Plavec

Burt Lancaster předvàdí skoro vše. Tedy alespoň co se tělesné schránky týče, co se týče herectví, je to již ponékud horší. V příběhu muže středního věku bilancujícího svůj dosavadní život naprosto selhává. Sílu emocí vyjadřuje zatnutím sanic. Přitom scénář je velice povedený, na jeho základě mohl vzniknout hodně dobrý film. Jenže Lancaster byl pro roli vybaven pouze fyzicky. Koukat hodinu a půl na muže, který mi krom vypracovaného těla nemá co nabídnout, považuji za ztràtu času. (04.10.2019)

Plavec je úžasnou sondou do života muža, ktorý chce navštíviť manželku s dcérami a zvolí si netradičnú metódu. Všetko konanie sa zbiera do záverečnej pointy, čo je možno pre niekoho málo, ale mňa zaujala predovšetkým tá cesta a postupné odhaľovanie vlastnej minulosti, ktorú síce hlavný hrdina pozná, ale zrejme si ju nedokáže uvedomovať. Burt Lancaster podáva poctivý civilný výkon, svoj film odohrá v plavkách alebo holým zadkom, čo je tiež istým spôsobom výnimočné. Vynimočná je aj kamera, ktorá sa púšťa do nádherných obrazov a s pomocou hudby znásobuje cestu hlavného hrdinu. (31.01.2022)

Projasněný imaginistický snímek potvrzuje, že se skutečnost zvýznamňuje a ospravedlňuje ve své slasti i krutosti jen jedinečným lidským vhledem. V tom rytmickém sauntering, které podstupuje ten vnímavý (polo)nahý člověk, se záhy odhalí, že ona plavba, kterou se vydává k domovu, se neobejde bez nebezpečné chůze, při níž je nejzranitelnější a která míjí jeho vysněný cíl již prvním tempem, jak to signalizuje i vzrůstající chlad, který se postupně přenáší i na diváka... Přes očekávatelné ztroskotání se každý bazén zvýznamní odlišně založeným dialogem a otevře tu odbytě vytištěnou knihu jménem Život pokaždé na jiné stránce. Číst se dá odkudkoliv a tedy nevím, zda Plavec pojednává spíše o síle snu, anebo o moci ponížení, která prohloubí lítost nad nesmazatelnými minulými stopami: hrdina utvrzuje svá dávná přátelství, křísí své licoměrné milenecké svazky, své zrady, i vzdouvá nové vlny milostných erupcí, čerstvých lží – a souběžně prochládající ustupuje ze svých snových pozic, smršťuje se mezi ubožáky, po jejichž zbytných šíjích kdysi kráčel ke své budoucnosti. Vedle toho všeho ovšem Plavec pojednává i o vodě a její obrodné síle. Plavání, společné plavání, odkazuje k tomu nejprvotnějšímu lidskému pohybu – k hlubokému splývání v sladké temnotě matčina lůna, jehož jsou maloměstské bazény ironickou parafrází. Ned se proplavává falešnými ztracenými ráji až k tomu svému. Každá voda ho pojímá jako ztraceného, jen ta poslední, nezachytitelná, vtělená deštěm, již jen odplavuje jeho naděje... (25.03.2018)

Tyhle "high concept" alegorie jsou hrozně chytlavé. Plavec balancuje na hraně polopatické doslovnosti a působivé efektivity tím nejlepším možným způsobem - lopotné to je jen v několika málo momentech, většinou to šlape. Bohužel jsem znal pointu (mimochodem je bizarní prozradit pointu v oficiální synopsi - kdybych to nevěděl před tím, asi by mě to naštvalo), tak nemůžu odhadnout, jak by na mě film působil, kdybych ji objevoval spolu s ním. Mohlo by to být ve všech ohledech vytříbenější, ale nakonec možná ta právě tak, jak je, i s občasnými zaškobrtnutími, to působí nejlíp. Určitě v tom hraje roli i komplikované natáčení, kde se střetlo několik vizí a hranice surreálna je posunuta nejspíš o kus dál, než bylo zamýšleno. (30.03.2021)

Pozoruhodná dekonštrukcia Amerického snu a portrét chlápka, ktorý uveril svojej vlastnej reklame: v žiarivom Technicolore, s plastickým herectvom starej školy a príšerne melodramatickou hudbou Marvina Hamlischa. Filmy o existenciálnej kríze boli koncom sixties docela v móde (viď Arrangement od Kazana). (01.07.2019)