Madisonské mosty

Ani se mi nechce věřit, že to trvalo "pouhých" 135 minut. Já měl pocit, že jsem u toho seděl snad celej večer. Posledních cca 45 minut jsem si už při každý druhý scéně řikal, že tohle už je určitě konec a ono pořád nic. Ale on se celej film děsně táhne a nudnej děj je vyplněnej větama typu "Chcete limonádu? Nedáte si pivo? Máte chuť na kafe?". Prostě nuda... Líbila se mi zejména atmosféra celýho filmu a herecký výkony. I když Clinta Eastwooda bych stejně radši viděl třeba v roli drsnýho detektiva. Romantický filmy mě holt moc neberou, ale věřim, že svý příznivce si tenhle film určitě najde. (22.11.2008)

Melodrama nemusím, ale vysoké procentuální hodnocení a velmi slušné obsazení mě zlákaly do té míry, že jsem nedbal ani varování komentářů typu "strašně mě to chytlo za srdéčko", které obvykle považuju za lakmusový papírek varující před ztrátou času. Už po pár minutách jsem ale cítil, že všechny mé předsudky, které se k melodramatu vážou, jsou zpět v plné síle, a tak výsledné 2* považujte za diplomatické vyjádření úcty k vynaložené energii zúčastněných na projektu, který je určený úplně jiné divácké skupině. Film jsem nedokoukal, protože kdybych měl vynaložit vůli ke zhlédnutí celé 135minutové stopáže, na konci bych ten snímek asi nenáviděl. Možná je to fajnově natočená červená knihovna, ale na její podstatě se pro mě nic nemění. Celkový dojem: 45 %. (03.04.2016)

Eastwood udělal z banálního a stokrát omletého příběhu o lásce srdcervoucí výpoveď. Přece jen ale nádech staromódnosti, který tu neoddiskutovateltně je, nemusí být pro každého ten pravý šálek čaje. Avšak nesporné jsou herecké kvality hlavních představitelů. Jak Streep, tak Eastwood předvádějí ve svých rolích fantastické výkony a jsou na sto procent věrohodní. Eastwood jakožto režisér, vypráví milostný příběh velmi pomalu a atmosféru buduje pomocí komorních scén, odehrávajících se převážně v interiéru bytu (mistrovské nasvícení). Dialogy jsou však neménně brilantní a mnohdy z nich přímo sálá ona životní zkušenost, kterou do filmu režisér komponuje. (09.05.2006)

O většině Eastwoodových filmů, které režíroval, se píše, že jsou velmi dobré zejména díky jeho režii. Přesto mi tento PAN režisér a PAN herec přijde nedoceněný. To, co předvedl v Madisonských mostech je genialita. Vystačil si s minimálním prostorem, a přesto dokázal na celuloid zachytit ty nejjemnější detaily vztahu dvou zralých lidí, ty nejniternější linie jejich příběhu. Vše je tady téměř dokonalé a celé to působí věrohodně, jako by se to skutečně stalo. Některé pasáže (např. když Michael mluví o tom, co to je být jediným synem) si já osobně budu pamatovat hodně dlouho. A asi nejvíc koncert Meryl Streep, protože tohle je skutečné HERECTVÍ (přijde vám, že nic nehraje, ale že to tak prostě je). (26.12.2004)

Lze skutečně pohladit duši člověka? Je možné dotknout se jí tak, abychom to doopravdy cítili? Je, zeptejte se Clinta Eastwooda. Budu pokračovat ve své tradici a opět zapěji ódu na jeho schopnost přenést na plátno něco víc, než jen pouhé obrázky. Bavíme se o něčem neviditelném, co posouvá film do stavu beztíže. Nádherný i bolestný, především však skutečný příběh nám přednesli Meryl s Clintem. Oba zaslouží absolutorium, zejména Meryl mě pak svou hereckou dokonalostí dostávala do kolen, na nichž jsem zblízka viděl odlesk svých dojatých očí. Je na rozsáhlou debatu, co všechno pro nás může znamenat láska. Však také oba dva hojně diskutují. Mimochodem - dialogy jsou napsány přímo fantasticky. Život je zkrátka nádherný. I tím, že v daný okamžik je možné stát jednou nohou v nebi, a druhou zároveň v pekle. Kdo nemá ponětí, o čem tento film je, ten neví ani to, o čem je láska. (26.07.2011)