Dánská dívka

Výkony hlavných postáv si chvalabohu žijú svoje postavy chváli hodne. Eddie Redmayne hrá ako tak obstojne, avšak prílišné sústredenie na transformovanie ženy zaseklo jeho mimickosť. Alicia Vikander je niečo iné. V úlohe temperamentnej sexi grófky predviedla, aký veľký talent sa v nej naozaj skrýva a film v nej tak našiel poklad. To sa však nedá povedať o réžii. Hooper sa totiž neodvážil prekročiť prah konzumu a zostáva uväznený v požiadavkách mainstreamu rovnako ako hrdinka vo svojom tele. Kým ona urobí krok k oslobodeniu, režisér sa drží zaručených praktík filmovej výpovede. Nemožno prehliadnuť vysokú estetickú hodnotu snímky, ktorá do najmenšieho detailu dbá o výtvarný význam každého záberu. O prepracovanú záberovú dokonalosť sa postaral kameraman a vďaka nemu takmer každý pohľad kamery maľuje obraz na filmovom plátne. Premyslená farebnosť i záberová kompozícia snúbia film s maliarskym umením, no prílišná akademickosť a vystavovanie len „pohodlných“ obrazov z umenia a zo života ukrajuje z presvedčivosti. (11.06.2019)

„Jsem tvoje žena, vím o tobě všechno,“ upozornila svého muže malířka Gerda Wegenerová. Nevěděla. Jednou svého manžela, rovněž umělce a školní lásku, požádala, aby jí pózoval namísto modelky, která nepřišla. Oblékl si punčochy a už v nich rád zůstával. Dán Einar Wegener byl prvním člověkem, jenž roku 1930 prodělal operaci změny pohlaví. Rok nato zemřel ve svých 48 letech, už jako Lili Elbe. Průkopníky proměny představuje oscarový Tom Hooper, který si získal akademiky sebejistou Královou řečí (ač pro mě neosobní) a následně pro změnu mě blízkými Bídníky, kteří dokonale rozdělili diváckou obec. Právě v jejich případě se sešel i s Eddiem Redmaynem, který exceloval v (podle mnohých přeceňované humanistické) Teorii všeho, kde transformuje své tělo k nerozeznání od skutečného předobrazu. Tady příjemně šokuje podruhé. Ač se to mnohým asi nebude líbit, Brit, jehož postava našla odvahu opravit to, v čem příroda chybovala, si zaslouží další velké uznání. Snad i ten Oscar je výrazně blízko. Ano, jeho výkon je trochu jednostranný a mimikou a gesty se opakující, ale i tak je to silná herecká jízda. Redmayne navrch představuje ideál ženy daného období – spíš chlapecká postava s malým poprsím. Střídání štěstí, statečnosti a bezradnosti v tváři stále zajímavější Alicie Vikander je stejně výtečné jako výkon jejího „muže“, navíc její průkopnický duch zůstává inspirací pro dnešní transgenderové hnutí. Vikander srší energií, mění polohy, kamera se jí ráda věnuje. Ve finále pro mě film dvou polovin: první zajímavá, druhá lehce se opakující, na místě přešlapující. Scénář je málo dramatický, Hooper měl vykřesat víc emocí. Sečteno, podtrženo: Herecky na čtyři hvězdy, ne vždy jistý kormidelník Hooper si zaslouží spíš jen tři. (03.01.2016)

Tak napodruhé už jsem neměla problém vůbec s ničím. Film začne, ubíhá a když skončí, máte pocit, že jste nebyli na filmu, ale na hudební symfonii. "Dánská dívka" není "ten film o změně pohlaví", je to především dojemný a inspirativní příběh o lásce a porozumění (Gerta), o přátelství a podpoře (Hans, Henrik) a o síle a odvaze (Einar). A je to také snímek, který (teď už) bez sebemenšího zaváhání okamžitě přidávám mezi svá top dramata. Nejen kvůli tématu, jež je 100% trefou do mého vkusu, ale také kvůli hereckým výkonům, Desplatově hudbě a citlivosti, s jakou je divákovi předkládán. "God made me a woman. The doctor is healing me of the sickness that was my disguise..." Proč tak jednoduchou věc ještě stále někdo nechápe???:-/ Jinak klobouk dolů ohledně atmosféry na projekci, lepší než na promítání v rámci Mezipater.;-) (01.02.2016)

Tak tahle nějak jsem si tenhle film představoval. Výpravu, příběh, herce, všechno tohle sedí skoro přesně. Kdybych to chtěl hodně zjednodušit, řekl bych sázka na jistotu. Není to na pět, ale na ty čtyři stačí bohatě. Nejen vzhledem k vyznění hlavní, herecké dvojice, ale také smutnnému osudu jedné, lidské duše, která je uvězněná v tom nesprávném těle. Vzpouzí se, bojuje, ale na ten správný konec, pro ní bohužel není ještě ta správná doba. (10.02.2016)

Je to hezké, že transgender dokáže festivalové diváky zavést do Kodaně, Paříže a Drážďan 20. let a oni ani neprotestují. Hlavní role jsou bohovské, o výpravě jsem nezapochybovala, ale skvělé jsou i vedlejší role (Sebastian Koch jako Magnus Hirschfeld) a hlavně důraz na práci Gerdy Wegener, u níž nevím, jestli mám radši secesní nebo art deco období. #čsfdprojekce (02.02.2016)