Dánská dívka

Tady si opět někdo říká o Oscarovou sošku a Zlatý glób za herecký výkon, že, milý Eddie? Jeho role jsou jako stvořené pro očka akademiků ("oscarové poroty") a není se čemu divit. Předvedl vskutku excelentní výkon. ___ Tak kontroverzní filmový příběh jsme tu na poli mainstreamu dlouho neměly. Režijně i scenáristicky skvěle odvedené dílo. Navíc velký palec nahoru za krásnou kameru a hudbu, hudebního mága Desplata. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (02.01.2016)

„Jsem tvoje žena, vím o tobě všechno,“ upozornila svého muže malířka Gerda Wegenerová. Nevěděla. Jednou svého manžela, rovněž umělce a školní lásku, požádala, aby jí pózoval namísto modelky, která nepřišla. Oblékl si punčochy a už v nich rád zůstával. Dán Einar Wegener byl prvním člověkem, jenž roku 1930 prodělal operaci změny pohlaví. Rok nato zemřel ve svých 48 letech, už jako Lili Elbe. Průkopníky proměny představuje oscarový Tom Hooper, který si získal akademiky sebejistou Královou řečí (ač pro mě neosobní) a následně pro změnu mě blízkými Bídníky, kteří dokonale rozdělili diváckou obec. Právě v jejich případě se sešel i s Eddiem Redmaynem, který exceloval v (podle mnohých přeceňované humanistické) Teorii všeho, kde transformuje své tělo k nerozeznání od skutečného předobrazu. Tady příjemně šokuje podruhé. Ač se to mnohým asi nebude líbit, Brit, jehož postava našla odvahu opravit to, v čem příroda chybovala, si zaslouží další velké uznání. Snad i ten Oscar je výrazně blízko. Ano, jeho výkon je trochu jednostranný a mimikou a gesty se opakující, ale i tak je to silná herecká jízda. Redmayne navrch představuje ideál ženy daného období – spíš chlapecká postava s malým poprsím. Střídání štěstí, statečnosti a bezradnosti v tváři stále zajímavější Alicie Vikander je stejně výtečné jako výkon jejího „muže“, navíc její průkopnický duch zůstává inspirací pro dnešní transgenderové hnutí. Vikander srší energií, mění polohy, kamera se jí ráda věnuje. Ve finále pro mě film dvou polovin: první zajímavá, druhá lehce se opakující, na místě přešlapující. Scénář je málo dramatický, Hooper měl vykřesat víc emocí. Sečteno, podtrženo: Herecky na čtyři hvězdy, ne vždy jistý kormidelník Hooper si zaslouží spíš jen tři. (03.01.2016)

Nie je to iba o hercoch. Redmayne je omračujúci, Vikanderovú by som s jej Gerdou zaradil medzi 5 najlepších hereckých výkonov vôbec; obaja patria medzi elitu svojej generácie, a čo spolu dokázali je famózne a neuveriteľné. Ale umelecké dielo spravil z Dánskeho dievčaťa až Tom Hooper. Ani si neviem predstaviť, koľko času, námahy a peňazí muselo stáť, aby každý záber vyzeral ako dokonale naaranžovaná dobová fotografia, aby každá kulisa, detail mali svoje miesto a význam (schválne sledujte interiéry; už len ta spálňa...), každý pohyb kamery, Kodaň, Paríž... Som si vedomý toho, že v inej produkcii by z tohoto scenára vznikol nudný, priemerný film, téma mi tiež nepríde nijak atraktívna, ale čo dokázali vykúzliť tí traja, by vytvorilo zaujímavý zážitok, aj keby dve hodiny rozprával o geometrii. Vo všetkých obrazoch. (02.12.2016)

Uvědomil jsem si to sice až po skončení filmu - natolik byli Redmayne s Vikanderovou úchvatní - ale kýčovitější kus jsem už hodně, hodně, hodně dlouho neviděl. Přetvořit z hlediska lékařské (potažmo asi i společenské) historie nepochybně významný příběh v rozhodné době cca pětačtyřicetiletého Einara Wegenera a jeho o tři roky mladší ženy na tragickou romanci dvou fyzicky velmi atraktivních mladých lidí, se všemi těmi kudrlinami okolo, to chce silný produkční záměr:) A to nejsem nijaký bijec "duhových lidiček", který vidí za každým slovem a obrazem transgenderovou lobby:) Nebýt umění obou hlavních představitelů, bylo by to možná až urážející, jakou uslzenou selanku pro masy z té silné látky Hooper vytvořil. Nelituji v žádném případě těch skoro dvou hodin, které jsem s Dánskou Dívkou strávil, ale mám skoro problém zprůměrovat jednotlivé složky, které si v hlavě hodnotím, na červených 70%. (13.04.2019)

Když jsem se dostatečně nasmál nad verbalovým komentem, otřel poprskaný monitor a popadl dech, můžu něco napsat i já. Je to hrůza. Představa, že každý z nás má v sobě někoho jiného, kdo jen čeká, aby převzal váš pracně budovaný život, a vy netušíte, co ho povolá ze záhrobí, brrr, hrůza. U Einara to byly punčošky a jeho démon měl kun...byl samička. Uff, znovu hrůza, co když ten můj je třeba pes? Začnu se drbat hnátou za uchem, chcát na rohy, kadit se zvednutým ocasem na trávník a žrát to, co tam nechali jiní, stejně postižení? Nebo, nedej bože, je můj démon volič TOP 09 a já budu muset fandit Slávii, číst Sračkenbergovy bláboly a ještě jim tleskat? Fuj, až mrazí (28.02.2016)