký "Dluh" si mě získal první polovinou filmu, zatímco druhá už se vleče nepříjemným tempem. Rozhodně musím říct, že doporučuji obě verze filmu. (28.10.2011)

První polovina mě neskutečně bavila. Atmosféra starého Berlína, postupně se prohlubující ponorka, nepovedený útěk… to vše mě opravdu bavilo a já jsem byl spokojený. Jenže pak film přišel do současnosti a už to ztratilo ono kouzlo. Pořád to byl zajímavý film, pořád to mělo o čem vyprávět, ale už tam nebyla ta tíživá atmosféra. The Debt je především film o ženských rolích - v první polovině mu kraluje Jessica (kterou uvidíme na plátnech mnohem častěji, alespoň já tomu věřím) a v té druhé její starší verze Helen a obě jsou zkrátka skvělé, nedělá vám problém věřit, že už si něco prožily. Chlapi trochu zaostávají, ale takový Sam mi potvrdil, že není dřevo, jak si to o něm někteří myslí. Škoda, že Ciarán neměl větší roli. Sečteno a podtrženo - jsem spokojen, ale film měl svá slabá místa. Mohlo to být ještě o něco lepší, no nicméně mohlo to být také o dost horší… 80 %. (30.07.2012)

Vím, že hořekovat nad rozlitým mlékem, má asi takový smysl, jako se snažit přivést Miloše Zemana k sebereflexi a pokoře resp. zdravé stravě a minerálce bez becherovky, pardon bublinek, ale.... vypustit příběh PO (není důvod nevěřit fyzickým resp. střeleckým dovednostem agentce Mossadu, zvlášť, když J. Madden postrádá jasnou představu, potřebné koule? pro rozehrání plnohodnotného, věrohodného útěku z východního Berlína), soustředit se pouze na jednu linii (žánr) a věnovat se podrobněji sympatickému gynekologovi resp. psychologovi-samoukovi z Birkenau, jak si pohrává se svými samozvanými hostiteli, jak s laboratorními krysami, užil by si divák (pravda, nešťastná to asociace) snímek o poznání více. Tenhle film měl potenciál zařadit se (v rámci žánru) mezi ty zapamatování si hodné, leč to se vytratilo někde mezi osvětovými přednáškami z historie a závěrečným soubojem generací, pod názvem „kámen-nůžky-papír“, kde kámen (ať už z čistě materiálních či humánních důvodů) supluje injekční stříkačka. J. Chastain již tradičně přesvědčivá, J. Christensen, coby přizpůsobivý chameleon tvrdící muziku, vynáší snímek na(d) lehký průměr, ostatní nutná popř. nudná stafáž. 60% (28.12.2013)

Drama se solidní ponorkou, atmosférou nejistoty, strachu, občasným napětím (výborná pasáž s převozem!) a milostným trojúhelníkem. Čímž i zdůrazňuju, že se mi linie z minulosti líbila mnohem víc než ta současná. A dokládá to i konec, možná nečekaný, ale naprosto nezvládnutý a pro mě osobně nepřijatelný (blbost se zraněnou rukou či nanejvýš debilní rozhodnutí hlavní hrdinky). Ve výsledku slabší 4*. (27.08.2013)

Tematika 2.svetova vojna, Nacisti, Mossad, hladanie spravodlivosti... O ano, to je moje... Da sa vobec tato tema pokazit? Mozno ano, ale v tomto pripade sa fiasko rozhodne nekona. Ako uz mnohi predo mnou napisali, zabudnite na koniec. Ten je ako keby z ineho nepodareneho filmu, ale to, co mu predchadza, je naopak velmi, velmi podarene. Na platne sledujete dve obdobia, dva pribehy, tri zivotne osudy troch mladych ludi. Dvakrat je vo filme pouzita veta: Co ak by sa dal vratit cas... Zmenili by sme nieco? Tuto otazku si kladieme mnohokrat aj my, a preto ma tento film tak velmi blizko k nam beznym ludom a je tak lahucko pochopitelny. Pretoze sa v postavach svojim sposobom vidime. A scena pri klaviri, kedy hra Mesacna sonata je absolutne existencialna a uchvatne vyjadruje emocne rozpolozenie vsetkych troch hlavnych postav... No dobre, dost uz bolo reci, proste si to pozrite a urcite neobanujete. (15.11.2011)