Plavec

,,Pokiaľ veľmi veríš, že je niečo pravdou, tak to pre teba pravda je." Zvláštny, zaujímavý film. Vlastne prvýkrát ma nijak výrazne nechytil, upútala ma len hudba, kamera a príroda. Spočiatku je to taká mierna oddychovka s bláznivým nápadom hlavnej postavy urobiť si výlet cez susedské bazény, prakticky asi polovicu stopáže až po stretnutie so šoférom. Do tej doby Ned stretáva niekoľko zo svojich súčasných i bývalých priateľov a hlavne priateľok, stihne sa na krátku dobu zamilovať a v dobrej nálade ho neodradí ani prísna pani chrániaca súkromie svojho pozemku. Až prvé poznanie, že čosi sa zmenilo, ktosi už niekoho po rokoch zastupuje alebo že jeden z bazénov už medzi tým vypustili, pomaly mení atmosféru filmu. Pri pozoruhodnom rozhovore Neda s malým chlapcom zaznie síce typický americký výrok oslavujúci neobmedzenú slobodu (,,Nemusíš sa báť, či budeš v tíme kapitánom alebo nie. Si kapitánom svojej duše. Si slobodný."), ale s pribúdajúcimi minútami film stavia pomerne silný kontrast k tejto pôvodnej Nedovej predstave. Do konfliktu sa v rámci tzv. krízy stredného veku dostáva realita s vlastným svetom, neutúchajúca túžba vydať sa vlastným smerom proti všetkým, čo vizuálne presne vyjadrujú scény Neda uprostred cesty plnej áut či plávajúceho naprieč preplneným bazénom počas vodných radovánok mladistvých. Pomerne zdrcujúce zakončenie originálnej púte plnej rôznych nálad, naprieč 10 bazénmi a obydliami poväčšinou postavených vo voľnej prírode... Poväčšinou bez brán a plotov, až na samotnú konfrontáciu s vlastným obydlím napokon. Originálny námet, silný dramatický záver scénicky vyjadrený bez slova, nádherná hudba Marvina Hamlischa i kamerové zábery v prírode. Dokonca som sa v priebehu filmu zmieril s tým, že hlavný hrdina, okolo sa všetko točí, mi nie je vôbec sympatický. Vynikajúci film amerických tvorcov, v európskom artovom kabáte. ------- ,,Táto párty má všetko vrátane nezvaných hostí." (90%) (prvýkrát videné v rámci Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (21.07.2018)

Je legrační číst na csfd komentáře některých uživatelů o tom, jak je Logan - Wolverine depresivní film. WTF, pravím! Vždyť je to nesmysl. Proč o tom mluvím právě zde? Ihned vysvětlím. Plavce jsem viděl (díky panu Jindrosovi) až teď, i když je ten film stejně starý jako já. A Burt Lancaster je v něm jen o několik málo let starší. Možná právě proto jsem mu docela dobře rozuměl. Je to metaforický příběh nostalgického muže uvězněného ve vlastní minulosti. Muže, odmítajícího přijmout fakt, že věci a lidé kolem něj se nenávratně mění. Muže, který plave domů. Pětihvězdičkový snímek, který je tak smutný a depresivní, že jsem mu dal ty hvězdičky málem jenom tři. Srovnávat to s posledním Wolverinem, tím vesele vražedným akčním kouskem, je samozřejmě holý nesmysl. Ale jestli je nějaký film, který si kvůli jeho depresivnosti jen tak znovu nedám, není to Logan (viz komentář KevSpy a několika dalších v profilu toho filmu), ale právě The Swimmer. I když... Nikdy neříkej nikdy. Jenomže... Nevstoupíš dvakrát do Lucinda River. (12.04.2017)

Plavec je úžasnou sondou do života muža, ktorý chce navštíviť manželku s dcérami a zvolí si netradičnú metódu. Všetko konanie sa zbiera do záverečnej pointy, čo je možno pre niekoho málo, ale mňa zaujala predovšetkým tá cesta a postupné odhaľovanie vlastnej minulosti, ktorú síce hlavný hrdina pozná, ale zrejme si ju nedokáže uvedomovať. Burt Lancaster podáva poctivý civilný výkon, svoj film odohrá v plavkách alebo holým zadkom, čo je tiež istým spôsobom výnimočné. Vynimočná je aj kamera, ktorá sa púšťa do nádherných obrazov a s pomocou hudby znásobuje cestu hlavného hrdinu. (31.01.2022)

Projasněný imaginistický snímek potvrzuje, že se skutečnost zvýznamňuje a ospravedlňuje ve své slasti i krutosti jen jedinečným lidským vhledem. V tom rytmickém sauntering, které podstupuje ten vnímavý (polo)nahý člověk, se záhy odhalí, že ona plavba, kterou se vydává k domovu, se neobejde bez nebezpečné chůze, při níž je nejzranitelnější a která míjí jeho vysněný cíl již prvním tempem, jak to signalizuje i vzrůstající chlad, který se postupně přenáší i na diváka... Přes očekávatelné ztroskotání se každý bazén zvýznamní odlišně založeným dialogem a otevře tu odbytě vytištěnou knihu jménem Život pokaždé na jiné stránce. Číst se dá odkudkoliv a tedy nevím, zda Plavec pojednává spíše o síle snu, anebo o moci ponížení, která prohloubí lítost nad nesmazatelnými minulými stopami: hrdina utvrzuje svá dávná přátelství, křísí své licoměrné milenecké svazky, své zrady, i vzdouvá nové vlny milostných erupcí, čerstvých lží – a souběžně prochládající ustupuje ze svých snových pozic, smršťuje se mezi ubožáky, po jejichž zbytných šíjích kdysi kráčel ke své budoucnosti. Vedle toho všeho ovšem Plavec pojednává i o vodě a její obrodné síle. Plavání, společné plavání, odkazuje k tomu nejprvotnějšímu lidskému pohybu – k hlubokému splývání v sladké temnotě matčina lůna, jehož jsou maloměstské bazény ironickou parafrází. Ned se proplavává falešnými ztracenými ráji až k tomu svému. Každá voda ho pojímá jako ztraceného, jen ta poslední, nezachytitelná, vtělená deštěm, již jen odplavuje jeho naděje... (25.03.2018)

Burt Lancaster předvàdí skoro vše. Tedy alespoň co se tělesné schránky týče, co se týče herectví, je to již ponékud horší. V příběhu muže středního věku bilancujícího svůj dosavadní život naprosto selhává. Sílu emocí vyjadřuje zatnutím sanic. Přitom scénář je velice povedený, na jeho základě mohl vzniknout hodně dobrý film. Jenže Lancaster byl pro roli vybaven pouze fyzicky. Koukat hodinu a půl na muže, který mi krom vypracovaného těla nemá co nabídnout, považuji za ztràtu času. (04.10.2019)